45 C 130/2020-79 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 620 000 Kč, způsobené mu v řízení, vedeném u Okresního soudu v Opavě pod sp.zn. 19 T 149/2014. Řízení bylo zahájeno usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality, SKPV ze dne 23. 04. 2014, č. j. KRPT-136612-276/TČ-2013-070681-102, kterým byl žalobce obviněn pro zločin podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) tr. zákoníku a přečinu podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, 3 spáchaného účastenstvím ve formě pomoci dle ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Uvedené rozhodnutí bylo následně usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Opavě ze dne 14. 05. 2014, sp. zn. 1 ZT 85/2014 bylo ohledně žalobce shora uvedené usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno dle ustanovení § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu zrušeno jako nezákonné. Následně však bylo usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 05. 2014 pro zločin podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) trestního zákona a pomoc k přečinu podvodu dle § 24 odst. 1 písm. c), § 209 odst. 1, 3 trestního zákona bylo trestní stíhání žalobce opětovně zahájeno. Řízení pak skončilo až usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 02. 08. 2019, č.j. 4 To 154/2019 – 3567, kterým byla veškerá odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 03. 2019, č. j. 19 T 149/2014- 3335 zamítnuta. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 02. 08. 2019, č.j. 4 To 154/2019 - 3567 obdržel obhájce žalobce dne 29. 08. 2019. Obě usnesení o zahájení trestního řízení tak žalobce označil za nezákonná, přičemž je rozlišoval na 1.usnesení a 2.usnesení. Nezákonnými trestními stíháními vznikla imateriální újma, spočívající zejména v poškození jeho dobrého jména, narušení soukromého a rodinného života a způsobila řadu komplikací v pracovním a soukromé oblasti. Obě trestní stíhání byla zahájena zcela neodůvodněně, protože žalobce se žádného protiprávního jednání nedopustil. Policejní orgán zcela nedůvodně vyvodil jeho účast na údajném protiprávním jednáním ze skutečností, že je spolupracovník dalšího obviněného resp. nyní odsouzeného [příjmení] [jméno] [příjmení], který se staral o veškeré záležitosti, z nichž byla dovozována trestná činnost. Žalobce zdůraznil, že se na něj hledí jako na osobu nikdy netrestanou, když byl v minulosti byl odsouzen ještě před rokem 1989, kdy při odsouzení hrály roli politické důvody. Zahájení trestního stíhání na podkladě usnesení o zahájení trestního stíhání č. 1 bylo pro žalobce šokem, psychickou zátěží, jelikož absolutně neviděl důvod pro jeho zahájení. Žalobce chtěl pouze pomoci svému spolupracovníkovi. Důsledkem této pomoci však bylo zahájení a vedení trestního stíhání proti osobě žalobce. V tomto ohledu považuje žalobce za absolutní pochybení policejního orgánu fakt, že byl označen za člena organizované skupiny, a to za absence jakýkoliv důkazů svědčících o tomto závěru. Žalobce se v důsledku negativních zkušeností s činností policejních orgánů obává opětovného bezdůvodného trestního stíhání, jeho dobrá pověst byla silně poškozena, když výslechy spolupracovníků žalobce, se skutečnost o jeho trestním stíhání rychle rozšířila v okruhu jeho známých žalobce, což zhoršilo i jeho pracovní postavení. Negativní dopad nezákonných trestních stíhání se promítl i do rodinného života žalobce. Žalobce je otcem tří dětí, [jméno] [příjmení] [datum narození], [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] a [jméno] [celé jméno žalobce], ar. 15. 04. 1996 a zdůrazňuje, že zejména jeho dvěma starším synům způsobila skutečnost, že jejich otec je trestně stíhán nervozitu a velké obavy, že o něj na dlouhou dobu přijdou. Na okraj žalobce uvádí, že trestní stíhání jeho osoby nešlo před dětmi zatajit, a to vzhledem ke společným známým, kteří se dozvěděli v důsledku výslechů pracovníků žalobce. Dále byli rodiče žalobce poškozeni na dobrém jméně. Matka žalobce, paní [jméno] [příjmení], [datum narození], nesla trestní stíhání svého syna velmi těžce a způsobilo jí to nemalé psychické potíže. Toto samozřejmě zpětně dopadalo i na žalobce. Konečně negativní dopad nastal i majetkové sféře žalobce. Vzhledem k nutnosti hradit obhájce, ale zejména vzhledem k tomu, že v dané trestní věci došlo u spoluobviněného Ing. [jméno] [příjmení] k zajištění nemovitého majetku, musel žalobce nastalou situaci řešit. Žalobce měl odůvodněné obavy, že by mohlo dojít i k zajištění jeho majetku, musel tedy přistoupit kjeho částečnému prodeji, ke kterému by za jiných okolností nedošlo. Žalobce prodal nemovitost - rodinný dům, k. ú. [obec] značně pod cenou. Žalobce neuplatňuje nyní majetkovou újmu (náhradu škody) vzniklou mu v důsledku nezákonného trestního stíhání, ale dožaduje se mj. odškodnění za to, že se dostal mj. i do materiální nejistoty. Trestní řízení dle usnesení o zahájení trestní řízení č. 1 trvalo téměř 1 měsíc (tj. od 23.04.2014 - do 14. 05. 2014). Následně bylo opětovně zahájeno na podkladě usnesení o zahájení trestního řízení č. 2 dne 22. 05. 2014 a pravomocně ukončeno dne 02. 08. 2019, tj. bylo vedeno 61 měsíců. Žalobce, ačkoliv se žádného protiprávního jednání, musel žít po dobu 62 měsíců v nejistě, obavách, strachu o sebe a svou rodinu. Proto označil žalobce pouhé konstatování omluvy za naprosto nedostatečné, přičemž požadoval částku ve výši 620.000 Kč, tj. 10.000 Kč x 62 měsíců za každý měsíc trestního řízení. V souvislosti s 1.usnesením o zahájení trestního stíhání žalobce již jednou nárok na náhradu imateriální újmu za nezákonné rozhodnutí uplatnil, nejprve u žalované dne dne 31. 10. 2014, poté žalobou, která byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 03. 2017, č.j. 17 C 389/2014- 86 pro předčasnost zamítnuta s ohledem na vydání usnesení o zahájení trestního stíhání č. 2. Rozsudek nalézacího soudu byl Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne 13. 06. 2017, č. j. 15 Co 245/2017 - 101 potvrzen. Žalobce dne 24.01.2020 uplatnil u žalovaného právo na náhradu shora specifikované škody, žalovaný se však v zákonné lhůtě nevyjádřil. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 21.4.2021 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 620 000 Kč s příslušenstvím dle zákona č. 82/1998 Sb., a to z titulu nezákonného trestního stíhání, které bylo vedeno u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 149/2014, jakož i průběh a výsledek uvedeného trestního řízení. Po podání žaloby žalovaná toto předběžné projednání nároku již ukončila a poskytla žalobci kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním v podobě konstatování porušení práva, omluvy a přiznání peněžitého zadostiučinění ve výši 80 000 Kč, které považuje za odpovídající zadostiučinění. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení s tím, že toto bylo zahájeno 23.4.2014 a skončilo 2. 8. 2019, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí ve věci. Žalobce byl stíhán pro trestný čin útisku dle § 177 odst. 1) trestního zákoníku a pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) trestního zákoníku a přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, spáchaného účastenstvím ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Obžaloba byla podána pro přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku a přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku spáchaného účastenstvím ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Šlo o druh trestné činnosti, který nemá ve společnosti výrazně dehonestující charakter, jako je tomu například u násilné trestné činnosti. Vliv délky trestního řízení na vznik nemajetkové újmy pak byl dle názoru žalované spíše patrný, neboť trestní stíhání žalobce trvalo po dobu cca 5 let a 4 měsíců, nicméně lze tuto délku vzhledem k okolnostem případu považovat za přiměřenou. Vzhledem k tomu, že se žalobce ohledně konkrétních zásahů do osobní sféry žalobce omezil spíše na tvrzení, vycházela žalovaný z toho, že tuto prokázal spíše okrajově. Žalovaná dále poukázala na to, že žalobce není osobou bezúhonnou. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. 3. Podáním ze dne 8. 3. 2021 vzal žalobce žalobu částečně co do částky 80 000 Kč zpět, soud proto řízení v tomto rozsahu zastavil usnesením ze dne 14.4.2021 č.j. 45 C 130/2020-32. 4. Návrhem na přiznání náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím ze dne 23.1.2020 žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody, obsahově totožný se žalobou, přičemž žádal částku 620 000 Kč. Dle košilky odeslané datové zprávy Ministerstvu spravedlnosti právním zástupcem žalobce tato byla odeslána 24.1.2020 a téhož dne byla dodána do datové schránky žalované. 5. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 27.1.2021 byla žádost žalobce o předběžné projednání n