45 C 194/2021-44 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení nemajetkové újmy ve výši 311 099 Kč způsobené mu nepřiměřenou délkou prošetřování trestního oznámení, které podal dne 26. 7. 2011 u Městského státního zastupitelství v [obec] a které bylo postoupeno Obvodnímu ředitelství policie Praha I pod sp.zn. ORI -17630-55/ 2010 -001193-. Uvedl k tomu, že je jedním z několika desítek oznamovatelů trestné činnosti tzv. kauzy„ [anonymizováno]“, jež byla páchána při [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizováno 20 slov]. Žalobce struně shrnul průběh řízení s tím, že předmětná kauza byla zprvu prověřována Policií České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, sp. zn. ORI -17630-55/ 2010 -001193-. Věc byla následně rozděleně na další 4 části a byla postoupena 4 různým policejním útvarům, ačkoli poškození důsledně poukazovali na nutnost posuzovat celé jednání podezřelých komplexně. Jednotlivé složky Policie ČR vůbec nekooperovaly, nepředávaly si zjištěné informace, neprováděly úkony společně, a to ani při opatřování důkazů. Práce Policie ČR byla vedena zjevnou snahou věc uložit ad acta či odložit a dále se jí nezabývat; aniž by jednotlivé skutečnosti byly řádně prověřovány. Poté došlo k odložení věci usnesením Policie České republiky, obvodního ředitelství policie Praha I, ze dne 12. 7. 2013, č.j. KRPA- 43249/TČ-2013-001193-DŠ, jež bylo potvrzeno (přes opravný prostředek žalobce) Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 (usnesením ze dne 30. 9. 2013, č.j. 0 ZN 1423/2013 – 99). S odložením věci se poškození nemohli ztotožnit a část z nich podala proti tomuto ústavní stížnost. Ústavní soud ČR svým nálezem ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 3626/13, a nálezem vyhověl ústavní stížnosti podané stěžovateli v plném rozsahu a napadaná rozhodnutí zrušil. Ústavní soud konstatoval, že bylo porušeno základní právo na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V odůvodnění pak uvedl, že orgány činné v trestním řízení (dále též„ OČVTŘ“) porušily zásady trestního řízení, mj. i legality a materiálně pravdy, vyšetřování vykazovalo známky libovůle, odůvodnění napadeného usnesení policejního orgánu působí povrchně a nekonzistentně, postup státního zastupitelství považoval ÚS za nedostatečný, ryze formální a zaujatý, procesní postup neodpovídal rozsahu, povaze a závažnosti projednávaných podezření, když byla věc zcela neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, dokonce v rámci různých krajských ředitelství Policie České republiky, kdy tímto postupem bylo znemožněno efektivní vyšetření trestné činnosti, a dále že prověřování věci i v důsledku uvedeného nekoncepčního přístupu orgánů moci výkonné trpělo značnými průtahy, jimž posléze neodpovídá dosavadní míra objasněnosti věci. Žalobce odkazuje zejména na odstavce 25, 27, 28, 29 a 30 předmětného nálezu. Ačkoliv byly vady Ústavním soudem policii důrazně vytýkány, v postupu policie se nejdříve téměř ničeho nezměnilo. Za první dva roky po vydání nálezu bylo provedeno minimum úkonů (první vyšetřovací úkon byl učiněn v listopadu 2016). Věc se nachází stále ve fázi prověřování, dne 19. 7. 2017 byla věc opět odložena. Usnesení o odložení věci ze dne 19. 7. 2017 bylo zrušeno nadřízeným Obvodním státním zastupitelstvím (č.j. ZN 1423/2013-236) s tím, že policie se vůbec dle názoru Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 nálezem Ústavního soudu ČR a ani pokyny dozorující státní zástupkyně. K nerespektování precedenčních účinků nálezu Ústavního soudu jako jednoho z kritéria pro posouzení postupu orgánů veřejné moci se již vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1637/2009. Dne 27. 6. 2018 bylo opět rozhodnuto o postoupení věci na Krajské ředitelství hl. Prahy, a to z důvodu shledání podezření, že by se mohlo jednat o trestný čin obchodování s lidmi. Od té doby, tedy již téměř 2 roky, je věc vedena Krajským ředitelstvím policie hlavního města Prahy, Odbor obecné kriminality, Kongresová 2, 140 21 Praha 4 pod sp. zn. KRPA -43249-302/ 2013 -000073 a v trestní věci se opět prakticky nic neděje. Dne 30. 8. 2019, tedy po roce od postoupení věci na KŘP, byl vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů z důvodu změny právní kvalifikace pro podezření ze zločinu obchodování s lidmi. Dne 3. 2. 2020 pak bylo rozhodnutím dozorující státní zástupkyně OSZ pro Prahu IV celý spisový materiál Č. j. ORIV -12085-407/ 2011 -001491 ([anonymizována dvě slova]) za účelem sloučení věci s již dříve postoupenou věci z OŘP Praha I evidované pod č.j. KRPA-43249/TČ-2013-000073 (žalobce, ostatní [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]) a vedení společného řízení, neboť se jedná o totožnou společnost i osoby jednající jejím jménem, způsob provedení i časové období - jediným rozdílem je skupina potencionálních poškozených. Až o rok později - v březnu 2021 - však byla věc dle pokynu dozorující stání zástupkyně skutečně sloučena. Žalobce poukázal na to, že trestní oznámení podal před více než 10 lety, bral se dostatečně o svá práva a po celou dobu trestního řízení se snažil být ve věci aktivní, přesto však do dnešního dne nedošlo ani k zahájení trestního stíhání podezřelých osob natož ke kompenzaci poškozeného v adhezním řízení. Veškerá činnost orgánů činných v trestním řízení byla poznamenána evidentní snahou předat řešenou záležitost jinému útvaru. V důsledku zcela laxního a odmítavého přístupu orgánů činných v trestním řízení však došlo k tomu, že se podezřelí i jejich obchodní společnosti během uplynulých 10 let zcela zbavili veškerého svého majetku tím, že finanční hotovost účetně utratili a hmotný majetek převedli na třetí osoby. Zároveň získali dostatek času, který mohl být využit na provedení kroků nutných k odstranění možných usvědčujících důkazů, ovlivnění možných svědků apod. Na popsaný nesprávný úřední postup naprosto nelze nahlížet jako na běžné průtahy v ostatních řízeních, protože má důsledky mnohem závažnější, jelikož přes samotné průtahy a množství dalších nesprávných procesních kroků vedl až k několika nezákonným odložení věci. Pokud by žalobce nebyl dostatečně důsledný, nevynakládal další úsilí a finanční prostředky na podání opravných prostředků proti úkonům orgánů činných v trestním řízení, došlo by tím k definitivnímu ukončení věci. Popsaným jednáním orgánů činných v trestním řízení proto především došlo k porušení ústavou garantovaného práva poškozeného na efektivní vyšetření trestné činnosti. Toto porušení ústavních práv poškozeného je přitom o to závažnější, že i samotná trestná činnost byla závažným zásahem do základních lidských práv poškozeného. Žalobce jako poškozený má status oběti zvlášť zranitelné dle zákona o obětech trestných činů. Tedy je třeba zohlednit, že se žalobce stal obětí zvlášť závažného trestného činu, v rámci trestního řízení je na něj nahlíženo jako na oběť zvlášť zranitelnou, kdy byla pracovně vykořisťována a nebyla jí mimo jiné uhrazena mzda ve vztahu, o kterém se domnívala, že je vztahem pracovněprávním. Vyšetřování není ukončeno ani po 5 letech od nálezu ÚS, kdy žalobce ztrácí naději, že věc bude dořešena, pachatelé budou potrestáni a obecně že bude nastolena spravedlnost. S ohledem na mimořádně závažný zásah do základních lidských práv poškozeného, a to jednak popsaným trestním jednáním podezřelých, jakož i následným několikerým závažným nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení, žalobce požadoval přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou prodlením s efektivním vyšetřováním (tedy průtahy v trestním řízení), které vyčíslil v základní částce 17.000 Kč za každý rok nesprávného postupu, celkem 172.833 Kč. Tuto dále navýšil o 20% pro chování žalobce (byl adekvátně aktivní a upozorňoval na vady v postupu a podával stížnosti dle trestního řádu), dalších 10% s ohledem na význam daného řízení pro svou osobu, kdy byl osobou poškozenou pracovním vykořisťováním a tento postup vyvolává obecně pocity příkoří a jakožto oběť trestného činu obchodování s lidmi má výslovně status oběti zvlášť zranitelné, a konečně základní částku navýšil o 50% s ohledem na postup orgánů činných v trestním řízení, zatímco žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Celkem tedy ke dni podání žaloby požadoval 311.099 Kč a dále částku 2 550 Kč za každý další měsíc řízení (tzn. ke dni vyhlášení tohoto rozsudku 356.999 Kč). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě citované škody dne 10.2.2021, žalovaná však žádosti žalobce do podání žaloby nevyhověla. S ohledem na to žalobce požadoval, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, přičemž učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 10.2.2021 uplatnil nárok za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou prověřování trestního oznámení na podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi, jenž bylo Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie hl. města Prahy ve