47 C 87/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 3. 2022 domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 29. 12. 2015 (dále jen„ smlouva“) mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [číslo] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ společnost“). Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky společnosti (dále jen„ VOP“). K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím prostředků na dálku s tím, že zápůjčka bude poskytnuta převodem na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě o zápůjčce. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v den schválení zápůjčky, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal ji vrátit nejpozději do 29. 3. 2016 spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky dle čl. 8 1. VOP. Žalovaný se však dostal do prodlení s vrácením zápůjčky, kdy ke dni 29. 3. 2016 zápůjčku nesplatil a společnost tedy evidovala za žalovaným dluh na jistotě ve výši 12 157,98 Kč s tím, že poplatek za poskytnutí úvěru a jiné platby po žalovaném nepožaduje. Tento dluh společnost postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 na žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, avšak dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Zdejší soud věc rozhodl dle § 115a o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, neboť je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně podle § 101 odst. 4 o. s. ř., když nereagoval na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci zjistil z důkazů a tvrzení žalobkyně, neboť žalovaný byl v řízení nečinný, následující skutečnosti. Z čl. 3 .3.14 VOP vyplývá, že se úvěrová smlouva považuje za uzavřenou a akceptovanou ze strany [právnická osoba] ve chvíli, kdy klient obdrží výši úvěru, o kterou žádal na základě úvěrové smlouvy. Fakturou [číslo] bylo prokázáno, že společnost fakturovala žalovanému za období od 29. 12. 2015 do 29. 10. 2016 částku 2 158 Kč splatnou ke dni 29. 10. 2016. Fakturou [číslo] bylo prokázáno, že společnost fakturovala žalovanému za období od 29. 12. 2015 do 29. 9. 2016 částku 2 158 Kč splatnou ke dni 29. 9. 2016. Fakturou [číslo] bylo prokázáno, že společnost fakturovala žalovanému za období od 29. 12. 2015 do 29. 11. 2016 částku 2 158 Kč splatnou ke dni 29. 11. 2016. Fakturou [číslo] bylo prokázáno, že společnost fakturovala žalovanému za období od 29. 12. 2015 do 29. 8. 2016 částku 2 158 Kč splatnou ke dni 29. 8. 2016. Fakturou [číslo] bylo prokázáno, že společnost fakturovala žalovanému za období od 29. 12. 2015 do 29. 1. 2016 částku 2 158 Kč splatnou ke dni 29. 1. 2016. Fakturou [číslo] bylo prokázáno, že společnost fakturovala žalovanému za období od 29. 12. 2015 do 29. 12. 2016 částku 2 162 Kč splatnou ke dni 29. 12. 2016. Potvrzením o provedené platbě ze dne 29. 12. 2015 bylo prokázáno, že ze [právnická osoba] byla převedena částka 14 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Soud dále ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze [právnická osoba] na žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný informován v dopise ze dne 19. 1. 2018, dopis byl žalovanému dle doloženého podacího archu odeslán dne 26. 1. 2018. Dle podacího archu ze dne 10. 6. 2020 byl žalovaný upomínkou ze dne 5. 6. 2020 vyzván k úhradě dlužné částky. 5. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně. 6. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1968 zák. č. 89/2012 Sb. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil ve světle uvedených ustanovení jako povinnost žalovaného vrátit žalobkyni zapůjčené finanční prostředky. Žalobkyně v řízení dostatečně prokázala, že mezi [právnická osoba] [příjmení] a žalovaným došlo dne 29. 12. 2015 k uzavření platné smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě společnost téhož dne poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal zápůjčku do 29. 3. 2016 vrátit. Žalobkyně rovněž doložila, že předmětná pohledávka za žalovaným na ni byla ke dni 21. 12. 2017 platně postoupena. Soud tedy s ohledem na uvedené uložil žalovanému zaplatit žalobkyni poskytnutou zápůjčku ve výši 12 157,98 Kč, a to včetně zákonných úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ode dne 30. 3. 2016 do zaplacení, kdy výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 157,98 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.