28 C 64/2021-189 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalovaném v záhlaví uvedené částky pro každého z žalobců z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 8 Nc 1625/2005. Žalobci uvedli, že předmětné exekuční řízení bylo zahájeno dne [datum], přičemž žalobci v řízení vystupovali jako povinní po zemřelém povinném [jméno] [celé jméno žalobce], a to na základě usnesení ze dne [datum]. Žalobci v podstatě ihned po té, co se stali právními nástupci povinného jednali s oprávněnou a uzavřeli dne [datum] dohodu o narovnání. Oprávněný pak byl povinen do pěti dnů od připsání platby podat návrh na zastavení exekuce, což neučinil. Exekutor v daném řízení žádné kroky vůči povinným nečinil a žalobci, kteří neměli s exekučním řízením žádné zkušenosti, předpokládali, že exekuční řízení je ukončeno. Toto se však nestalo a exekuční řízení bylo ukončeno až dne [datum], tedy více jak 7 let po uhrazení dluhu. Žalobci mají za to, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť uvedená délka exekučního řízení byla nepřiměřená. Řízení pak nebylo nikterak složité a žalobci se žádným způsobem na délce řízení nepodíleli, naopak dobrovolným splněním povinnosti přispěli k ukončení řízení. Význam řízení pro žalobce byl zásadní s ohledem na to, že po celou dobu byl majetek žalobců blokován a tito byli omezeni v dispozici s ním. Žalobci při stanovení výše zadostiučinění vycházeli z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, a to za období od [datum] do [datum], tedy od svého vstupu do řízení do doby, kdy došlo k vrácení zadržovaných přeplatků vymožených částek. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobci uplatnili nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 48 250 Kč pro každého z žalobců, dne [datum]. Žalovaný po projednání této žádosti dospěl k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a že celková délka řízení vzhledem k účastenství žalobců nebyla nepřiměřená. Toto pak žalobcům sdělil svým stanoviskem. Žalovaný ve svém vyjádření zkonstatoval průběh posuzovaného řízení a dospěl k závěru, že celková délka řízení činila 15 let 3 měsíce a byla vedena na dvou stupních soudní soustavy a soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Cheb. Ve věci bylo rozhodováno soudem I. stupně třikrát a soudem odvolacím dvakrát. Věc byla do jisté míry zatížena procesně, neboť původní povinný [jméno] [celé jméno žalobce] na počátku roku 2007 zemřel a bylo nutné vyčkat do skončení dědického řízení, které bylo pravomocně ukončeno dne [datum]. Žalobci se svým chováním, resp. svou procesní pasivitou zásadně podíleli na celkové délce řízení, když po rozhodnutí o jejich procesním nástupnictví dne [datum] neprojevili žádnou procesní aktivitu směřující k ukončení exekuce. Po úmrtí původního povinného došlo ze strany povinných žalobců k úhradě vymáhané pohledávky dne [datum] a k úhradě nákladů oprávněné na základě dohody o narovnání, kterou s oprávněnou uzavřeli dne [datum], avšak nikdo o této skutečnosti soudního exekutora neinformoval. První aktivita ze strany žalobců byla učiněna až dne [datum], kdy tito podali návrh na zastavení exekuce. Z toho důvodu proto soudní exekutor v mezidobí pokračoval v provádění exekuce a zjišťování postižitelného majetku. Soudní exekutor i soud pak činili jednotlivé procesní úkony pravidelně v přiměřených lhůtách a bez zbytečných průtahů. 3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 28. 7. 2021, č. j. 28 C 64/2021 – 133 tak, že v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň – sever, sp. Zn. 8 Nc 1625/2005 došlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I.), žalobu na zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím ve vztahu ke každému z žalobců zamítl (výrok II.) a současně přiznal žalobcům náklady řízení ve výši 24 730,80 Kč (výrok III.). 4. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 10. 2021, č. j. 23 co 348/2021 – 149 odvoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení z důvodu procesního pochybení, neboť ačkoli žalobci nesouhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání, soud I. stupně postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl, aniž by jednání nařídil. 5. Soud veden závazným právním názorem odvolacího soudu ve věci nařídil ústní jednání na den [datum], ze kterého se žalovaný omluvil a soud proto jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. 6. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobci se předběžně se svým nárokem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 8 Nc 1625/2005 obrátili dne 22.9.2020 na žalovaného, který dospěl k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, což žalobcům sdělil svým stanoviskem. [Obsah přílohového spisu] 8. Dále soud provedl dokazování výslechem žalobce a) k prokázání vyššího významu exekučního řízení pro žalobce, jak tvrdili (a na tomto důkazním návrhu setrvali), když naopak již netrvali na výslechu žalobkyně b) a c). Z jeho výpovědi soud zjistil, že žalobci se v rámci exekučního řízení dohodli s oprávněným na vyrovnání a o tomto podepsali dohodu. Následně zaplatili oprávněnému 380 000 Kč a měli za věc za ukončenou, neboť oprávněný měl úhradu dané částky sdělit exekutorovi, což neučinil. O pokračování exekuce nevěděli až do roku 2017, kdy byl vydán exekuční příkaz na mzdu žalobce a) a na důchod žalobkyně b) a c). Situace je nepříjemně zaskočila. Žalobce a) cítil v souvislosti s vedenou exekucí frustraci, také o ní věděli v zaměstnání a někteří kolegové mu kladly dotazy stran exekuce, což pro něj bylo nepříjemné. Také žalobkyně b) a c) vedenou exekuci špatně vnímaly. Předmětem exekučního řízení od roku 2017 už byly jen náklady exekutora. 9. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 10. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by byl