45 C 154/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované přiznání částky 147 000 Kč s příslušenstvím za vzniklou nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp.zn. 18 C 271/2015, v němž se domáhal jednak odstranění svých osobních údajů z elektronické adresy z [webová adresa], z rozsudků Krajského soudu v Brně ze dne 5.1.2015, č.j. 22 A 65/2014-115, ze dne [číslo] 3, č,j. 22 A 103/2013-150, jednak přiznání finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500.000 Kč s příslušenstvím, která mu zveřejňováním těchto údajů vznikla. Řízení bylo zahájeno 6.10.2015 a skončilo rozsudkem odvolacího soudu dne 17.7.2020, trvalo tak celkem 5 let, 8 měsíců, ti. 2065 dnů, což žalobce označil za dobu velmi nepřiměřenou. Žalobce konstatoval, že nepřiměřenou délkou řízení bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivé soudní řízení v přiměřené době dle čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dle čl. 36-38 Listiny základních práv a svobod. V důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, kterou žalobce vyčíslil v základní částce 70 000 Kč, tedy 12 000 Kč za jeden rok řízení (první dva roky v poloviční výši). Tuto částku žalobce dále navýšil celkem o 110%, tedy na částku 147 000 Kč. Napadené soudní řízení probíhalo pouze na 2 stupních soudní soustavy, tedy u Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze. V napadeném řízení nevystupoval žádný svědek, nebyl zde nikdo vyslýchaný u soudu v pozici svědka, nebyl zde žádný cizí prvek, překlad do cizího jazyka, nebyl zde žádný znalecký posudek, nebyla zde řešena nepříslušnost soudu, námitka podjatosti soudu, zástupce účastníků, všechny listiny měl soud u sebe. Soud neprováděl žalobcem navržené důkazy, ani se nevyjádřil ve svých rozhodnutích ke všem jeho právním, skutkovým argumentům, napadené řízení se týkalo pouze dvou poškozených osob. Škůdcem byl pouze jeden soud, a to Krajský soud v Brně, v napadeném řízení zastupoval účastníky řízení pouze jeden zástupce. Věc byla banální neboť ze Soudního řádu správního jednoznačně z § 49 odst. 11 vyplývalo, že rozsudky na úřední desce soudu měly být odstraněny po 14 dnech, nebylo tedy na řešení věci nic složitého. S ohledem na to navýšil žalobce základní částku o 20% tj. o částku 14.000 Kč. Co se týče postupu žalobce v daném řízení, žalobce uvedl, že nenamítal podjatost soudce, zástupce žalovaného v napadeném řízení, nepříslušnost soudu, nepodával zbytečné opravné prostředky (všechny opravné prostředky byly vyhodnoceny soudem nadřízeným jako oprávněné), nečinil bezdůvodné podání ve věci. Pokud doplnil několikrát v dané věci své podání, tak uvedené nemohlo mít vliv na celkovou délku napadeného řízení a bylo jednoduchým, triviálním úkonem soudu se s těmito podáními vypořádat v krátké lhůtě. Navíc soudy se se všemi jeho argumenty stejně nezabývaly, takže ani uvedené nemohlo mít vliv na celkovou délku napadeného řízení. Odročení soudního jednání u soudu 1.stupně z 8.10.2018 na 19.12.2018 na jeho žádost nemohlo rovněž ovlivnit celkovou délku napadeného řízení, když se jednalo pouze o 2 měsíce. Navíc soud mohl jednání odročit na dřívější termín. Nelze rovněž přehlédnout, že již. v žalobě ze dne 6.10.2015 dal žalobce souhlas s tím, aby soud rozhodl v dané věci bez nařízení soudního jednání, tedy učinil vše proto, aby soud mohl rozhodnout bez nařízení soudního jednání, pokud žalovaný trval na nařízení soudního jednání (ačkoli u soudního jednaní soudu nesdělil nic nového), pokud soud nařídil postupně několik soudních jednání, ačkoli žalobcova účast nebyla povinná, tak tímto žalovaný soud je přímo odpovědný za nepřiměřenou délku napadeného řízení. S ohledem na to navýšil žalobce základní částku o 20% tj. o částku 14.000 Kč. Věc měla dle žalobce pro něj obrovský význam, když jako osoba stará a těžce zdravotně postižená, majitel průkazu ZTP pravidelně nahlížel na uvedenou elektronickou adresu do rozsudků, kde byly o jeho osobě zveřejňovány osobní, soukromé údaje v období od [číslo] do 2.1 [číslo], čímž jsem dal najevo, že zveřejňování těchto údajů na tomto místě mu velmi vadí, trápí. V napadeném řízení žádal soud o přednostní projednání věci, a to v podání ze dne 16.5.2016. Soudům opakovaně uváděl ve svých podáních, že zveřejňování jeho soukromých, osobních údajů na uvedené adrese působí negativně na jeho fyzické, psychické zdraví (v důsledku setrvávajícího zveřejňování jeho údajů jej bolí, trnou končetiny, páteř, je nepříjemný na své okolí, nemá náladu, chuť k jídlu, ke sledování televize atd.). Soud, ačkoli prokazatelně věděl, že rozsudky, v nichž byly žalobcovy údaje zveřejněny, měly být po zákonem stanovené lhůtě 14 dní odstraněny, pravomocně rozhodl o této věci teprve rozsudkem 10.6.2020, který byl zástupci žalobce doručen teprve 17.7.2020. Osobní údaje však byly na uvedené adrese protizákonně zveřejněné od 16.10.2014 do 2.11.2018. Zveřejněn byl přitom i celý rozsudek Krajského soudu v Brně v právní věci pod sp.zn. 22 A 65/2014 (bez uvedení žalobcova jména, příjmení, bydliště, ale s uvedením, správního orgánu, který žalobou napadal, s uvedením jeho zdravotních, soukromých informací), přičemž si kdokoli, kdykoli, odkudkoli mohl zjistit o jeho osobě zdravotní, osobní, soukromé informace. V této souvislosti se odvolal i na stávající judikaturu, podle které u osob starších, zdravotně postižených je obrovský význam řízení pro tyto osoby, a soudy jsou povinni z moci úřední tyto věci projednávat přednostně, a co s nejvyšším urychlením. Po dobu napadeného řízení žalobce přestával věřit mému synovi (Mgr. [jméno] [celé jméno žalobce]), že není schopný zajistit rozhodnutí v dané věci v přiměřené době a vznikala mezi nimi nedůvěra. Proto žalobce navýšil základní částku o 50% tj. o částku 35 000 Kč. Pro postup soudu ve věci navýšil žalobce základní částku o 70%, tj. o částku 14.000 Kč (pozn. soudu – jedná se zřejmě o překlep, protože dle peněžitého označení navýšení jde o 20% základní částky). Soud 1.stupně zbytečně žalobce vyzýval k opravě žaloby dle usnesení ze dne 29.10.2015, ačkoli výzva by la v rozporu se soudní judikaturou, což soudu sdělil ve svém podání ze dne 30.11.2015. Soud 1.stupně nařizoval několik soudních jednání, a to na den 30.5.2018, 13.8.2018, 8.10.2018, 19.12.2018, a to opakovaně ačkoli v žalobě ze dne 6.10.2015 dal žalobce souhlas soudu s tím, aby rozhodl ve věci bez nařízení jednání, první rozhodnutí soudu 1.slupne bylo zrušeno pro vady rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 25.1.2017. Věc musela být u soudu 1. stupně projednávaná celkem 2x u soudu 2.stupně (taktéž 2x kvůli vadám řízení. 1.rozsudku soudu 1.stupně, soudu 1.stupně (trvalo 7 měsíců, než soud vydal své první rozhodnutí, druhý rozsudek v dané věci soud vyda1 1 rok 11 měsíců po zrušení jeho prvního meritorního rozhodnutí odvolacím soudem). Soud 1.stupně nebyl schopný vyhotovit správně svůj druhý rozsudek, když tento opravil celkem 2x, a to dne 15.8.2019 a 19.11.2019. Soud 1.stupně nečinil v dané věci žádné aktivní úkony k řešení, rozhodnutí (pouze odesílal podání stranám, vyzýval neoprávněně k odstranění vad podání, žalobcovými důkazy, návrhy na dokazování se nezabýval). V dané věci došlo ke změně soudce, a to z původního soudce Mgr. [jméno] [příjmení] na nového soudce Mgr. [jméno] [příjmení], a to proto že Mgr. [jméno] [příjmení] v rámci své kariérní činnosti chtěla pracovat na vyšším soudě, tedy Městském soudě v Praze a svou práci na Obvodním soudu pro Prahu 2 zanechala jiné soudkyni. V této souvislosti žalobce vyslovil podezření, že právě tato změna soudce, příprava na kariéru u vyššího soudu prodloužila délku napadeného řízení u soudu 1.stupně. Nebýt kariérního postupu Mgr. [jméno] [příjmení], tak by napadené řízení trvalo mnohem kratší dobu, kvůli stáži JUDr. [jméno] [příjmení] na Městském soudu [obec] muselo být odročené i soudní jednání naplánované na den 13.8.2018. Soud 1. stupně odročil soudní jednání na den [číslo] 8. Soud 1. stupně mohl odročil soudní jednání na dřívější termín. V této souvislosti dále žalobce konstatoval, že nedostatečné personální obsazení soudu nemůže jíl k jeho tíži, přesto musel čekat na skončení napadeného řízeni, za dostatečné personální obsazení soudů, jeho odborné vybavení, školení soudců je odpovědný stát, Česká republika, konkrétně Ministerstvo spravedlnosti. Žalobce uplatnil u žalované nárok v této věci dne 23.10.2020 prostřednictvím České pošty s.p. Žalovaná svým stanoviskem ze dne 31.3.2021 neuznala žalobcův nárok na peněžité zadostiučinění, pouze konstatovala porušení práva na rozhodnutí v přiměřené době v soudním řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 27.10.2020 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu ve výši 147 000 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení původně vedeném u Obvodního soudu pro