45 C 165/2020-39 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované náhrady škody ve výši 4.293 Kč s příslušenstvím, způsobené mu v řízením vedeném nejdříve soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení], LL.A. a následně JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., soudním exekutorem exekutorského úřadu 178 [okres], pod sp. zn. 178 EX 2535/07. V uvedeném řízení vystupoval žalobce jako oprávněný. JUDr. [příjmení] oznámil dopisem ze dne 4.3.2020 oprávněnému, že v rámci rekonstrukce spisu, který exekutorovi nebyl předchozím exekutorem JUDr. [příjmení] předán, bylo zjištěno, že před převzetím úřadu byla za povinného provedena úhrada částky 4.293 Kč, kterou však JUDr. [příjmení] [jméno] [příjmení] nepředal. Zároveň bylo poškozenému sděleno, že v rámci exekučního řízení nelze jinak, než tyto úhrady započítat na úhradu dluhu povinného a to tak, jako by byly vyplaceny oprávněnému. Oprávněný přitom uvedenou částku od žádného z exekutorů neobdržel. Soudní exekutor JUDr. [příjmení] nesplnil svou zákonnou povinnost předávat částky vymožené v rámci exekuce oprávněnému, či je případně alespoň předat svému nástupci, čímž způsobil oprávněnému škodu ve výši 4.293 Kč, když tuto částku oprávněný od exekutora neobdržel a nemůže ji ani vymáhat po povinném. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 18.3.2020, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 18.3.2020 uplatnil nárok ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. na náhradu škody ve výši 4 293 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem bývalého soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení], LL. A., přičemž tvrzený nesprávný úřední postup měl spočívat v tom, že JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení], LL. A. nevyplatil vymožené plnění žalobci, a to v řízení vedeném pod sp. zn. 178 EX 2533/07 (původně 16 EX 2535/07). Žalovaná po podání žaloby ukončila předběžné projednání nároku žalobce a nároku žalobce nevyhověla, a to ani zčásti. V rámci mimosoudního projednání bylo k žádosti o náhradu škody žalobcem přiloženo pověření, které bylo uděleno v roce 2015 paní [příjmení] [příjmení], a to bývalým primátorem města. Na tuto skutečnost byl žalobce upozorněn přípisem žalované ze dne 4.2.2021 a současně byl vyzván, aby došlo k doložení pověření k jednání se žalovanou, neboť k žádosti doložené pověření není aktuální a bylo uděleno nyní již bývalým primátorem. Dne 9. 2. 2021 bylo žalované doručeno sdělení žalobce, že ničeho doplňovat nebude, neboť doložené pověření nebylo dosud odvoláno a navíc je toto pověření v podstatě jen potvrzením zákonného oprávnění zaměstnankyně zastupovat město jako právnickou osobu ve smyslu § 166 občanského zákoníku. Žalovaná však zastávala názor, že v daném případě je za žalobce oprávněn jednat pouze primátor nebo jím pověřená osoba. K uplatnění žádosti v rámci mimosoudního projednání však došlo prostřednictvím osoby, která nebyla k danému jednání pověřena současným primátorem. Nárok na náhradu škody tak dle žalované nelze považovat za řádně uplatněný k tomu oprávněnou osobou, v důsledku čehož nemohlo být žalovanou přistoupeno k jeho věcnému projednání, když žalovaná dospěla mimo jiné k závěru, že v důsledku nedostatečně doloženého zmocnění žalobce neuplatnil řádně svůj nárok u žalované a tím pádem zmeškal i lhůtu pro uplatnění daného nároku. Ačkoliv žalovaná podáním ze dne 4. 2. 2021 vyzvala JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. i JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení], LL. A. k zapůjčení spisu, sp. zn. 178 EX 2535/07 a ověření údajů v návrhu žalobce na mimosoudní projednání a další součinnost, dosud neobdržela žádnou odpověď. Žalovaná tak nemá kompletní poznatky o dané věci a proto nemůže učinit nesporným splnění ani jedné ze základních podmínek, s nimiž je přiznání nároku na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. spojeno. Proto jí nezbylo než sporovat existenci odpovědnostního titulu státu za škodu, vznik škody a její výši a rovněž příčinnou souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzeným vznikem škody. S ohledem na výše uvedené, žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 3. V replice na vyjádření žalované k žalobě žalobce odkázal na ust. § 166 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku s tím, že z pověření, které zaměstnankyně žalobce přiložila k uplatnění nároku jednoznačně vyplývá, že osoba, která žádost o předběžné projednání nároku podepsala, je zaměstnankyní žalobce zařazenou na právním úseku, a že byla v rámci své pracovní náplně pověřena jednat za město Chomutov se soudy a soudními exekutory a vykonávat veškeré potřebné právní úkony ve věcech vymáhání pohledávek. Toto pověření právo zaměstnankyně jen potvrzuje a dokazuje, nicméně jeho existence je dána přímo ze zákona. I kdyby takové písemné pověření vůbec neexistovalo, u zaměstnankyně zařazené na právním úseku se předpokládá, že bude mít kompetence tohoto charakteru – to bude předpokládat veřejnost, a tento pohled„ veřejnosti“ je pro posouzení existence oprávnění rozhodující. I kdyby snad vnitřní předpis oprávnění zaměstnankyně omezoval, mělo by to vůči třetím osobám účinky jen tehdy, muselo-li jim to být známo. O jakémkoliv omezení zástupčího oprávnění však v dané věci nebyla řeč a není tedy důvod, proč by žalovaná neměla zástupčí oprávnění zaměstnankyně žalobce akceptovat, zvlášť když jí bylo prokázáno písemným pověřením. Pokud jde o platnost pověření, jedná se o pověření, které řádně podepsal bývalý primátor města v době výkonu své funkce. Pověření tedy bylo uděleno platně. Vzhledem k tomu, že se jednalo o pověření k jednání za město jako za právnickou osobu, nikoliv za osobu primátora, je žalobce přesvědčen, že platnost pověření trvá i poté, co došlo ke změně v osobě primátora. Stejně jako nepřestanou platit žádné již podepsané smlouvy jen proto, že primátorovi skončil výkon funkce, nepřestanou platit ani žádná jiná již učiněná právní jednání. Město, stejně jako každá jiná právnická osoba, má svůj aparát, který zajišťuje jeho chod, a to bez ohledu na to, kdo je zrovna statutárním orgánem/primátorem. [ulice] předpisy, rozdělení úkolů a s tím související kompetence, musí přetrvat změny ve vedení. Není možné při každé změně primátora/statutárního orgánu považovat všechna oprávnění za zrušená a vyhotovovat je znovu. Tím samozřejmě není dotčeno právo nového vedení jakékoliv staré oprávnění zrušit – k tomu je však třeba aktivní jednání, nedojde k tomu automaticky jen proto, že se změnila osoba ve funkci statutárního orgánu/primátora. Současně žalobce zdůraznil, že uplatnění nároku u žalované bylo učiněno prostřednictvím datové schránky žalobce a v tomto směru poukázal na ust. § 18 odst. 2 zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Je proto přesvědčen, že tím, že odeslal dokument prostřednictvím své datové schránky, u níž jsou řádně nastavena přístupová oprávnění, dostal se tento dokument na úroveň dokumentu písemného a řádně podepsaného za statutární město Chomutov jako právnickou osobu, ať už na samotné písemnosti je elektronický podpis jakékoliv fyzické osoby či dokonce žádný. U dokumentů odeslaných prostřednictvím datové schránky není podle názoru žalobce třeba ani dokládat jakékoliv pověření, protože sám fakt, že písemnost byla odeslána z datové schránky právnické osoby, osvědčuje, že je touto právnickou osobou řádně podepsána. Závěrem k této otázce žalobce poukazuje na skutečnost, že nárok u žalované uplatnil již dne 18.3.2020, přičemž ta vznesla tuto námitku až po uplynutí lhůty, kterou měla k vyřízení žádosti, a to dokonce až poté, co byla podána příslušná žaloba. Žalobce má za to, že takový postup není v souladu s dobrými mravy a žádá, aby soud k této skutečnosti přihlédl. 4. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 5. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 6. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti"). 7. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 8. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení,