37 C 153/2021-64 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 556 595,41 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok přitom opíral o tvrzení, že žalovaná částka představuje škodu, která mu vznikla, když plnil na základě rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které bylo následně jako nezákonné zrušeno rozhodnutím [název soudu]. Podle svých tvrzení se totiž žalobce poskytnutého plnění již nedomohl, neboť subjekt, kterému částku vyplatil, se totiž nacházel v úpadku, resp. s ním bylo vedeno konkursní řízení. V tomto konkursním řízení pak byl žalobce uspokojen pouze v rozsahu přibližně 49,55%. 2. Podle § 166 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Podle odst. 2 věta první cit. ust. doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. 3. Podle § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) platí, že poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. 4. Jelikož rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 5. 2022, č. j. 37 C 153/2021-51, nebylo rozhodnuto o části předmětu řízení, konkrétně o požadavku žalobce na zaplacení částky 11 960 Kč, která měla představovat náhradu nákladů právního zastoupení za sepis žádosti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., bylo o ní rozhodnuto tímto doplňujícím rozsudkem 5. Soud přitom tímto doplňujícím rozsudkem požadavek žalobce na zaplacení částky 11 960 Kč zamítl. Platí totiž, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil. Toto ve shora citovaném § 31 odst. 4 OdpŠk jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobce nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011). Dlužno poznamenat, že § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 445/16). 6. Pouze pro úplnost pak zdejší soud dodává, že tento doplňující rozsudek již ničeho nemohl změnit na výroku III. rozsudku ze dne 23. 5. 2022, č. j. 37 C 153/2021-51, tj. nákladovém výroku. Předmětem řízení vedeného pod sp. zn. 37 C 153/2021 totiž byl požadavek žalobce na zaplacení škody ve výši 556 595,41 Kč. I po započtení částky 11 960 Kč do celkové kalkulace úspěchu a neúspěchu žalobce pak platí, že rozdíl mezi úspěchem (resp. neúspěchem) jednotlivých stran je zcela nepatrný. Přesněji řečeno po tomto doplňujícím rozsudku byl žalobce neúspěšný co do částky 296 681,58 Kč (tj. v rozsahu 48,5 %). V každém případě je tak dán důvod pro postup dle § 142 odst. 2 o. s. ř., resp. na odůvodnění výroku III. rozsudku ze dne 23. 5. 2022, č. j. 37 C 153/2021-51, se ničeho podstatného nemění, jak již koneckonců konstatoval soud v rámci bodu 55 odůvodnění rozsudku ze dne 23. 5. 2022, č. j. 37 C 153/2021-51. K tomu se dodává, že stranám ani nevznikly žádné dodatečné náklady s vydáním doplňující rozsudku, když soud vydal tento doplňující rozsudek za podmínek podle § 115a o. s. ř. 7. Pro přehlednost tedy soud konstatuje, že všechny výroky rozsudku v dané věci, a to ve znění doplňujících rozsudku zní tak, že: I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 259 913,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 259 913,83 Kč od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, již se žalobce domáhal zaplacení částky 284 721,58 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 259 913,83 Kč od [datum] do [datum], se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žaloba, již se žalobce domáhal zaplacení částky 11 960 Kč, se zamítá.