46 C 183/2021-61 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 109 800 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že v dědickém řízení po zemřelém Mgr. [jméno] [příjmení] vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. 60 D 1307/2001 přihlásila dne 6. 5. 2002 svoji pohledávku z titulu smlouvy o půjčce o celkové výši 480 000 Kč. Od zahájení řízení byly v řízení provedeny pouze dílčí procesní kroky, ovšem k pravomocnému skončení řízení a vypořádání pohledávky žalobkyně dosud nedošlo. Délka řízení přesahující 20 let je nepřiměřená a žalobkyni tak vzniklo právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup. Žalobkyně o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění žádala už v minulosti, a to za dobu od zahájení dědického řízení do 30. 6. 2011 O této žádosti bylo již žalovanou rozhodnuto 3. 9. 2012 a poskytnuto přiměřené zadostiučinění. Žalobkyně svou žalobou požaduje poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení za období od 1. 7. 2011 do 1. 9. 2021, tedy za dobu 10 let a 2 měsíců, přičemž vychází ze základní částky 18 000 Kč za každý rok řízení, resp. 1 500 Kč za každý měsíc poníženou o 40 % z důvodu složitosti věci. Tímto výpočtem dospěla k výsledné částce 109 800 Kč, kterou uplatnila svou žalobou. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná v průběhu mimosoudního projednání nároku dospěla k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu § ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). Za dobu 10 let od přihlášení pohledávky do naříkaného řízení byla již žalobkyně odškodněna, a to na základě stanoviska žalované ze dne 3. 9. 2012 částkou 40 500 Kč. Žalovaná dospěla k závěru, že je namístě žalobkyni přiznat v rámci předběžného projednání zadostiučinění i za období od 11. 1. 2012 do dne vydání stanoviska ve výši 109 800 Kč. 3. Soud zaslal vyjádření žalované žalobkyni, která potvrdila, že jí bylo odškodnění ze strany žalované přiznáno stanoviskem ze dne 1. 12. 2021 a dne 2. 12. 2021 bylo vyplaceno. Žalobkyně proto vzala svou žalobu co do jistiny ve výši 109 800 Kč zpět a současně opravila chybu v datu, od nějž požaduje úrok z prodlení z 20. 1. 2018 na 19. 7. 2018. 4. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 6. Z žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ze dne 16. 1. 2018 je patrné, že žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila u žalované, přičemž požadovala úhradu částky 156 000 Kč. Přípisem ze dne 31. 1. 2018 žalovaná potvrdila přijetí žádosti dne 18. 1. 2018. 7. Ze stanoviska žalované ze dne 1. 12. 2021 vyplývá, že žalovaná k tomuto dni nárok žalobkyně projednala, dospěla k závěru, že v řízení Městského soudu v [obec], sp. zn. 60 D 1307/2001, došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a za období od 11. 1. 2012 do dne vydání stanoviska přiznala žalobkyni částku 109 800 Kč. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě je patrné, že žalobkyně resp. zástupce žalobkyně, obdržel dne 2. 12. 2021 plnění přiznaného žalovanou. 8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 9. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení, o čemž ostatně nebylo mezi stranami sporu a žalovaná po podání žaloby poskytla žalobkyni plnění ve výši uplatněné jistiny. Jak výše uvedeno, žalobkyně vzala svou žalobu co do jistiny zpět, a soud řízení v tomto rozsahu výrokem I. zastavil. 10. Výrokem II. byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení v zákonné výši (9 %) podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v kapitalizované výši 33 655,13 Kč z částky 109 800 Kč, a to od 19. 7. 2018 do 1. 12. 2021, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 18. 1. 2018, lhůta 6 měsíců dle § 15 odst. 2 zákona tak uplynula dne 18. 7. 2018, žalovaná vydala stanovisko, kterým přiznala žalobkyni zadostiučinění až 1. 12. 2021. Žalovaná tak byla od 19. 7. 2018 do 1. 12. 2021 v prodlení. 11. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalobkyně. Částečné zpětvzetí žaloby žalobkyně učinila z důvodu dobrovolného plnění ze strany žalované (srov. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Žalobkyni vznikly náklady vynaložené na soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a na náklady právního zastoupení ve výši 12 342 Kč. Odměna advokáta byla přiznána dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, částečném zpětvzetí žaloby) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 2 142 Kč. Náhrada nákladů za uplatnění nároku u žalované žalobkyni nenáleží (§ 31 odst. 4 zákona).