11 C 86/2021-108 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum], ve znění upřesnění ze dne [datum], domáhal na žalovaném poskytnutí omluvy a zaplacení částky 400 000 Kč, to vše z titulu ochrany osobnosti. 2. Žalobce uvedl, že v deníku [název] a na internetovém serveru [webová adresa], jejichž vydavatelem, resp. provozovatelem je žalovaný, bylo publikováno 9 článků uvedených ve výroku č. III. tohoto rozsudku, kdy se jednalo se o články identického znění v tištěné i internetové verzi, s výjimkou uvedených odchylek v nadpisech; v případě internetových článků byly v průběhu času změněny některé doprovodné fotografie. Zveřejněním uvedených článků došlo zcela jednoznačně ze strany žalovaného k zásadnímu neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce, do jeho důstojnosti, jakož i vážnosti a cti a v neposlední řadě i do jeho pověsti. Obsah všech článků obsahuje zcela jasně nepravdivá a zavádějící tvrzení týkající se žalobce, přičemž tato tvrzení zásadním způsobem zasahují do jeho osobnostních práv. Od okamžiku, kdy žalovaný prostřednictvím článků vytvořil mediální kampaň proti žalobci, počet klientů žalobce setrvale klesal, nebyl zván na akce, kam dříve zván byl, nebyl zván do prestižních médií, kde byl dříve častým hostem apod. Zveřejnění uvedených článků mělo devastující dopad jak na jeho soukromý, tak na profesní, resp. veřejný život. 3. Všemi články byl systematicky budován obraz žalobce jako člověka, který„ roky zneužíval klientky“ (titulek článku 1) a jenž jako„ nebezpečný sexuální predátor (...) využívá slabosti klientek k tomu, aby sám sebe sexuálně uspokojil“ (článek 1). V článcích 1-7 jsou zmiňovány a citovány údajné oběti žalobcových znásilnění, přičemž dle článku 6 jde o„ svědectví tří žen které tvrdí, že je [celé jméno žalobce] na individuálním sezení znásilnil. Osm žen mělo kontaktovat světově uznávaného zakladatele sexuologické práce s tělem ([označení práce] [anonymizováno]) [příjmení] [jméno] [příjmení] s tím, že na ně [celé jméno žalobce] vyvíjel sexuální nátlak nebo je zneužil“ (počty těchto údajně zneužitých žen v průběhu vydávání článků průběžně stoupaly a někdy se i měnily). Jedinou z těchto údajně zneužitých osob, která je v článcích jmenovitě zmiňována a rozsáhle citována, je paní [jméno] [příjmení]. Obvinění [jméno]. [příjmení] proti žalobci mají charakter čiré smyšlenky, jak potvrdilo i usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] (dále jen„ OSZ [obec a číslo]“) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], na jehož základě bylo definitivně zrušeno trestní stíhání žalobce pro údajný sexuální nátlak a znásilnění (a to i v případě zbylých dvou údajně poškozených žen). Již z textu článku 1 dle žalobce vyplývá, že žalovaný si byl od počátku plně vědom toho, že jako zcela nepravdivé bylo Policií ČR i Městským státním zastupitelstvím v [obec] (dále jen„ MSZ [obec]“) v minulosti vyhodnoceno i předešlé obvinění vznesené proti žalobci jinou ženou, přesto již počínaje článkem 1 je o žalobci referováno tak, jako by údajné zločiny spáchal. V úvodu článku 2 i článku 3 je například o práci žalobce referováno jako o„ znepokojivé praxi” a žalobce je vylíčen jako„ podle mnohých sexuální predátor“. V článku 2 je bráno jako samozřejmost, že žalobce„ bez souhlasu souložil s klientkou”, tedy ji znásilnil. V článku 5 je konstatováno,„ že redaktoři vědí o více než třech obětech [žalobcovy] masérské praxe“. I tam, kde z trestné činnosti není obviňován žalobce přímo autory článků, nelze si z celkového vyznění článků odnést žádný jiný dojem, než že žalobce údajné trestné činy spáchal. 4. Vyznění všech článků je velmi bulvární a má daleko k věcnému informování. Po vzoru bulvárních deníků je dokonce v článku 2 dán žalobce do souvislosti s „ neoficiální manželkou a matkou dítěte [označení] [jméno] [příjmení]“, [jméno] [příjmení]. K pikantnímu vyznění článků má též přispívat opakované znevažování práce orgánů činných v trestním řízení, které jsou vykreslovány výlučně jako neschopné (viz např. bulvární titulek článku 2, dle něhož je„ policie v pohodě”, či článek 3:„ Až dosud policie nekonala, ačkoliv mohla.“ nebo článek 5:„ Jak ale [název deníku] upozornilo, vyšetřující policista nevyslechl minimálně pět lidí, kteří měli v úmyslu proti [celé jméno žalobce] vypovídat (...).“) nebo dokonce jako jsoucí ve„ zločinném” spiknutí s žalobcem (viz již sugestivní název článku 6:„ Žalobkyně zachraňuje,krále tantry'!“). V článku 7 je zmíněn také advokát, který zastupuje žalobce v trestních věcech„ [celé jméno žalobce] si na svou obranu najal elitního českého advokáta [jméno] [příjmení]. Ten zastupoval například lobbistu [jméno] [příjmení], trojici exposlanců v kauze [příjmení] nebo jednoho z obžalovaných v případu kontroverzní privatizace [název] Zcela zjevně jsou zde v souvislosti s advokátem [jméno]. [příjmení] zmínění pouze ti jeho další klienti, které veřejnost vnímá velmi negativně, tak aby veřejnost vnímala v negativním světle i žalobce a nabyla přesvědčení, že je žalobce vinen spácháním domnělých trestných činů. 5. Ve všech článcích je žalobce výsměšně titulován jako„ [označení] [jméno]“. Takto žalobce údajně„ přívrženci označují“, ve skutečnosti je však prokazatelné, že sousloví„ [označení] [jméno] se poprvé na veřejnosti objevilo právě až v článku 1, tedy že jde o zjevný výmysl žalovaného. Je tedy zjevné, že se jedná pouze o hanlivou přezdívku, jíž je žalobce titulován ze strany médií, která si tuto přezdívku vymyslela z toho důvodu, že souslovím„ [označení] [jméno]“ má být evidentně navozena paralela mezi„ případem“ žalobce a zcela nesouvisejícím známým případem [jméno] [příjmení] alias„ [příjmení] [příjmení]“, který jako vůdce náboženské sekty dle zjištění soudu znásilňoval své přívrženkyně. Paralela je v publikovaných článcích dovedena tak daleko, že žalobce se měl dopouštět znásilnění i stejnou metodou jako [příjmení] [příjmení], totiž„ s použitím hloubkového dýchání“ (článek 6), jehož výsledkem je„ stav jakéhosi transu“ (článek 1). Celá tato paralela je naprosto scestná, vedená evidentně pouze cílenou snahou žalobce v očích veřejnosti očernit. Žalobce nikdy metodu„ hloubkového dýchání” nepoužíval, žádné ženy neznásilňoval a nemá nic společného ani s tzv. [příjmení] [příjmení], ani s jeho trestnou činností. Okolo trestné činnosti„ [příjmení] [příjmení]“ byla vybudována masivní mediální kampaň, do níž byl zapojen mimo jiné i žalovaný, přičemž propojením žalobce, resp. jeho údajné trestné činnosti s trestnou činnosti„ [příjmení] [příjmení]“ byl ze strany žalovaného sledován jediný cíl, jímž je zvýšení zájmu veřejnosti, a tedy zvýšení čtenosti deníku [název] a serveru [webová adresa] na úkor neoprávněného zásahu do osobnosti žalobce. 6. Obdobně jako přídomek„ [označení] [jméno]“ lze zmínit i další výsměšnou přezdívku žalobce používanou v předmětných článcích, totiž„ král tantry“ (v článku 5 je pak žalobce titulován dokonce jako„ samozvaný učitel tantry“). I v tomto případě jde o přezdívku, která byla prokazatelně prvně použita právě v publikovaných článcích a nikdy dříve, tedy opět vymyšlena žalovaným k cílenému zesměšnění žalobce. Tato nálepka má vzbudit další negativní pocity vůči žalobci a jeho mimořádně úspěšnému a legitimnímu podnikání, a to ve spojení se zmínkami o tom, že si žalobce (spolu se svojí obchodní partnerkou, paní [jméno] [příjmení] [příjmení])„ z tantry vytvořil výnosný byznys” (článek 1 a 7), a za jednoho účastníka kurzu si účtuje„ až desetitisíce korun“ (článek 1). O žalobcově legitimní podnikatelské činnosti je v článcích referováno také jako o„ znepokojivé praxi“ (článek 2, 4 a 5) nebo„ kontroverzní praxi“ (článek 1, 3, 5, 6 a 7). Ze všech uvedených okolností je dle žalobce zřejmé, že celá„ kauza“ okolo žalobce byla prostřednictvím článků v deníku [název] a na serveru [webová adresa] nejenom přiživována, tato„ kauza“ byla těmito články cíleně vytvořena a od počátku systematicky budována. Ostatní média, která o„ kauze“ informovala, vždy přebírala informace z předmětných článků, a právě na ně se odvolávala jako na svůj zdroj. Z článků je rovněž patrné, že žalovaný si pomlouvačné informace týkající se žalobce nejenom vymýšlel, ale podněcoval k jejich vytváření i třetí osoby, a to s cílem uspořádat na žalobce„ štvanici“. V článku 6, který vyšel na titulní straně [název deníku], je na konci dokonce výzva, aby se„ případné [žalobcovy] oběti (...) neprodleně přihlásily na linku 158“. Je proto zřejmé, že všechny články jsou vedeny jednotným a soustavným záměrem žalobce zcela zdiskreditovat, a nelze na ně tedy pohlížet jinak než jako na mediální kampaň. Snahu žalobce zdiskreditovat lze jasně spatřovat i v rozmístění všech zmíněných článků v deníku [název]. Zatímco články 1-7, které svým celkovým vyzněním mají žalobce očernit, jsou umístěny vždy na titulní straně deníku [název], články 8 a 9, které pojednávají o odložení trestního stíhání žalobce, na titulní straně deníku právo otištěny nejsou. 7. Dále žalobce uvedl, že jednotlivá tvrzení obsažená v předmětných článcích lze považovat za tzv. skutková tvrz