10 C 243/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalovaném nároku ze smlouvy o půjčce z [datum] uzavřené původně [právnická osoba] a žalovaným. Žalobce nabyl předmětnou pohledávku postoupením. Žalobce uvádí, že předmětného dne byla uzavřena smlouva o půjčce, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 66 000 Kč, žalovaný tento nehradil a úvěr byl zesplatněn [datum]. Žalobce se domáhá nesplacené jistiny úvěru ve výši 57 776,94 Kč, dále smluvního úroku za poskytnuté finanční prostředky v kapitalizované výši v částce 3 254,76 Kč a ve výši 16,9 % ročně z nevrácené jistiny od [datum] do zaplacení, dále zákonného úroku z prodlení z nevrácené jistiny od [datum] do zaplacení, a dále se domáhá úhrady dlužných poplatků ve výši 3 901 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne [datum] učinila [právnická osoba] vůči žalovanému návrh na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] a [číslo]. Předmětem tohoto návrhu bylo poskytnutí finančních prostředků do výše 66 000 Kč s úrokovou sazbou 16,9 % ročně. Finanční prostředky měly být poskytnuty na účet číslo [bankovní účet] (zjištěno z tohoto návrhu smlouvy). Z akceptace návrhu této smlouvy pak soud zjistil, že [právnická osoba] odsouhlasila poskytnutí této půjčky rovněž dne [datum], a to žalovanému. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb soud zjistil, že žalovaný a [právnická osoba] již dříve [datum] uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních služeb. Z výpisu ze spotřebitelského úvěru k osobě žalovaného soud zjistil, že [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 66 000 Kč dne [datum]. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu soud zjistil, že [anonymizováno] ve vztahu k žalovanému prohlásila poskytnutý úvěr z [datum] za zesplatněný s tím, že vyčíslila dlužnou částku na sumu 61 411,70 Kč. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno] z [datum] a ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobcem [datum] soud zjistil, že pohledávky související s tvrzeným uzavřením smlouvy o půjčce z [datum], respektive se souvisejícím poskytnutím finančních prostředků žalovanému byly postupně postoupeny na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky z [datum] a [datum] a z výzvy k úhradě dluhu z [datum] a přiložených dokladů o odeslání soud zjistil, že o postoupení pohledávky byl žalovaný informován a že byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vystaveného [právnická osoba] soud zjistil pouze obecné informace, jakým způsobem tato banka postupuje při ověřování úvěruschopnosti klientů, z tohoto dokumentu však soud nemohl učinit konkrétní zjištění, jak bylo postupováno ve vztahu k osobě žalovaného. Z dokumentu nazvaného [anonymizováno 5 slov] z [datum] soud pouze zjistil, že [právnická osoba] takto zjistila údaje o osobě žalovaného, ohledně jeho majetkových poměrů z tohoto ničeho zjistit možno nebylo. 4. Soud ve věci blíže nehodnotil ceník produktů a služeb pro soukromé osoby [právnická osoba] ani produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba] ani Všeobecné obchodní podmínky této [anonymizováno], a to z důvodu, že viz níže, dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, tedy nebylo třeba vyhodnocovat obchodní podmínky či další ujednání vázané na tuto neplatnou smlouvu. Dále soud nehodnotil odstoupení od smlouvy, týkající se poskytování bankovních služeb obecně, neboť od tohoto žalobce své nároky neodvozoval. A rovněž soud nehodnotil dokument nazvaný výpis z osobního účtu, neboť ve vztahu k tomuto žalobce neuvedl žádná tvrzení, která by tímto měla být prokazována. 5. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení: Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ZSU) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; podle odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 téhož zákona (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. do [datum]) pak poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce je podnikatelem, a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s podnikatelskou činností a nic takového žalobce ostatně ani netvrdil. 7. Dle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel posoudí úvěruschopnost spotřebitele„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“ Dle § 86 odst. 2 ZSU by měl poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet (především) z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 ZSU je poskytovatel povinen provozovat svou činnost„ s odbornou péčí.“ Podle § 76 odst. 1 ZSU poskytovatel jedná čestně, transparentně a„ zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.“ Co se rozumí odbornou péčí, pak stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 8. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění [účinnost]) je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne [datum], [příjmení] versus Enel ([anonymizována dvě slova] [číslo]). K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak Soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně (viz např. rozsudky ze dne [datum], Océano Grupo Editorial a Salvat Editores ([anonymizována dvě slova] [číslo] až [anonymizována dvě slova] [číslo]), ze dne [datum], Pannon GSM ([anonymizována dvě slova