14 C 136/2023-28 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky a jejího příslušenství. Uvedla k tomu, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne 28. 11. 2014 Smlouvu o osobní kreditní kartě [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ Smlouva), jejíž součástí byly též Všeobecné obchodní podmínky a Podmínky osobních kreditních karet (dále jen„ Podmínky"). Na základě Smlouvy mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 30 000 Kč (dále jen„ Úvěr“). Žalovaná se ve Smlouvě zavázala splatit Úvěr s úrokem ve výši 15 % ročně postupně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši poměrné části vyčerpané jistiny úvěru. Žalovaná však neplnila řádně a včas, pročež došlo v souladu s čl. 5 odst. a) Podmínek k zesplatnění smlouvy a následně žalobkyně od smlouvy odstoupila. Žalovaná po zesplatnění úvěru ničeho neuhradila, přičemž dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 30 059,51 Kč, poplatků ve výši 1 540 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ke dni 5. 4. 2023 ve výši 5 391,63 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ke dni 5. 4. 2023 ve výši 678,66 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána žalobkyní k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 31. 3. 2023, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnila a nezpochybnila ani listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaná konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřila), soud postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci zjistil z důkazů následující skutečnosti. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě [číslo] uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní dne 28. 11. 2014 a z potvrzení o vydání kreditní karty se podává, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované kreditní kartu, a zároveň jí poskytnout úvěr ke kreditní kartě s limitem 30 000 Kč na dobu neurčitou. Ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši dle Oznámení s platností od 1. 1. 2020, a to 21,99 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet jistinu úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru. Součástí smlouvy byl i přehled poplatků spojených s úvěrem, splátkový kalendář úvěru a pojistné podmínky. 5. Z podmínek k osobním kreditním kartám, účinných od 4. 12. 2019, z čl. 5 odst. 1 písm. a) vyplývá, že za případ porušení se považuje, jestliže se klient dostane do prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého závazku vzniklého na základě Smlouvy. Z odst. 2 pak vyplývá právo žalobkyně v případě porušení dle odst. 1 odstoupit od Smlouvy. 6. Dopisem ze dne 7. 3. 2023 včetně kopie obálky bylo prokázáno, že žalovaná byla ze strany žalobkyně informována o odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě pro porušení povinností žalovanou, s tím že smlouva zaniká dnem doručení oznámení. 7. Z historického výpisu z účtu bylo prokázáno, že žalovaná úvěr ve výši 30 000 Kč čerpala dne 3. 12. 2014, úroková sazba činila 15 %, a zůstatek úvěru ke dni 28. 2. 2023 činil 30 059,51 Kč. 8. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě žalované ze dne 21. 3. 2023 bylo prokázáno, že čerpaná částka činila ke dni 21. 3. 2023 částku ve výši 30 059,51 Kč, poplatek za zaslání upomínky 1 000 Kč a poplatek za zaslání výpisu ke kreditní kartě 540 Kč, úroky po splatnosti ve výši 4 640,14 Kč. 9. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 3. 2023 včetně potvrzení o podání bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 10. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. V daném případě bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr splácet spolu s úroky z úvěru. Dle interního účetního dokladu žalobkyně a historického výpisu z úvěrového účtu došlo k čerpání úvěru ve výši 30 000 Kč dne 3. 12. 2014. Žalovaná svůj závazek ze smlouvy porušila, když nehradila sjednané splátky řádně a včas a dostala se tak s jejich úhradou do prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě písemné upomínky, žalobkyně s účinností ke dni 21. 3. 2023 zesplatnila celou jistinu úvěru v souladu s čl. 5 Podmínek. Žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dluhu před podáním žaloby. 11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dle ustanovení § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 13. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 14. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Soud uzavřel, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve sjednané výši. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky s dohodnutým úrokem žalobkyni vrátit ve sjednaných splátkách. Žalovaná však svůj závazek porušila, úvěr řádně v dohodnutých splátkách nesplácela a pohledávka z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru se z toho důvodu stala celá splatnou. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně řádně vyčíslila v souladu se smlouvou o úvěru a smluvními ujednáními žalobou požadovaný nárok a žalovaná tento nárok nikterak nesporovala a neposkytla tak soudu tvrzení a důkazy, na jejichž základě by soud mohl dospět k závěru, že nárok uplatňovaný žalobou není požadován po právu, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud uložil žalované rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení, včetně nákladů na právní zastoupení, jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 264 Kč a odměnou advokáta podle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif“) za 3 úkony právní pomoci á 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a žaloba), tj. 1 500 Kč, dále paušální náhradou hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu á 100 Kč, a to za 3 úkony právní pomoci, tj. 300 Kč, a náhradou DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů, tj. 378 Kč Celkem činí náklady žalobkyně 3 442 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.