42 C 174/2015 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované náhrady škody ve výši 540 047 Kč, způsobené mu v řízení sp.zn. [spisová značka] u Městského soudu v Praze. Před zahájením tohoto řízení vedl žalobce řízení o určení trvání pracovního poměru. Věc byla vedena pod sp.zn. 21 C 530/98 Okresním soudem v Liberci a odvolacím soudem - Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod č.j. 35 Co 329/2000. Rozsudek, kterým bylo určeno, že pracovní poměr žalobce u [právnická osoba], trvá. Rozsudek nabyl právní moci dne 21.1.2001. Konkurs na úpadce [anonymizována tři slova], byl prohlášen 6.2.2002. Konkurs se tedy řídí zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV). Žalobce se proto domáhal v konkursním řízení zaplacení náhrady mzdy po svém bývalém zaměstnavateli, který se ocitl v konkurzu, přičemž do konkursního řízení přihlásil pohledávku ve výši 531 500 Kč. Správcem konkursní podstaty mu bylo vyplaceno pouze 132.798 Kč čistého. Žalobce vedl se správcem konkursní podstaty intenzivní korespondenci, žádal mj. přidělování práce, a taktéž navrhoval ukončení pracovního poměru dohodou, aby mohl nastoupit do dalšího zaměstnání. Konkursní správce pracovní poměr ukončit odmítl a nevydal ani zápočtový list. Dohoda o ukončení pracovního poměru byla uzavřena až 11.11.2002. Zápočtový list byl vydán až 9.1.2005. Od (neplatného) ukončení pracovního poměru až do 9.1.2005 bylo žalobci znemožněno ucházet se o zaměstnání a evidovat se na UP. Od roku 2002 nebylo ze strany správce konkursní podstaty hrazeno zdravotní a sociální pojištění žalobce, což žalobci značně komplikovalo uplatnění nároku na starobní důchod. Od počátku konkursního řízení bylo zřejmé, že pohledávka žalobce je pohledávkou za podstatou, která byla dopisem správce konkursní podstaty mj. i vyčíslena v částce 588.358 Kč. Konkursní soud dle § 12 odst. 2 ZoKV se při své dohledové činnosti nedostatečně zabýval činností správce konkursní podstaty ve vztahu k pohledávce žalobce a připustil usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 27.3.2006, aby byl proveden částečný rozvrh přesto, že nebyla uhrazena pohledávka žalobce vyplývající ze mzdových nároků jako pohledávka přednostní. Podle § 30 odst. 3 ZoKV může být částečný rozvrh povolen pouze v případě, jestliže to umožňuje stav zpeněžení konkursní podstaty a je-li zřejmé, že provedení rozvrhu po konečné zprávě tím nebude ohroženo. K tomu ovšem v daném případě došlo, neboť povolením částečného rozvrhu vznikl stav, kdy správce konkursní podstaty nedisponuje finančními prostředky dostatečnými k uspokojení přednostní pohledávky žalobce. Na nesprávný postup byl upozorňován jak Městský soud v Praze, tak Městské státní zastupitelství v [obec], a to dopisem ze dne 31.5.2006. Žalobce se poté žalobou ze dne 14.12.2006, podanou 3.1.2007 k Okresnímu soudu v Liberci, domáhal určení existence pohledávky žalobce za podstatou úpadce [anonymizována tři slova], [IČO]. Dne 22.1.2013 vydal soud prvního stupně rozsudek č.j. 27 C 162/2007-166, kterým uložil žalovanému zaplatit částku 398.702 Kč s příslušenstvím, co do částky 132.798 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 27 C 162/2007-166 nabyl právní moci dne 3.5.2013. V současné době žalobce sice disponuje pravomocným rozsudkem, dle něhož je povinností správce konkursní podstaty úpadce zaplatit mu částku 398.702 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení, avšak vzhledem k době více než 10 let od prohlášení konkursu nedisponuje správce konkursní podstaty potřebnými finančními prostředky. Z konečné zprávy insolvenčního správce ze dne 26.6.2014 vyplývá, že pohledávka žalobce ve výši 398.702 Kč nebude uspokojena. V daném případě tak dle žalobce správce konkursní podstaty neplnil řádně své povinnosti, když nevyplatil žalobci jeho pohledávku a ani nezajistil uspokojení této pohledávky, a to ani poté, co byla věc pravomocně rozhodnuta soudem. Stejně tak neplnil řádně své povinnost konkursní soud, když nepostupoval důsledně dle § 12 ZKV, zejména nepřijal opatření nezbytná k zajištění účelu konkursu. Je přitom jedním ze zásadních účelů konkursu, aby pohledávky vyplývající z pracovních nároků jako pohledávky prioritní byly uspokojeny. Soudu přitom z dohledové činnosti muselo být známo, že žalobce přihlásil svou pohledávku do konkursního řízení, stejně tak mu muselo být známo, že tato pohledávka nebyla uspokojena a je předmětem soudního řízení. Přesto konkursní soud z titulu své dohledové funkce nezajistil, aby byly pro účely případného uspokojení žalobce deponovány příslušné finanční prostředky, což vyústilo v situaci, že žalobce disponuje pravomocným rozsudkem, nicméně v majetkové podstatě úpadce již není dostatek finančních prostředků k jeho uspokojení. Žalobci tak vznikla škoda ve výši odpovídající přiznané částce dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 27 C 162/2007-166 ze dne 22.1.2013, tj. 398.702 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 141.345 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 5.11.2013, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 14.11.2013 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu škody ve výši 398.702 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem správce konkurzní podstaty [právnická osoba], pojišťovna a.s. a Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu Obvodního soudu pro Prahu 1 spočívající v nepřiměřené délce řízení pod sp. zn. 27 C 162/2007. Žalovaná nároku žalobce nevyhověla ani zčásti, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne 14.7.2015. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že žalobce, [celé jméno žalobce] přihlásil pohledávku ve výši 550.925,00 Kč - věřitel č. 298 o neplatném rozvázání pracovního poměru úpadcem. Věřitelský výbor na jednání dne 19.4.2004 vyslovil souhlas se zaplacením částky 293.856 Kč Ing. [celé jméno žalobce] z důvodu náhrady mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru úpadcem dle rozhodnutí soudu, která byla žalobcem jako věřitelem č. 298 přihlášena přihláškou, které se domáhal uspokojení jednak pohledávky II. třídy ve výši 10.900 Kč, která byla zcela zjištěna, jednak pohledávky - mzdového nároku, který nepodléhá přezkumu dle zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání (dále ZKV). Mzdový nárok zaměstnance vzniklý před prohlášením konkursu správce konkursní podstaty (dále SKP) posoudí podle účetnictví úpadce, a pokud ten neuzná, zaměstnanec má právo podat žalobu proti správci. V předmětném řízení SKP uznal rozsudkem přiznaný nárok žalobce o neplatném rozvázání pracovního poměru úpadcem a ukončil pracovní poměr se žadatelem dohodou. SKP uznal mzdový nárok žadatele ve výši 293.856 Kč a se souhlasem věřitelského výboru ten vyplatil. V konečné zprávě č. 1 ze dne 4.11.2005 měl SKP všechny pracovní nároky za uspokojené, o čemž informoval věřitelský výbor i soud. Soud rozhodl o částečném rozvrhu dle rozhodnutí schůze věřitelů dne 27.3.2006. Žalobce nepodal odvolání, ač tuto možnost měl, pokud by nesouhlasil s postupem SKP ohledně uspokojení svého mzdového nároku; částečný rozvrh nabyl právní moci dne 6.5.2006. Žalobce podal určovací žalobu (nikoliv na plnění) až dne 3. ledna 2007, o čemž se SKP i soud dozvěděl v červenci 2007. V době rozhodování o částečném rozvrhu tak nebyl důvod uvažovat o možném mzdovém nároku žalobce. V této souvislosti zdůraznila, že neodpovídá za činnost správců konkurzní podstaty. Co se týče vytýkaného postupu Městského soudu v Praze, žalovanou provedeným šetřením bylo zjištěno, že soud nezanedbal dohled na konkurzním řízením a v jeho postupu tak nelze spatřovat nesprávný úřední postup dle zákona č. 82/1998 Sb. Nad rámec výše uvedeného žalovaná uvedla, že v rámci konkurzního řízení správce konkurzní podstaty uznal rozsudkem přiznaný nárok žalobce o neplatném rozvázání pracovního poměru úpadcem a ukončil pracovní poměr s žalobcem dohodou. Správce konkurzní podstaty uznal mzdový nárok žalobce ve výši 293.856 Kč a se souhlasem věřitelského výboru tento vyplatil. V konečné zprávě č. 1 ze dne 4.11.2005 měl správce konkurzní podstaty všechny pracovní nároky za uspokojené, o čemž informoval věřitelský výbor i soud. Soud rozhodl o částečném rozvrhu dle rozhodnutí schůze věřitelů dne 27.3.2006. Žalobce nepodal odvolání, ač tuto možnost měl, pokud by nesouhlasil s postupem správce konkurzní podstaty ohledně uspokojení svého mzdového nároku, kdy tak částečný rozvrh nabyl právní moci dne 6.5.2006. S ohledem na výše uvedené tak dle žalované chybí odpovědnostní titul státu za tvrzenou škodu, když v postupu soudu nelze spatřovat nesprávný úřední postup dle ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb., neboť z provede