47 C 292/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 1 620 Kč s příslušenstvím představující neuhrazené televizní poplatky za období od dubna 2021 do června 2021, za období od července 2021 do září 2021, za období od října 2021 do prosince 2021 a za období od ledna 2022 do března 2022 ve výši 405 Kč za každé kalendářní čtvrtletí. Žalovaná měla od 1. ledna 2014 přihlášen televizní přijímač na adrese [adresa]. Přihlášením vznikla žalované povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nehradila řádně a včas předepsané platby televizních poplatků a za výše specifikované období tj. celkem za 4 čtvrtletí, dluží žalobkyni částku 1 620 Kč, tj. 405 Kč/čtvrtl. Dle ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Dle ustanovení § 7 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. může poplatník po dohodě s provozovatelem vysílání ze zákona, popřípadě pověřenou osobou zaplatit televizní poplatek předem za více měsíců nebo čtvrtletí, nejdéle však za 1 kalendářní rok. Poplatník tak může hradit 135 Kč/měsíc nebo 405 Kč/čtvrtl nebo 1 620 Kč/rok vždy z každého televizního přijímače podléhajícího poplatkové povinnosti. Žalobkyně žalovanou upomínala o úhradu dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne 7. 6. 2022, žalovaná však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. Žalobkyně žalobou nárokuje též zákonný úrok z prodlení ve výši 136,53 Kč, který kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku, tj. od 16. 7. 2021, od 16. 10. 2021, od 16. 01. 2022 a od 16. 04. 2022, do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne 14. 10. 2022. 2. Ve smyslu § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) je obsahem odůvodnění tohoto rozsudku pouze údaj o předmětu řízení a důvody, pro které soud rozhodl rozsudkem pro uznání. 3. Dne 21. 11. 2022 bylo žalované doručeno do datové schránky usnesení ze dne 16. 11. 2022, kterým soud žalované ve smyslu ust. § 114b o. s. ř. uložil, aby se ve věci písemně vyjádřila a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě, aby označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně soud žalované určil lhůtu k vyjádření ve věci samé, a to 30 dnů ode dne doručení usnesení, když zároveň žalovanou poučil, že pokud se bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod ji v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Žalovaná se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřila. 4. Podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen z části, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání jen, navrhne-li to žalobce. Podle odst. 3 citovaného ustanovení, rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle odst. 4 citovaného ustanovení jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 5. Na základě shora uvedených skutečností je zřejmé, že soud postupem podle § 114b o. s. ř. usnesením vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě ve věci písemně vyjádřila, když ji současně poučil o následcích, pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní. Žalovaná se však ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení ve věci písemně nevyjádřila, a proto má soud podle ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalobou uplatněný nárok uznala. Za této situace soud postupoval podle citovaného § 153a odst. 3 o. s. ř. a o žalobě rozhodl rozsudkem pro uznání. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalované. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 úkony po 100 Kč (podání žaloby a výzvu k plnění). Celkem soud na náhradě nákladů žalobkyni přiznal částku 600 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za odměnu za zastupování advokátem, neboť se v tomto případě nejedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Jelikož se v případě žalobkyně jedná o subjekt, který je financován z televizních poplatků stanovených zákonem a žalobkyně se tak na poli svého působení těší výsadnímu postavení, je na žalobkyni v určitých ohledech nutno klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12). Ve výše uvedené věci se jedná o spor o bagatelní částku, který není složitý právně ani skutkově, žalobkyně disponuje právním úsekem, a je tedy personálně vybavena pro řešení právních sporů. Pokud si žalobkyně zvolila možnost být v tomto sporu zastoupena advokátem, což je jejím právem, nelze za této situace na žalované spravedlivě žádat, aby žalobkyni takto vzniklé náklady řízení plně hradila (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. I. ÚS 195/11). Proto soud přiznal žalobkyni pouze právo na náhradu nákladů řízení představující zaplacený soudní poplatek a paušální náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka a nikoliv odměnu za zastupování advokátem.