11 C 20/2022-87 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou došlou soudu dne [datum], ve znění pozdějších doplnění, se žalobce domáhal zaplacení částky 95 500 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu (dále jen„ OIP ČB“). 2. Žalobce uvedl, že v [měsíc] [rok] podal u OIP ČB podnět ke kontrole podnikatele [jméno] [příjmení] pro nezaplacenou mzdu. OIP ČB dopisem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], žalobci sdělil, že byla kontrolou zjištěna žalobci nevyplacená mzda ve výši [částka] a uvedl nesprávný výplatní termín za práci vykonanou žalobcem v době od [datum] do [datum] na den [datum]. K této částce a výplatnímu termínu OIP ČB došel na základě údajné dohody o provedení práce (dále jen„ DPP“) ze dne [datum]. Podrobnosti se žalobce již nedozvěděl, neboť mu veškeré informace byly odpírány pod různými záminkami. Jelikož [jméno]. [příjmení] ignoroval rozhodnutí OIP ČB, podal žalobce žalobu k Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě (dále jen„ OS HB“), kdy dopis OIP ČB ze dne [datum] byl žalobním podkladem. OS HB si vyžádal celý správní spis sp. zn. [číslo] [číslo], který žalobci zpřístupnil, a žalobce se dozvěděl, jak úřednictvo žalovaného celou věc zmanipulovalo. OS HB pak došel k závěru, že DPP, kterou [jméno]. [příjmení] [jméno] [příjmení] dodatečně předložil, je neplatná, nelze z ní uplatňovat žalobci nezaplacenou mzdu a žalobu zamítl. S názorem OS HB o neplatnosti DPP se ztotožnil i odvolací Krajský soud v Hradci Králové (dále jen„ KS HK“), který ale prokázal skutečnou výši mzdy a rozsudek OS HB změnil tak, že žalobce po odečtení nákladů inkasoval cca 4 tis. Kč. Žalobce tedy za vykonanou práci dosud nedostal ničeho zaplaceno. 3. V postupu OIP ČB, který o předmětné DPP v rozhodnutí [číslo jednací] [číslo], [číslo] napsal, že jde o dohodu existující, uzavřenou řádně a opravdově, spatřoval žalobce nesprávný úřední postup, kdy OIP ČR postupoval i v rozporu se zákoníkem práce. Žalobce uvedl celou řadu pochybení, kterých se měl OIP ČR při kontrolní činnosti dopustit a bez nichž by musel odhalit, že se v případě DPP jedná o falzifikát, [jméno]. [příjmení] dodatečně vyrobený za účelem vyvinění se z nelegálního zaměstnávání (např. vlastnoručně podepsané sdělení [jméno]. [příjmení], že se žalobcem žádnou DPP sjednanou neměl a žádné peníze žalobci v daném období nevyplácel, následné tvrzení, že si [jméno]. [příjmení] spletl žalobce s jiným zaměstnancem, dodatečné předložení DPP a falešného výdajového„ dokladu“ o vyplacení částky [částka] [číslo] atd.), a nemohl by tak DPP uznat za platnou. Pokud by OIP ČR postupoval podle zákona, dojde ke stejnému závěru jako oba soudy, DPP shledá za neplatnou a práci žalobce by hodnotil tak, jako oba soudy. V takovém případě by OIP ČB nemohl stanovit výplatní termín na den [datum], neboť za zákonného stavu by byla mzda za práci v daném kalendářním měsíci splatná nejdéle poslední den kalendářního měsíce, který následuje. Úředníci OIP dle žalobce postupovali v rozporu s právními předpisy tak, aby vyšli [jméno]. [příjmení] maximálně vstříc, celé rozhodnutí [číslo jednací] je smyšlené ve prospěch [jméno]. [příjmení]. Žalobce se přitom na závěry OIP ČR jako vysoce fundovaného kontrolního úřadu, jehož rozhodnutí mu nepřísluší zpochybňovat, spolehl, kdy nemohl tušit, že úředníci budou postupovat v rozporu se zákoníkem práce, předmětné správní řízení zmanipulují a nebudou řádně provádět kontrolní úkony. Žalobou se tak žalobce začal na bývalém zaměstnavateli domáhat nezaplacené mzdy v souladu s právním závěrem OIP ČB o výplatním termínu [datum] a žalobu podal v [měsíc] [rok] (správně [rok] – pozn. soudu). Soudy učinily podle zákona správné posouzení práce žalobce v daném období, právní závěr OIP ČR shledaly za neplatný a správně určily výplatní termíny za každý odpracovaný měsíc, čímž se stala mzda žalobce v období od [datum] do [datum] promlčenou. 4. Žalobce tak požadoval zaplacení částky 95 500 Kč jako náhrady škody přestavující nevyplacenou mzdu dle výpočtu KS HK (žalobci mělo být při odpracovaných 943 hodinách a mzdě minimálně 161 Kč/hod vyplaceno 151 807 Kč, poníženo o údajně vyplacených [číslo] [číslo] a částky již přiznané). Tak formulovaný nárok uplatnil žalobce dne [datum] u žalovaného, žalovaný však na výzvu reagoval jen strohým sdělením, že mzdové nároky se ho netýkají, přičemž zcela ignoroval, že skutečná příčina škody je protiprávní postup úřednictva žalovaného, neboť pokud by postupovali správně, soud správný závěr OIP ČB uzná a mzda by byla žalobci zaplacena. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 95 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. 5. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že mzdové nároky, jako nároky soukromoprávní, je možné uplatňovat pouze ve vztahu k zaměstnavateli. Pro existenci mzdového nároku není jakkoliv rozhodné, jak inspektorát práce v rámci svého kontrolního řízení vyhodnotí listiny zaměstnavatele. Kontrolní ani jiná činnost inspektorátů práce, včetně vedení správního řízení ve vztahu k zaměstnavateli, není způsobilá ovlivnit existenci podmínek pro vznik nároku na mzdu nebo jinou odměnu za práci. I pokud by se OIP ČB dopustil v období vedení kontrolního řízení ve vztahu k žalobci namítaného či jiného pochybení, jeho související nároky by již byly promlčeny. 6. V podání došlém soudu dne [datum] žalobce poté, co již byl zastoupen v řízení ustanoveným zástupcem, svůj žalobní návrh doplnil a upřesnil. Uvedl, že v průběhu let [rok] a [rok] měl spor se svým tehdejším zaměstnavatelem, a to mimo jiné z důvodu neshod ohledně vzájemných práv a povinností vyplývajících z jejich pracovněprávního vztahu. Z toho důvodu žalobce podal vůči svému zaměstnavateli podnět k OIP ČB, který svým rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], rozhodl tak, že zaměstnavatel žalobce je vinen mimo jiné ze spáchání správního deliktu na úseku odměňování zaměstnanců, kterého se dopustil neposkytnutím odměny za vykonanou práci žalobci podle platné DPP uzavřené na dobu od [datum] do [datum] s odměnou ve výši 130 Kč/hod. Žalobce odpracoval 942,33 hodin, zaměstnavatel mu vyplatil dne [datum] odměnu ve výši [číslo] [číslo], tedy za 300 odpracovaných hodin, ačkoli žalobci za vykonanou práci dle této dohody náleželo 122 502,90 Kč. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí poté vyplývá, že doba řízení žalobce pro zaměstnavatele byla v měsíci [měsíc] [rok] celkem 8 8:54 hodin, v měsíci [měsíc] [rok] celkem 4 8:14 hodin, v měsíci [měsíc] [rok] celkem 14 0:45 hodin, v měsíci [měsíc] [rok] celkem 19 2:24 hodin, v [měsíc] [rok] celkem 9 4:35 hodin, v měsíci [měsíc] [rok] celkem 1 15:58 hodin, v měsíci [měsíc] [rok] celkem 1 20:04 hodin a v měsíci [měsíc] [rok] celkem 28:28 hodin. O výsledku kontroly byl poté žalobce vyrozuměn, a to konkrétně listinou s názvem informace o výsledku kontroly ze dne [datum], kdy OIP ČB žalobce informoval, že kontrolou u zaměstnavatele se podařilo prokázat, že žalobce vykonával činnost řidiče v období od [datum] do [datum], přičemž tento výkon práce vykazoval znaky závislé práce. Na období od [datum] do [datum] byla uzavřena DPP ze dne [datum], ve které byla sjednána odměna ve výši 130 Kč/hod. se splatností do 15. dne po uplynutí období, na které byla tato dohoda sjednána. Provedenou kontrolou bylo zjištěno, že žalobci byla poskytnuta odměna dne [datum] pouze ve výši [číslo] [číslo] za 300 hodin, zaměstnavatel tak žalobci neposkytl odměnu za 642,33 odpracovaných hodin. Žalobce byl tedy ze strany státního orgánu informován o tom, že ze závazného rozhodnutí vyplývá, že je mu zaměstnavatel dlužen určitou částku na základě platné DPP. Uvedené rozhodnutí OIP ČB ohledně platnosti DPP mělo mimo jiné jeden zcela zásadní důsledek, a to sice stanovení promlčecí doby nároku žalobce vůči svému zaměstnavateli. Dle DPP, která byla OIP uznána jako platná, nastala splatnost nároku až po ukončení platnosti dané dohody, tedy až po dni [datum]. Žalobce, vědom si závazného rozhodnutí OIP ČB, podal k soudu v průběhu promlčecí doby žalobu, a to konkrétně dne [datum]. Jak vyplývá z rozsudků OS HB a KS HK, tak oba soudy shledaly DPP jako neplatnou, kdy shledaly, že mezi žalobcem a jeho zaměstnavatelem byl uzavřen faktický pracovní poměr, což mělo mimo jiné ten důsledek, že se splatnost řídila jinými pravidly, tedy nenastala až jako celek po skončení pracovněprávního vztahu, jak bylo určeno v dohodě, nýbrž v souladu se zákoníkem práce se mzda za každý jednotlivý měsíc promlčovala samostatně. Zažaloval-li tedy žalobce dne [datum] svůj nárok ve výši 83 500 Kč spočívající v tom, že pro zaměstnavatele odpracoval celkem 642,33 hodin (celkem žalobce odpracoval 942,33hodin, nicméně mu byla za 300 hodin uhrazena částka ve výši [číslo] [číslo]) za odměnu ve výši 130 Kč/hod. (vyplývala z neplatné DPP), tak v době podání žaloby byl již jeho nárok z velké části promlčen. Jen pro doplnění žalobce podotkl, že odpracované hodiny byly stanoveny dle zjištění OIP ČB a nikým nebyly v