46 C 191/2021-225 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 311 099 Kč s příslušenstvím a dále částky ve výši 2 550 Kč s příslušenstvím za každý měsíc až do dne vynesení rozsudku představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ve stadiu prověřování trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi. Žalobce je poškozeným a jedním z desítek oznamovatelů trestné činnosti tzv. [anonymizována dvě slova]“, kdy při [anonymizována tři slova] byl žalobce přímo dotčen na svých základních právech, a byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi. Žalobce proto podal dne [datum] k [anonymizována tři slova] v [obec] trestní oznámení. Věc byla zprvu prověřována [anonymizována tři slova] [obec a číslo] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], následně byla rozdělena na 4 části a postoupena 4 různým policejním útvarům, ačkoliv bylo upozorňováno na nutnost posouzení celého jednání podezřelých komplexně. V průběhu prověřování orgány společně nekooperovaly a nepředávaly si zjištěné informace. Poté došlo k odložení věci usnesením [stát. instituce], [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] ze dne [datum], jež bylo potvrzeno [anonymizována tři slova] [část Prahy] ze dne [datum]. K ústavní stížnosti bylo nálezem ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] vyhověno. Ústavní soud konstatoval, že bylo porušeno základní právo na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv dle č. 8 odst. 1, čl. 9 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kdy orgány činné trestním řízení porušily zásady trestního řízení, vyšetřování vykazovalo známky libovůle, usnesení působí povrchně, nekonzistentně, postup státního zastupitelství byl nedostatečný, formální a zaujatý a neodpovídal povaze, rozsahu a závažnosti projednávaných podezření, když věc byla roztříštěna mezi několik orgánů a tímto způsobem bylo znemožněno efektivní vyšetření trestné činnosti a prověřování v důsledku nekoncepčního přístupu orgánů trpělo značnými průtahy, kterým neodpovídá dosavadní míra objasněnosti věci. Po vydání nálezu se však na přístupu [stát. instituce] nic nezměnilo, po dalších dvou letech věc byla stále ve fázi prověřování po dalších a dne [datum] byla věc opět odložena. Usnesení o odložení věci bylo [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [část Prahy]. Dne [datum] bylo opět rozhodnuto o postoupení věci [anonymizována tři slova] [obec] z důvodu shledání podezření, že by se mohlo jednat o trestný čin obchodování s lidmi. Dne [datum] byl vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů z důvodu změny právní kvalifikace pro podezření ze zločinu obchodování s lidmi. Rozhodnutím dozorující státní zástupkyně [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [část Prahy] postoupen celý spisový materiál za účelem sloučení věci s dříve postoupenou věci z [anonymizováno] [obec] I k vedení společného řízení., neboť se jedná o totožnou společnost i osoby jednající jejím jménem, způsob provedení i časové období, přičemž jediným rozdílem je skupina potenciálních poškozených. K realizaci sloučení došlo až v březnu 2021. Žalobce podal trestní oznámení před deseti lety, snažil se být ve věci aktivní, přesto dosud nedošlo ani k zahájení trestního stíhání podezřelých osob ani ke kompenzaci žalobce v adhezním řízení. Činnost orgánů činných v trestním řízení byla totiž zaměřena především na snahu předat věc jinému útvaru, přičemž v důsledku tohoto přístupu se podezřelí a jejich obchodní společnosti během uplynulých deseti let zbavili veškerého majetku, získali prostor k odstranění důkazů a ovlivnění možných svědků. Ve věci bylo porušeno ústavou garantované právo žalobce na efektivní vyšetření trestné činnosti. Žalobce dále uvedl, že jako poškozený má status oběti zvlášť zranitelné, neboť se stal obětí zvlášť závažného trestného činu, kdy byl pracovně vykořisťován a nebyla mu uhrazena mzda ve vztahu, o kterém se domníval, že je vztahem pracovněprávním. Vyšetřování nebylo ukončeno ani po pěti letech od nálezu Ústavního soudu, žalobce tak ztrácí naději, že věc bude dořešena a pachatelé budou potrestáni, a že bude nastolena spravedlnost. Žalobce z důvodu mimořádně závažného zásahu do základních lidských práv nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení požaduje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou prodlením s efektivním vyšetřováním ve výši 17 000 Kč za každý rok nesprávného postupu (1 416,66 Kč/měsíc), tj. za deset let a dva měsíce částku 172 833 Kč, navýšenou o 20 % pro chování žalobce spočívající v aktivním upozorňování na vady postupu v řízení a podávání stížností, dále navýšenou o 10 % z hlediska významu věci pro žalobce, neboť byl osobou poškozenou pracovním vykořisťováním a má status osoby zvlášť zranitelné. Další důvod pro navýšení o 50 % spatřuje žalobce v postupu orgánů činných v trestním řízení, kdy se orgány činné v trestním řízení na délce řízení podílejí ne pro složitost věci, ale v důsledku pochybení v jejich samotném postupu. Po zohlednění citovaných kritérií se žalobce domáhá odškodnění ve výši 311 099 Kč a vzhledem k tomu, že trestní řízení stále probíhá, požaduje odškodnění za průtahy až do okamžiku vynesení rozsudku. Žalobce závěrem uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne [datum]. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce dne 10. 2. 2021 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon“) mu vzniklou nepřiměřenou délkou prověřování trestního oznámení na podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi, které bylo vedeno [anonymizována čtyři slova] [územní celek] [anonymizováno] [číslo jednací], ale pouze ve výši 290 700 Kč. Žalovaná nesporovala tvrzení žalobce, že celkovou délku prověřování trestního oznámení lze hodnotit jako nepřiměřenou, avšak namítala neexistenci dalších prvků odpovědnostního vztahu, kterými jsou vznik nemajetkové újmy u žalobce a příčinná souvislost mezi tvrzenou újmou a nepřiměřenou dobou prověřování trestního oznámení. Žalovaná spatřuje podstatnou okolnost ve skutečnosti, že trestní řízení v dané věci nebylo nikdy zahájeno, žalobce tak nikdy nebyl účastníkem trestního řízení. Vznik nemajetkové újmy má přinejmenším za pochybný, a to i vzhledem k odůvodnění posledně vydaného usnesení o odložení věci z [datum], jímž bylo podezření ze spáchání trestného činu odloženo a z nějž vyplývá, že skutečnosti uváděné zástupci poškozených v trestním oznámení nejsou pravdivé. V usnesení je uvedeno, že ve věci byli vyslechnuti jednotliví stěžovatelé a v jejich výpovědích nejsou žádné skutečnosti, kterými argumentovali ve své ústavní stížnosti, jako např. [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], zadlužování u prověřovaných, nucení do práce vyhrožováním fyzickou likvidací, následky na zdraví rodinných příslušníků. Sám žalobce ve výpovědi uvedl, že žádné trestní oznámení nepodával a že do práce nucen nebyl. Dále uvedl, že nedostal zaplaceno za práci, kterou vykonával po dobu 3 měsíců a že společně s dalšími se rozhodl, že se vrátí do [země], protože nedostal výplatu. Žalovaná jediným relevantním zásahem do sféry žalobce shledala zájem majetkového charakteru. Z výpovědi žalobce vyplývá, že se nepřipojil jako poškozený do trestního řízení, ani nikdy později, když trestní oznámení nepodával. Nadto je pochybná i výše škody, která přesahovala částku adekvátní běžným výdělkům v ČR navíc s ubytováním a stravou zdarma. Žalovaná dále uvedla, že nikdy nebylo zahájeno adhezní řízení, žalobce tvrzenou škodu nikde neuplatnil ani nepodal občanskoprávní žalobu, proto je jeho nárok zřejmě promlčen a žalobce si počínal v rozporu se zásadou„ Vigilantibus iura skripta sunt“. Tvrzená nejistota ohledně projednání vzniklé škody je s ohledem na nejasnost výše škody a její průkaznost pochybná. 3. Ve své replice žalobce uvedl, že proti usnesení o odložení věci byla dne [datum] podána stížnost. Nesouhlasil s tím, že by skutečnosti uváděné v trestním oznámení byly nepravdivé nebo že by žalobce nebyl účastníkem trestního řízení, naopak žalobce je stranou trestního řízení, je poškozeným dle § 43 odst. 1 trestního řádu Trestným činem mu byla způsobena škoda, kterou jako poškozený spolu s trestním oznámením uplatnil. Ten ostatně zopakoval i při svém výslechu dne 23. 6. 2020. Při výslechu v [země] se žalobce domníval, že má jít o trestní oznámení v [země], proto uvedl, že trestní oznámení nepodával. 4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 5. Z podání žalobce nazvaného Uplatnění nároku na náhradu škody dle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ze dne 10. 2. 2021 je patrné, že se žalobce obrátil na žalovanou se svým nárokem na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřimě