46 C 141/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím představující příspěvek za porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný jakožto provozovatel vozidla s [registrační značka], [VIN kód], neměl v době od 29. 3. 2019 do 26. 6. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně jej proto dopisem doručeným dne 30. 8. 2019 vyzvala k zaplacení příspěvku za 90 dní v celkové výši 2 700 Kč. Splatnost příspěvku nastala dne 29. 9. 2019. Žalovaný ani přes upomínku nereagoval, žalobkyni proto nezbylo, než se se svým nárokem obrátit na soud. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci samé postupem dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a u žalovaného soud souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládal, když se žalovaný k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, ačkoli byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě žalobkyní předložených listin učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný je provozovatelem vozidla s [registrační značka], [VIN kód]. Za období od 29. 3. 2019 do 26. 6. 2019 neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli je tato povinnost stanovena v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne 15. 8. 2019 k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] za 90 dní v celkové výši 3 000 Kč skládajícího se z dlužného příspěvku za jednotlivé dny chybějícího pojištění ve výši 2 700 Kč a náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Následně ve dnech 9. 1. 2020, 12. 10. 2021 a 7. 12. 2021 žalovaného o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu upomenul. Žalovaný dlužnou částku ani přes upomínky neuhradil. 5. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., dle kterého má [název žalobkyně] proti vlastníku tuzemského vozidla a jeho provozovateli právo na zaplacení příspěvku za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 (je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem). Podle odst. 3 tamtéž se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 tamtéž je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [obec] [anonymizována dvě slova] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle § 4 odst. 6 cit. zákona odeslání písemné výzvy žalobkyně k zaplacení příspěvku žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy (§ 7 odst. 4 cit. zákona). Výše dlužného příspěvku byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy bylo provozováno vozidlo bez pojištění (90 dní), a denní sazby 30 Kč dle § 2 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 205/1999 Sb., (2 700 Kč) s připočtením nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., (300 Kč), celkem tedy 3 000 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě dlužného příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva. Splatnost dlužné částky nastala ke dni 29. 9. 2019. Žalovaný v průběhu řízení neprokázal, že by svou povinnost splnil, netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Vedle jistiny má žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení, a to v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Výše zákonného úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 7. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále v odměně za právní zastoupení dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), tři režijní paušály po 100 Kč, a DPH ve výši 21% z těchto částek (189 Kč). Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám její právní zástupkyně (§149 odst. 1 o.s.ř.).