46 C 231/2021-95 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen jako„ banka“), uzavřel s žalovaným dne 10. 8. 2016 smlouvu o [anonymizována dvě slova] [číslo], kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 21,90 % ročně a uhradit poplatky. Žalovaný byl v případě čerpání povinen povolený debet splatit ve lhůtě jednoho roku. Žalovaný čerpal poprvé z povoleného debetu v lednu 2017, ve lhůtě 1 roku však povolený debet nesplatil, resp. nezajistil na svém účtu dostatek peněžních prostředků k jeho splacení, banka proto přistoupila k zesplatnění ke dni 10. 3. 2020, přičemž výše jistiny činí 50 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ke dni 14. 4. 2020 činil částku 4 463,16 Kč. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy o postoupení ze dne 7. 5. 2020. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku, žalobkyni proto nezbylo, než se se svým nárokem obrátit na soud. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Z potvrzení banky je patrné, že smlouva o povoleném debetu byla uzavřena na základě žádosti žalovaného dne 10. 8. 2016 ve výši 50 000 Kč. Banka v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného učinila kontrolu interních a externích databází zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a vycházela z průměrného obratu na účtu žalobce, který činil 59 691 Kč. Ze smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu reg. [číslo] ze dne 10. 8. 2016 vyplývá, že bylo žalovanému bankou umožněno čerpat povolený debet ve výši 50 000 Kč na č. ú. [bankovní účet]. Úroková sazba činila 21,90 %. V čl. VII. odst. 1 bylo ujednáno oprávnění žalovaného čerpat povolený debet nepřetržitě vždy nejdéle po dobu jednoho roku. Nedílnou součástí této smlouvy byl i Všeobecné obchodní podmínky. Pokud ke splacení nedojde, bude od následujícího dne považován celý záporný zůstatek na běžném účtu za nepovolený záporný zůstatek. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný povolený debet poprvé čerpal 2. 1. 201 a dne 6. 3. 2020 došlo k převodu nesplacené jistiny úvěru a úroku ve výši 4 463,16 Kč. Dne 10. 3. 2020 vydala banka prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu, jak je patrné z listiny se shodným označením. Z dopisu ze dne 28. 5. 2010 je patrné, že žalovaný byl bankou vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dne 19. 8. 2020 bylo žalobkyní žalovanému zasláno oznámení o postoupení pohledávky na adresy [adresa], [obec a číslo] a [ulice a číslo], [obec a číslo]. Na totožné adresy byly dne 21. 8. 2020 zaslány též předžalobní výzvy. Ze smlouvy ze dne 7. 5. 2020 a přílohy vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 5. Dle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 6. Dle § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 7. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o účtu dle ustanovení § 2662 a násl. občanského zákoníku, jakož i uzavřením smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný jakožto majitel účtu se zavázal čerpat peněžní prostředky nepřetržitě vždy nejdéle po dobu jednoho roku. Žalovaný však svou povinnost zajistit alespoň jednou za rok kreditní obrat na svém účtu ve smyslu podmínek sjednaných ve smlouvě řádně a včas nesplnil a porušil tak své povinnosti ze smlouvy vyplývající. Pokud jde o výši a složení dlužné částky, tyto žalovaný nijak nerozporoval. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 463,16 Kč (ustanovení § 2395 občanského zákoníku) a dále s úrokem ve výši 21,90 % ročně z částky 50 000 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení. 10. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit i požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši 10 %. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení sestávající ze 2,5 úkonu právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu, odměnu ve výši jedné poloviny za předžalobní výzvu) v souladu s ustanovením § 7 bod. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen jako„ advokátní tarif“) ze tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1,3 advokátního tarifu a DPH ve výši 1 816,50 Kč; a z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 500 Kč. Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 12 966,50 Kč, kterou je žalovaný povinen za platit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jeho zástupkyně (§149 odst. 1 o.s.ř.).