45 C 152/2020-66 — Obvodní soud pro Prahu 2

Proti žalobci, který je zapsán v sezamu advokátů České advokátní komory v [obec] č. osvědčení [číslo advokáta], bylo Policii [obec] trestního řádu usnesením republiky, útvarem ve [obec], zahájeno podle § 160 odst. 1 ze dne 17.09.2012, čj. KRPT [číslo] [rok] [číslo] trestní stíhání pro přečin podvod podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit zkráceně tak, že poté, co dne 09.06.2008 uzavřel s [jméno] [příjmení] smlouvou o poskytování právních služeb, jejímž předmětem bylo zastupování nezletilé [příjmení] [jméno], jako žalobkyně, v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod č.j. 40 C 141/2007, ve věci náhrady škody na zdraví, obsahující ujednání o smluvní odměně ve výši 10 % z celkově vysouzené částky, a poté, co byl usnesením tohoto soudu ze dne 29.07.2008 č.j. 40 C 141/2007-114, ustanoven nezletilé [jméno] [příjmení] zástupcem k ochraně jejich zájmů a tímto soudem mu po skončení věci byla vyplacena odměna ve výši 257.824 Kč, vyzval [jméno] [příjmení] k zaplacení sjednané odměny ve výši 192.254 Kč, kterou dne 30.3.2010 od [jméno] [příjmení] přijal. Proti shora citovanému usn byla žalobcem prostřednictvím jeho obhájce podána stížnost, která byla Okresním státním zastupitelstvím ve [obec] zamítnuta jako nedůvodná. Žalobce byl policejním orgánem za souhlasu státního zástupce, obviněn přesto, že těmto orgánům činným v trestním řízení bylo známo rozhodnutí České advokátní komory ze dne 20.01.2012 sp. zn. [spisová značka], kdy žalobce byl kárné žaloby v plném rozsahu zproštěn, kdy kárný senát kárné komise ČAK dospěl k závěru, že žalobce nepochybil, a neporušil žádný z právních předpisů upravujících výkon advokacie. V předmětné věci zaujal i oficiální písemné stanovisko výbor pro odbornou pomoc pro ochranu zájmu advokátů dne 16.01.2013, sp. zn. [číslo] () [spisová značka] [číslo], který dospěl k jednoznačnému závěru, že v dosavadním postupu orgánu činných v trestním řízení spatřují důvodné podezření, že se jednalo o úmyslné zneužití práva v neprospěch advokáta. Okresní státní zastupitelství ve [obec] i přes výše uvedené rozhodlo dne 30.10.2012 č.j. KRPT-138680-100/TČ-2012-07281-209 o zajištění peněžních prostředků advokátní kanceláře ve [obec], ul. [ulice a číslo], ač k takovému úkonu nebyl žádný relevantní důvod. Státní zástupce nechal sledovat účet advokátní kanceláře po dobu 6ti měsíců, ač věděl, že poškozená [jméno] [příjmení] na účet této advokátní kanceláře převedla bankovním převodem shora uvedenou částku, a tato skutečnost byla ve výpisu z bankovního účtu této advokátní kanceláře zřejmá. Zcela bezdůvodně tak byl kontrolován a zajištěn účet celé advokátní kanceláře. Námitka podjatosti dotčených orgánů či návrh na výkon dohledu byly v řízení ze strany orgánů činných v trestním řízení zamítnuty. Žalobce byl následně obžalován Okresním statním zastupitelstvím ve [obec] dne 18.01.2013 pod sp. zn. 3 Zt 116/2012 pro přečin podvod, podle § 209 odst. 1,3 trestního zákoníku. Žalobce byl v hlavním líčení konaném dne 01.11.2013 sp. zn. 4 T 11/2013-475 podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn od výše uvedené obžaloby. K odvolání státního zástupce však Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28.04.2014, sp. zn. 4 To 22/2014-515, napadený rozsudek zrušil, a přikázal soudu prvého stupně, aby učinil rozhodnutí nové. Okresní soud následně 04.11.2014 znovu žalobce pod sp. zn. 4 T 11/20013-564 podle § 226 písm. b) od obžaloby zprostil. Krajský soud v Ostravě znovu na základě odvolání státního zástupce usnesením ze dne 26.08.2015 sp. zn. 4 To 54/2015-598 rozsudek opět zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k novému rozhodnutí, v němž vyslovil závazný právní názor. Zde nutno uvést, že Krajský soud toto rozhodnutí vydal až více než s ročním odstupem. Řízení tak zatížil zcela nedůvodným a opakovaným průtahem, který žalobce nezavinil. Okresní soud ve Frýdku-Místku následně 01.02.2016 pod sp. zn. 4 T 11/2013-645 vydal rozsudek, kterým žalobce uznal vinným z; přečinu podvod, odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 4 měsíců, výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let, uložil mu peněžitý trest ve výši 137.000 Kč, případně náhradní trest 6 měsíců, současně vyslovil trest zákaz činnosti, spočívající v zákazu výkonu advokacie na dobu dvou let, a uložil žalobci povinnost zaplatit poškozené nezletilé [jméno] [příjmení] částku 148.728 Kč. Rozsudek nabyl právní moci, když odvolání státního zástupce ve [obec] bylo usnesením Krajského soudu [obec] ze dne 26.09.2016 sp. zn. 4 To 131/2016 podle § 256 trestního řádu zamítnuto. Žalobce prostřednictvím svého obhájce podal k Nejvyššímu soudu v řádné procesní lhůtě dovolání proti shora citovanému rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku, ale i usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.09.2016 sp. zn. 4 To 131/2016. Dovoláním Nejvyšší soud ČR zrušil citovaná rozhodnutí usnesením ze dne 31.08.2017, sp. zn. 6 Tdo 339/2017-49 - učinil tak v běhu zákazu činnosti žalobce a přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby znovu jednal a rozhodl. Podstatné je, že Nejvyšší soud vyslovil, že žalobce se žádného protiprávního jednání nedopustil, a neexistuje skutková varianta, která by takovýto závěr dovolovala. Na podkladě rozhodnutí Nejvyššího soudu Okresní soud ve Frýdku-Místku v hlavním líčení konaném dne 25.5.2018 sp. zn. 4 T 11/2013-823, žalobce znovu zprostil od obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu Okresní státní zástupce i přes závazný právní názor Nejvyššího soudu znovu podal odvolání v neprospěch žalobce a následně Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl dne 23.01.2019 sp. zn. 4 T 11/2013-898 o opětovném zproštění podle § 226 písm. b) trestního řádu Okresní státní zastupitelství podává opět odvolání, avšak toto odvolání, je již Krajským soudem v Ostravě dne 6.6.2019 podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítnuto. Postupem orgánu činných v trestním řízení došlo ke zjevnému zásahu do jeho profesního tajemství a do soukromého života advokáta, jak to má na mysli článek 8 úmluvy Evropského soudu pro lidská práva, viz (např. rozsudek ESLP ze dne 27.04.2017, stížnost [číslo] ve věci [příjmení] versus [příjmení] republika Německo). Žalobce vykonal uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie v délce jednoho roku, tj. od doby, kdy nabylo rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku právní moci 29.09.2017, kdy Nejvyšší soud dne 31.08.2017 sp. zn. 6 Tdo 339/2017-49 rozhodnutí zrušil. V souvislosti s výše uvedeným vznikla žalobci škoda, představující jednak náklady na právní zastoupení advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] zn [číslo], za 33 úkonů právní pomoci včetně režijního paušálu a DPH v celkové výši 98 573 Kč, jednak ušlý zisk ve výši 715.230 Kč, když klienti se na žadatele již neobraceli v míře jak dosud a po dobu zákazu výkonu advokacie tuto nesměl vykonávat vůbec. Pokles výdělků a s tím související ušlý zisk dovozoval z daňových přiznání v rozhodném období 2014 – 2018. Dále žalobce požadoval náhradu za celkovou délku řízení, které trvalo 6 let a 10 měsíců, požadoval proto 159 990 Kč. A konečně žádal žalobce za nezákonné trestní stíhání zadostiučinění ve výši 5.240.000 Kč. Žalovaná konstatovala, že na základě stanoviska žalované ze dne 1.10. 2020 byla žalobci přiznána náhrada škody za náklady právního zastoupení ve výši 72.312,01 Kč, ve zbývající části ve výši 26.260,99 Kč žalovaná považuje nadále nárok žalobce za sporný, a to nejen proto, že žalobce v žalobě nijak nespecifikuje vyčíslení škody za náklady na právní zastoupení, ale rovněž chybně vypočetl účtované úkony v rozsahu za 33 úkonů právní služby, když vycházel z částky 2.000 Kč. Žalobce byl přitom trestně stíhán pro přečin podvodu dle ust. § 209 odst. 1,3 trestního zákoníku, za který mu hrozil trest odnětí svobody s horní sazbou 5 let. Dle ust. § 10 odst. 3 písm. b) AT činí tarifní hodnota u tohoto trestného činu 10.000 Kč a sazba za 1 úkon právní služby dle § 7 bod 4 AT činí 1.500 Kč. Žalovaná codo rozsahu uznala blíže specifikované úkony právní služby v hodnotě 1 500 Kč, přičemž naopak úkon převzetí a příprava obhajoby z 22. 10. 2012 a prostudování spisu z 15. 11. 2012 uznala pouze v rozsahu jednoho úkon - převzetí a příprava obhajoby, neboť samotné nahlížení do spisu není úkon mající oporu v advokátním tarifu, když jej nelze podřadit pod § 11 odst. 1 písm. f) AT ani nebyl učiněn na výzvu orgánů činných v trestním řízení. Úkon návrh na zastavení trestního stíhání ze dne 28. 11. 2012 nemohl být žalovanou uznán, neboť nebyl v předmětném trestním spisu nalezen. Úkony konzultace přes 1 h ze dní 29. 7. 2017 a 8. 1. 2019 nebyly žalovanou uznány, neboť nebyly žalobcem ani přes výzvu doloženy. Dále byl přiznán žalobci 32x režijní paušál a 21 % DPH, kdy konečná částka činí 66 066 Kč. Ve věci náhrady cestovného žalovaná přiznala náhradu za 10 cest z [obec] do [obec], a to 19. 11. 2012 (PČR - [obec], 366,51 Kč vč. DPH), 14. 1. 2013 (PČRFrýdek- [část obce], 371,42 Kč vč. DPH), 27. 8. 2013 (okresní soud [obec], 386,58 Kč vč. DPH), 1. 11. 2013 (okresní so