42 C 51/2016 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované jednak písemné omluvy, zaslané mu formou dopisu do vlastních rukou, uveřejněné na náklady žalované na 1. straně dvou vydáních deníků [příjmení] [příjmení] [jméno], [příjmení] noviny, [anonymizováno] a [příjmení] noviny vždy s odstupem sedmi kalendářních dnů a rovněž po dobu šesti měsíců na webových stránkách [webová adresa] v blíže specifikovaném znění („ Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti ČR se omlouvá [titul]. [celé jméno žalobce] za jeho nezákonné trestní stíhání ve věci vedené orgány Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování pod ČTS: OKFK -210-/ 2011 -200206 a za veškeré újmy, které mu a jeho blízkým v souvislosti s tímto trestním stíháním vznikly.“), jednak povinnosti zaplatit mu částku 3 138 000 Kč s příslušenstvím jako náhradu nemajetkové újmy, způsobené mu jeho nezákonným trestním stíháním, zahájeným usnesením Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování ČTS: OKFK -210-259/ 2011 - 200206 ze dne 22.12.2011. Žalobce byl stíhán pro pokračující trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ustanovení §255 odst. 1, odst.3 zákona číslo 140/1961 Sb. - trestní zákon, spáchaného ve formě účastenství dle ustanovení § 10 odst.l, písm. c) trestního zákona jako pomocník, přičemž měl způsobit státu škodu ve výši nejméně 337 000 000 Kč. S ohledem na uváděnou výši škody byla věc orgány činnými v trestním řízení považována za mimořádně závažnou a takto ji i prezentovaly v četných mediálních výstupech, přičemž právě postup orgánů činných v trestním řízení vůči žalobci umocnil negativní dopad trestního stíhání na jeho osobu. Žalobce od samého počátku trestního řízení upozorňoval na naprostou absurditu obvinění samotného a objektivně neexistující škodu, tudíž že žádná trestná činnost neexistuje a ani existovat nemůže, což bylo nejen vyšetřujícím policejním orgánem, ale i dozorovou státní zástupkyní JUDr. [anonymizováno] pokud ne zcela ignorováno, tak alespoň bagatelizováno. Navíc samo trestní řízení bylo zahájeno na základě dvou protiprávně a nezákonně opatřených výpovědí svědků (Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), z nichž první byl opětovně vyslýchán, ačkoliv upozornil na to, že je vázán mlčenlivostí jako pracovník advokátní kanceláře, navíc měl jednoznačný motiv orgánům činným v trestním řízení se zalíbit a navázat s nimi spolupráci, když šlo o opakovaně trestanou osobu, která byla stíhána i v daném řízení. Druhý svědek byl k výpovědi zneužívajícím způsobem donucen a vypovídal odlišně před zahájením trestního stíhání pod dohledem policejního orgánu a po jeho zahájení za účasti obhájců na výslechu. Žalobce tento výslech, způsob a okolnosti jeho provedení, označil za naprosto cílený postup orgánů činných v trestním řízení vedený za účelem celkové diskreditace jeho osoby, navíc schválený i dozorující státní zástupkyní. Teprve po odebrání věci UOK FK Praha a jejím přidělení útvaru v [obec], kdy nad věcí dozoroval jiný státní zástupce (nejprve JUDr. [jméno] [příjmení] a následně [titul]. [jméno] [příjmení]) došlo k zastavení trestního stíhání žalobce (a ostatních obviněných ve věci), přičemž tato přejala nejen argumentaci žalobce, ale i ÚOKFK v [obec], který zastavení trestního stíhání navrhl. Trestní stíhání žalobce bylo zastaveno usnesením státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v [obec] vydaným dne 13. 07. 2015 pod č.j. 7 VZV 13/2012-7290, když naříkaný skutek není trestným činem a nebyl důvod k postoupení věci. Toto usnesení nabylo právní moci dne 14. 09. 2015 Vrchní státní zastupitelství poté dne 23.07.2015, tedy v době vydání usnesení o zastavení trestního stíhání, tiskovou zprávu, ve které mimo jiné uvedlo, že:„ ...Důvodem pro zastavení trestního stíhání byly nesprávné právní závěry a procesní pochybení policejního orgánu, který věc v roce 2011 zpracovával a na které nebylo reagováno ani státní zástupkyní, která v době zahájení trestního stíhání vykonávala dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.“ Fakticky tak bylo potvrzeno, že celé trestní stíhání bylo od počátku nezákonné. Dle názoru žalobce tak nikdy nemělo dojít k zahájení trestního stíhání proti jeho osobě, pokud však již zahájeno bylo, mělo být skončeno během 2-4 měsíců. Nezákonné žalobcovo trestní stíhání trvalo celkem 1332 dnů, od 21.12.2011 do 14.09.2015, čímž podstatně dopadlo do jeho osobnostní sféry. Zákonná lhůta pro dobu trvání trestního stíhání dle § 170 odst. 1 trestního řádu (tzn. 6 měsíců) tak byla překročena více než sedminásobně, přičemž k takovémuto postupu nebyl naprosto žádný zákonný důvod. Z celkové doby trestního stíhání je pak možné považovat dobu 42 měsíců za naprosto nedůvodnou, neboť po tuto dobu nebyly prováděny žádné úkony trestního řízení. Takováto doba trvání trestního řízení je zcela neodůvodněná, neodůvodnitelná a představovala pouze svévoli orgánů činných v trestním řízení vůči obviněným, kdy trestní stíhání bylo uměle udržováno v běhu a zjevně orgány činné v trestním řízení nemohly nalézt odvahu, jak toto řízení ukončit. V této souvislosti vyslovil domněnku, že délka jeho trestního stíhání je přímo závislá na mediálních výstupech dozorující státní zástupkyně JUDr. [anonymizováno] a policejního orgánu v průběhu trestního řízení, přičemž k zastavení uměle prodlužovaného trestního stíhání došlo až po opakovaných návrzích a v době, kdy byla mediální pozornost věnována jiným trestním řízením. S ohledem na to, že nebyly ani postiženy osoby, které aktivně toto nezákonné trestní řízení vedly, či se na něm podílely, nelze ani zde vyloučit to, že k umělému opakovanému prodlužování trestního řízení a jeho nezastavení v době daleko kratší došlo z toho důvodu, aby nemohl být uplatněn kárný postih a aby prekludovaly lhůty pro případné kárné stíhání těchto osob. Žalobce byl poškozován postupem orgánů činných v trestním řízení naprosto zbytečně a dlouhodobě nejen ve sféře rodinné, společenské, ale i mediálně a pracovně. V době trvání předmětného trestního řízení žil žalobce ve velké osobní i profesní nejistotě a toto trestní stíhání mělo vliv na všechny stránky jeho života, tedy stránku osobní, rodinou, profesní, společenskou a další. Tato nejistota se odrazila i na jeho zdravotním stavu a promítla se do všech sfér jeho života. Nemohl plánovat ani rodinný a ani profesní život a navíc byl s ohledem na stálé trvání trestního řízení a jeho medializace naprosto diskvalifikován i ve své společenské angažovanosti, kdy se jeho osoba stala nepřijatelnou a nemohl se jakkoliv angažovat ve volbách a nemohl se stejně tak ani ucházet o jemu nabídnuté pracovní posty, protože fakt, že neustále trvá trestní řízení, jej zcela diskvalifikoval. S ohledem na svoji profesní a osobní minulost je žalobce osobou, která je v určitých společenských kruzích osobou známou. Jakmile vešlo ve známost, že je trestně stíhán, v jaké věci a když byl i omezen na osobní svobodě, představovaly tyto skutečnosti naprosto zásadní zásah do všech jeho společenských, profesních i rodinných vztahů. Pokud se týká rodinných vztahů, tak u matky obžalovaného paní [jméno] [příjmení] došlo ke zhoršení zdravotního stavu daného zejména obavou o poškozeného. Navíc s ní poškozený nemohl být v kontaktu a zajišťovat ji pravidelnou pomoc, kterou od něj potřebuje a kterou ji i běžně poskytuje. Stejně tak došlo k velkému narušení vztahů s nezletilou dcerou [jméno], [datum narození], která byla svým okolím konfrontována zejména s mediálními výstupy okolo trestní věci a ve svém věku velice těžce tyto nesla a chápala. V době protiprávního omezení svobody byl ředitelem divize u [právnická osoba] [anonymizováno], a.s. a nemohl být jmenován na místo generálního ředitele této společnosti, to se stalo následně až s velkým zpožděním. Žalobce byl naprosto diskvalifikován v jakékoliv politické a společenské angažovanosti, nemohl kandidovat ve volbách a začal ztrácet důvěryhodnost v očích svého okolí. Byl opakovaně poškozován v médiích, např. když v pozici již generálního ředitele [právnická osoba] vedl jednání s investory a obchodními partnery o dokončení tunelového komplexu [jméno], média informovala, že je trestně stíhanou osobou. Již v době výkonu vazby propukl u žalobce vlivem tamních podmínek [anonymizována tři slova], proto žádal opakovaně o poskytnutí odpovídající lékařské péče v [nemocnice], kde byl v minulosti i s podobným onemocněním léčen. To mu bylo odmítnuto s tím, že mu bude poskytnuto ošetření v lékařském zařízení Vězeňské služby ČR, konkrétně v [nemocnice] Vazební věznice Pankrác, v němž podmínky neodpovídají zdravotnickému zařízení v zemi Evropské unie v 21.století. Ošetření bylo provedeno velice bolestivě, neodborně a jen shodou okolností neskončilo trvalými následky. Ani za této situace nebyl poškozený propuštěn z vazby a nebylo mu umožněno ošetření v odpovídajícím zdravotnickém zařízení. V důsledku toho byl zasažen i psychický stav žalobce, který se od jara 2012, tedy od svého propu