10 C 84/2022-41 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalovaném úhrady částky 64 967 Kč jako nesplacené jistiny úvěrového rámce částky a částky 3 834,00 Kč sestávající z poplatků dle výpisu. Dále se žalobce domáhá kapitalizovaného smluvního úroku v částce 1 272,58 Kč za dobu od [datum] do [datum], smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 64 967 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z 64 967 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce uvádí, že pohledávku nabyl od společnosti [právnická osoba] Pohledávka pak vznikla na základě smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] kterou uzavřela [právnická osoba] se žalovaným [datum] a na základě této smlouvy byl žalovanému původním věřitelem poskytnut úvěrový rámec až do výše 69 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný dle obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaný své závazky splácet čerpaný úvěr neplnil, proto banka zesplatnila úvěr k [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný a [právnická osoba] (dále též„ banka“) uzavřeli dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] (přičemž dle textu smlouvy se jedná o smlouvu o úvěru a je odkazováno mj. na zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 69 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty; vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně (zjištěno z textu této smlouvy o vydání kreditní karty). Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty ve vztahu k žalovanému má soud za zjištěné, že k datu [datum] žalovaný od banky čerpal částku 62 000 Kč, ke dni [datum] činil dluh na účtu ve výši 70 073,58 Kč. V řízení nebylo tvrzeno, že by žalovaný dlužnou částku čerpaného úvěru, nad rámec žalované jistiny 64 967 Kč, uhradil. Z prohlášení o okamžité splatnosti kreditní karty a výzvy k uhrazení dluhu z [datum] soud zjistil, že banka vyzvala žalovaného tímto dokumentem, který byl odeslán téhož dne, k úhradě dlužných částek, a to v celkové výši 70 073,58 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] uzavřené mezi bankou a žalobcem, z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum], z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úhradě úplaty za postoupen soud zjistil, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným, tedy žalovaná pohledávka byla bankou postoupena žalobci. Z vyrozumění o postoupení pohledávek ze dne [datum], které bylo zasláno téhož dne, soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení těchto pohledávek informován. Soud dále zjistil, že žalobce vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky 84 459,11 Kč, a to dne [datum]. Z vyjádření banky soud zjistil, že dle jejích tvrzení banka posuzovala úvěryschopnost klienta dle dostupných informací v interních a externích databázích a že na základě průměrných obratů na účtu ve výši 23 024 Kč banka porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získali částku disponibilních zdrojů klienta. 4. Ve stručnosti tak lze shrnout, že soud má za zjištěné, že původní věřitel [právnická osoba] poskytl žalovanému sjednaný úvěr, a to postupným čerpáním, jak se toto podává z historie účtu kreditní karty. Žalovaný dlužil ke dni [datum] bance částku ve výši 70 073,58 Kč a byl vyzván k navrácení dlužných částek dokumentem nazvaným jako zesplatnění úvěru ze dne [datum], odeslaným téhož dne. Z provedených důkazů soud učinil pouze závěr, že původní věřitel úvěruschopnost žalovaného neověřil, ale odhadl porovnáním části známých údajů a údajů odhadnutých z dat ČSÚ. Žalobce ani k poučení o povinnosti tvrzení dle § 118a odst. 1 o.s.ř. nedotvrdil prověření úvěruschopnosti bankou tak, aby bylo možné posoudit, zda původní věřitel [právnická osoba] skutečně řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného - soud pouze z prohlášení banky uvěřil, že tato prověřovala majetkové poměry žalovaného prostřednictvím interních a externích databází, informací z u této banky vedeného účtu a že jeho úvěruschopnost banka jinak odhadla, zejm. na základě historických dat ČSÚ. 5. Soud ve věci nehodnotil Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby [právnická osoba], ani Všeobecné obchodní podmínky banky, ani Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, neboť jak uvedeno níže, dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. Rovněž soud nehodnotil dokument nazvaný„ Údaje klienta“, neboť tento časově následuje uzavření úvěrové smlouvy, tedy nemá relevanci pro prověřování úvěruschopnosti. 6. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výpisy z účtu žalovaného u [právnická osoba] Soud žalobci uvěřil, že bance tyto údaje byly známy. 7. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení: Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ZSU) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; podle odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 téhož zákona (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy) pak poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce je podnikatelem, bankou, a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s podnikatelskou činností a nic takového žalobce ostatně ani netvrdil. 9. Dle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel posoudí úvěruschopnost spotřebitele„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebit