37 C 119/2021-37 — Obvodní soud pro Prahu 2

I. Základ sporu 1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 500 000 Kč. Svůj nárok přitom opíral o tvrzení, že mu rozhodnutím Okresního soudu v Chebu byla vyslovena účast na soudních rehabilitacích ve smyslu § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudní rehabilitaci“), a to ve vztahu k jeho nezákonnému omezení na osobní svobodě od 7. 11. 1983 do 17. 11. 1983. V této souvislosti pak po žalované nárokoval odškodnění za újmu na zdraví – odškodnění za bolestné a ztížené společenské uplatnění (dále též„ ZSU“) - ve shora uvedené částce. II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření 2. Žalobce ve své žalobě uvedl, že dne 7. 10. 2019 podal u žalované návrh na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Žalovaná žalobci částečně vyhověla, když mu přiznala odškodnění za bolestné (chirurgické hledisko), ale odmítla přiznat náhradu za ztížení společenského uplatnění a bolestné spojené s psychickým hlediskem, neboť k prokázání těchto nároků byly předloženy pouze listiny v německém jazyce bez úředního překladu do češtiny. Žalobce proto nechal pořídit překlad příslušných listin a dne 14. 4. 2020 požádal o dodatečné odškodnění. Na to žalovaná nijak nereagovala, pročež žalobci nezbylo nic jiného než se obrátit na zdejší soud. 3. Ve své žalobě žalobce dále zdůrazňoval, že předmětem projednání je jeho nárok na náhradu újmy v oblasti„ psychiatrického hlediska“. Podle žalobce má nárok na náhradu zdravotní újmy v celém rozsahu, a to podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona o soudních rehabilitacích. K tomu doplnil, že žádá bolestné dle položky č. 22 přílohy č. 1 vyhlášky č. 276/2015 Sb. v ohodnocení 200 bodů a ztížení společenského uplatnění dle položky č. 1 přílohy č. 3 vyhlášky č. 276/2015 Sb. v ohodnocení 1800 bodů. Celkem tak žalobce uvedl, že utrpěl újmu na zdraví v rozsahu 2000 bodů, přičemž dle jeho názoru má mít jeden bod hodnotu 250 Kč, pročež žalobce požadoval svojí žalobou zaplacení částky 500 000 Kč. 4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 10. 11. 2021 uvedla, že o požadavku žalobce na odškodnění rozhodla svým stanoviskem ze dne 10. 11. 2021, když mu nevyhověla, a to ani z části. Zdůraznila přitom, že je nesporné, že žalobce byl soudně rehabilitován v souvislosti s tím, že [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. 5. Žalovaná dále uvedla, že z žalobcem předložené lékařské zprávy ze dne 12. 9. 2019 neplyne souvislost mezi diagnostikovaným onemocněním a škodní událostí. Navíc tato zpráva neobsahuje bodové hodnocení. Pokud pak jde o výši jednoho bodu, žalovaná uvedla, že pokud jde o bolestné v souvislosti s pokousáním psy, tak žalovaná akceptovala hodnotu bodu 250 Kč; na druhou stranu zdůraznila, že správně by se mělo vycházet z vyhlášky č. 32/1965 Sb. a hodnoty bodu 15 Kč. Žalovaná tak v dotčené věci akceptovala hodnotu bodu ve výši 250 Kč zcela výjimečně a při vědomí, že správně měla být hodnota bodu 15 Kč. Tento postup žalované byl v dotčené věci dán specifickými traumatizujícími okolnostmi daného případu. Podle žalované tak přiznaná částka v sobě zahrnuje ve své podstatě i náhradu za ztížení společenského uplatnění. <b>6. Žalovaná tak navrhovala, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.</b> 7. Ve své replice ze dne 14. 1. 2022 žalobce uvedl, že si nechal žalobce vyhotovit lékařský posudek, a to po seznámení se s názorem žalované. Podle žalobce přitom tento posudek jednoznačně prokazoval, souvislost mezi zraněním utrpěným v roce 1983 a jeho současným stavem. Rovněž uvedl, že nesouhlasí s tím, že odškodnění přiznané za bolestné ve své podstatě zahrnuje i náhradu za ztížení společenského uplatnění. 8. Dne 2. 5. 2022 se ve věci konalo jednání, na kterém strany setrvaly na svých vyjádřeních. Na tomto jednání byly provedeny důkazy. Žalobce byl dále vyzván doplnění svých důkazních návrhů podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Další jednání se konalo dne 18. 7. 2022. I na tomto jednání byly prováděny důkazy. Zároveň žalovaná učinila nesporným, že v příčinné souvislosti se zákrokem, ke kterému došlo 7.11.1983 ze strany pohraniční stráže Československé socialistické republiky, žalobce utrpěl újmu, resp. došlo k přetrvávajícím změnám osobnosti a u žalobce se rozvinula posttraumatická stresová porucha, a žalobce utrpěl újmu na zdraví v podobě ztíženého společenského uplatnění ve smyslu bodu B.II 253 Přílohy k vyhlášce [číslo] Sb., čemuž má odpovídat újma vyjádřena hodnotou tisíci body. Dále žalovaná zdůraznil, že pokud se jedná o otázku bolestného za psychiatrické hledisko, tak vyhláška č. 32/1965 Sb., která by měla být dle žalované na projednávanou věc aplikovaná, přiznání náhrady újmy v těchto věcech neumožňuje. Žalobce pak zdůraznil, že soud není vázán vyhláškou, je vázán pouze zákonem, pročež by měl přiznat náhradu újmy i za požadované bolestné, jakkoliv na toto vyhláška č. 32/1965 Sb. nepamatuje, a to v souladu s principem spravedlnosti. Dále žalobce na tomto jednání uvedl, že projednávaná věc není běžnou záležitostí. Konečně zdůraznil, že v projednávané věci došlo v případě žalobce k hrubému porušení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Podle žalobce přitom není možné přistoupit na takový výpočet, který by byl výsměchem za jeho těžké zdravotní postižení. Rozsudek ve věci samé byl vynesen dne 18. 7. 2022. III. Skutková zjištění 9. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce požádal u žalované dne 7. 10. 2019 o odškodnění z důvodu jako v projednávané žalobě s tím, že žalovaná žalobci částečně vyhověla dne 9. 4. 2020, když mu přiznala a vyplatila odškodnění za bolestné (chirurgické hledisko) ve výši 16 250 Kč, ale odmítla přiznat náhradu za ztížení společenského uplatnění a bolestné spojené s psychiatrickým hlediskem, protože k prokázání těchto nároků byly předloženy pouze listiny v německém jazyce bez úředního překladu do češtiny. Žalobce proto nechal pořídit překlady lékařské zprávy a dne 14. 4. 2020 požádal o dodatečné odškodnění s tím, že žalovaná na to reagovala stanoviskem ze dne 10. 11. 2021, kdy nepřiznala žalobci nárok na odškodnění, tak jak žalobce požadoval. 10. Dále vzal z nesporných tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů (usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) soud za prokázané, že žalobce je účasten soudní rehabilitace v souvislosti s nezákonným omezením jeho osobní svobody na území ČSSR v době od 7. 11. 1983 do 17. 11. 1983 a má proto nárok na odškodnění podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci s tím, že žalobce byl dne 7. 11. 1983 zatčen při pokusu přejití z Československa do Spolkové republiky Německo a byl přitom pokousán služebními psy. 11. Konečně z nesporných tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů (lékařská zpráva ze dne 8. 11. 1983, lékařská zpráva ze dne 12. 9. 2019, lékařská zpráva ze dne 17. 1. 2022 a lékařská zpráva ze dne 20. 5. 2022) vzal soud za prokázané, že žalobce utrpěl v příčinné souvislosti se zásahem československých pohraničníků dne 7. 11. 1983 újmu na zdraví v rozsahu 1000 bodů, pokud jde o ztížené společenské uplatnění, resp. že žalobce v přímé příčinné souvislosti se zásahem československých pohraničníků dne 7. 11. 1983 utrpěl vážnou duševní poruchu vzniklou působením otřesného zážitku ve smyslu bodu B) II .253 Přílohy k vyhlášce č. 32/1965 Sb. 12. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající 13. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení. 14. Podle § 1 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručených ústavou a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jejich trestní stíhání a trestání. 15. Podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci nárok na odškodnění zahrnuje zejména náhradu škody na zdraví, k níž došlo v souvislosti s vazbou nebo výkonem trestu odnětí svobody, pokud tato náhrada nepřísluší podle jiných předpisů. 16. Podle § 23 odst. 4 zákona o soudní rehabilitaci pro způsob a rozsah náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady škody na zdraví platí ustanovení občanského zákoníku. 17. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,