47 C 111/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 30. 3. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne 19. 6. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 2 000 Kč. Žalovaný měl zápůjčku spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky ve výši 480 Kč vrátit do 10. 7. 2014. Žalovaný však na zápůjčku ničeho neuhradil, a proto žalobkyně vyzvala žalovaného nejen k zaplacení celé částky, ale i k zaplacení úroků z prodlení. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval. Žalovaný žalobkyni stále dluží na jistině částku 1 395,16 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 395,16 Kč ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tj. od 11. 7. 2014, když žalobkyně se touto žalobou nedomáhá zaplacení sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky. Dne 21. 12. 2017 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni 2. Žalovaný i přes zaslanou upomínku ničeho neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě během řízení nijak nevyjádřil., skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní. 4. Dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o.s.ř. není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastnící se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ust. §115a o. s. ř., a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů soud zjistil skutkový stav tak, jak jej v žalobě popsala žalobkyně, a to těmito listinnými důkazy: Z žádosti o zápůjčku ze dne 19. 6. 2014 a ze smlouvy o zápůjčce z téhož dne bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč za poplatek ve výši 480 Kč na číslo účtu [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit do 10. 7. 2014 spolu s poplatkem ve výši 480 Kč. Zároveň byla právní předchůdkyní žalobkyně dne 19. 6. 2014 vystavena faktura [číslo] znějící na částku 2 480 Kč se splatností dne 10. 7. 2014 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2018. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 3. 2020 a podacím archem bylo prokázáno, že žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas a žalobkyně upomínala o úhradu dluhu před podáním žaloby. 6. Právně soud zjištěný skutkový stav posuzoval podle ust. § 2390 a násl. zák. č. 89/2012, občanského zákoníku, jako smlouvu o zápůjčce, podle které se zapůjčitel zavazuje přenechat vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. 7. V daném případě má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému půjčka ve výši 2 000 Kč, kterou žalovaný ale ve sjednané lhůtě splatnosti zcela nevrátil. Žalovaný tedy dluží žalobkyni nedoplatek ve výši 1 395,16 Kč a příslušenství uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala svá skutková tvrzení uvedená v žalobě, a že žaloba je tak důvodná, neboť žalovaný poskytnutou zápůjčku žalobkyni řádně nevrátil. Soud mu tak tuto povinnost tímto rozsudkem uložil. 8. Dle § 1970 z.č. 89/2012 Sb. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud proto přiznal žalobkyni i příslušenství pohledávky ve výši uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch a proto jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení spočívající v odměně za právní zastoupení žalobkyně dle vyhl.č. 177/1996 Sb. (účinné ke dni podání žaloby) za 3x úkon právní služby po 200 Kč dle § 14b odst.1 vyhl.č. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á 100 Kč, 21 % DPH a soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč.