44 C 37/2021-121 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 16. 7. 2021 na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím ve formě zákonného úroky z prodlení, coby náhrady škody vzniklé jí nesprávným úředním postupem soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] (dále též jen„ soudní exekutor“), který vedl exekuci pod sp. zn. [spisová značka] na základě usnesení Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 19. 10. 2006, č. j. 26 Nc 7010/2006-4, kterým byla nařízena exekuce na majetek povinného [jméno] [příjmení], který byl povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, [právnická osoba] – [právnická osoba], na základě vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 7 C 293/2006-38, ze dne 8. 8. 2006 ve znění usnesení téhož soudu, č. j. 7 C 293/2006-41, ze dne 11. 8. 2006, částku 153 640,50 Kč s příslušenstvím a dále na náhradě nákladů řízení částku 39 113 Kč. V průběhu provádění exekuce byl na soudního exekutora usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], prohlášen konkurs a zástupcem soudního exekutora byl rozhodnutím prezidia Exekutorské komory ČR ze dne 27. 7. 2017 ustanoven soudní exekutor Mgr. [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], který dne 17. 12. 2020 oprávněnému sdělil, že„ K rozhodnému dni 13. 11. 2015 byly veškeré finanční prostředky nacházející se v daný moment na účtu Mgr. [jméno] [příjmení] převedeny na účet jeho insolvenční správkyně. Platby povinných provedené před tímto datem jsou sice v exekutorském spise zaznamenány, nicméně zástupce soudního exekutora těmito financemi nedisponuje a nemůže tak z nich ničeho oprávněnému vyplatit.“ V daném případě představuje plnění vymožené soudním exekutorem od povinného za období od 14. 1. 2008 do 9. 11. 2015 částku 102 823 Kč (konkrétně 125 720 Kč po odpočtu nákladů ve výši 22 897 Kč), která se však k rozhodnému dni na účtu soudního exekutora již nenacházela a žalobkyni tak vznikla škoda v uvedené výši, představující nevyplacené vymožené plnění z účtu soudního exekutora. Ten se přitom podle žalobkyně dopustil nesprávného úředního postupu podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“), jelikož porušil povinnost učinit úkon v zákonem stanovené lhůtě, konkrétně povinnost danou ust. § 46 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále jen „e. ř.“), podle kterého je exekutor povinen vymožené plnění vyplatit oprávněnému do 30 dnů ode dne, kdy vymožené plnění obdržel. Pokud by soudní exekutor postupoval v souladu s právní úpravou, vymožené plnění by v uvedené zákonné lhůtě poukázal na účet oprávněného v předmětné exekuci. V daném případě se jedná o plnění vymožené od 14. 1. 2008 do 9. 11. 2015 a soudní exekutor tak byl podle žalobkyně povinen poslední vymožené prostředky z uvedeného spektra poukázat oprávněné nejpozději dnem 9. 12. 2015. Rozhodným dnem, ke kterému byly veškeré finanční prostředky nacházející se v daný moment na účtu soudního exekutora převedeny na účet insolvenční správkyně, je den 13. 11. 2015. Žalobkyně nárok na náhradu předmětné škody uplatnila dne 8. 11. 2021 u Ministerstva spravedlnosti, které na uplatnění nároku reagovalo pouze zasláním sdělení, kterým potvrdilo jeho přijetí, avšak v zákonné lhůtě 6 měsíců o uplatněném nároku nijak nerozhodlo. 2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že u ní žalobkyně dne 9. 1. 2021 uplatnila žádost o náhradu škody podle zák. č. 82/1998 Sb. v celkové výši 102 823 Kč, jíž nevyhověla stanoviskem ze dne 6. 8. 2021. Žalovaná učinila nesporným průběh řízení vedeného u soudního exekutora pod sp. zn. [spisová značka], včetně toho, že podle vyjádření Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] (zástupce soudního exekutora) bylo do dne 13. 11. 2015 v daném exekučním řízení vymoženo plnění ve výši 125 720 Kč, kdy tato částka byla poměrně rozpočtena na náklady soudního exekutora v částce 22 897 Kč a na pohledávku oprávněného (nynější žalobkyně) v částce 102 823 Kč. Dále učinila nesporným, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2015 byl prohlášen konkurs na majetek soudního exekutora. Dále uvedla, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka [jméno] [příjmení] a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Usnesením ze dne 24. 3. 2001 soud oddlužení dlužníka schválil plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Bylo přitom zjištěno, že žalobkyně dne 11. 8. 2020 přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku vymáhanou v rámci předmětného exekučního řízení. Důvodnost žalobou uplatněného nároku na náhradu škody žalovaná sporovala s odkazem na ust. § 46 odst. 7 e. ř. a rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 12 VSOL 227/2020, podle něhož se v exekuci vymožené, avšak nevyplacené finanční plnění po zahájení insolvenčního řízení na majetek povinného vrací zpět do majetkové podstaty dlužníka, nedochází tedy k zániku vymáhané pohledávky, a dovozovala tak, že v případě žalobkyně nejsou v současné době splněny podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Za prvé podle žalované není dána existence nesprávného úředního postupu, neboť s ohledem na probíhající insolvenční řízení má soudní exekutor povinnost vymožené, avšak nevyplacené, finanční plnění vrátit zpět do majetkové podstaty dlužníka, a oprávněný v exekuci (tj. nynější žalobkyně) tudíž nemá právo na vyplacení vymoženého plnění. Za druhé pak podle žalované není dána existence škody v majetkové sféře žalobkyně, neboť podle citovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci vymožením plněním v exekuci nedošlo k zániku vymáhané pohledávky, přičemž žalobkyně navíc celou v exekuci vymáhanou pohledávku přihlásila do insolvenčního řízení vedeného na majetek povinného. Konečně také podle žalované není splněna podmínka příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Ze všech těchto důvodů žalovaná nároku žalobkyně na náhradu škody mimosoudně nevyhověla a na tomto závěru v plném rozsahu setrvala i v soudním řízení, pročež navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. 3. Při jednání soudu dne 18. 3. 2022 pak žalovaná znovu poukázala na skutečnost, že žalobkyně přihlásila předmětnou pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka [jméno] [příjmení] a může ji tak v tomto řízení proti povinnému uspokojit. Nepřipadá tedy v úvahu, aby tuto částku požadovala po České republice jako po tzv. posledním dlužníkovi, když řízení proti primárnímu dlužníkovi, v němž se lze uspokojit, nadále běží. Škoda je tak vůči státu požadována předčasně, když podle žalované nemůže vzniknout již v okamžiku vzniku nesprávného úředního postupu soudního exekutora, nýbrž až v okamžiku, kdy předmětnou pohledávku nelze uspokojit. 4. Ze shora uvedených tvrzení účastníků řízení plyne, že mezi nimi byl nesporným průběh exekučního řízení vedeného soudním exekutorem pod sp. zn. [spisová značka], když exekuce proti povinnému [jméno] [příjmení] ve prospěch oprávněného [právnická osoba] (právního předchůdce žalobkyně) zde byla nařízena usnesením Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 19. 10. 2006, č. j. 26 Nc 7010/2006-4, k uspokojení pohledávky oprávněného na zaplacení částky 153 640,50 Kč s 3% úrokem z prodlení od 16. 3. 2003 do zaplacení a zaplacení nákladů předcházejícího řízení ve výši 39 113 Kč a k zaplacení nákladů exekuce podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 8. 2006, č. j. 7 C 293/2006-38, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 8. 2006, č. j. 7 C 293/2006-41. Dále bylo mezi účastníky řízení nesporným, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] 14, byl na majetek soudního exekutora prohlášen konkurs. 5. Ze sdělení Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., ustanoveného zástupce soudního exekutora, ze dne 21. 12. 2020 plyne, že v předmětném exekučním řízení bylo do 13. 11. 2015 vymoženo plnění v celkové výši 125 720 Kč, přičemž soudní exekutor si ponechal z tohoto plnění na svých nákladech částku 22 897 Kč a pro oprávněného tak zbyla částka 102 823 Kč, která byla k 13. 11. 2015, stejně jako veškeré další finanční prostředky nacházející se v daný moment na účtu soudního exekutora, převedena na účet jeho insolvenční správkyně. Dále jsou z tohoto sdělení patrné jednotlivé platby uhrazené povinným [jméno] [příjmení] v období od 14. 1. 2008 do 9. 11. 2015, přičemž konkrétně dne 9. 10. 2015 byla uhrazena částka 2 156 Kč a dne 9. 11. 2015 částka 2 184 Kč. Totožné informace pak plynou i ze sdělení Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. žalované ze dne 18. 6. 2021, když Mgr. [příjmení] [příjmení], LL.M., jako ustanovený zástupce soudního exekutora, převzal vedení exekucí v jednotlivých exekučních spisech, v nichž byl soudní exekutor pověřen jejich prováděním. Soudní exekutor nevedl odděleně účet pro přijatá plnění v rámci exekučních řízení a insolvenční správkyně so