14 C 252/2021-78 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhá po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) v souvislosti s nezákonným trestním stíháním jeho osoby a délkou trestního řízení. Uvedl k tomu, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územní odbor [obec], Oddělení obecné kriminality, ze dne 2. 11. 2016, č. j. KRPJ-79246-30/TČ-2016-161071-UHR, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin křivého obvinění podle ustanovení § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c), e) trestního zákoníku Trestní stíhání žalobce bylo pravomocně skončeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2021, č. j. 7 To 62/2021-433, který nabyl právní moci dne 13. 5. 2021, na jehož základě byl žalobce dle ustanovení § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby v plném rozsahu zproštěn, a to z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Uvedeným trestním řízením vznikla žalobci materiální újma (škoda) a újma nemateriální (imateriální). Ohledně náhrady škody byl žalobce nucen k prokázání své neviny vynaložit účelné náklady spočívající v nákladech obhajoby. Pro svou obhajobu si zvolil advokátku [titul] [jméno] [příjmení], jíž v dané věci uhradil žalobce částku převyšující žalobou požadovanou škodu, a to z důvodu smluvní odměny. V rámci uplatnění škody vůči státu žalobce uplatňuje pouze náklady za právní zastoupení podle advokátního tarifu, kdy se jedná o: * úkony právní služby odpovídající 28 úkonům, kdy každý úkon odpovídá částce ve výši 1 500 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, * náhradu hotových výdajů odpovídající 26 úkonů, každý úkon po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, * náhradu cestovních nákladů spojených s náhradou za promeškaný čas, * náhradu DPH. Žalobce tedy uplatňuje celkem částku 71 552,14 Kč, která sestává z úkonů právních služeb ve výši 42 000 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 7 800 Kč, cestovních nákladů ve výši 5 334 Kč, promeškaného času ve výši 4 000 Kč a DPH ve výši 12 418,14 Kč. Imateriální újma se skládá ze dvou složek, kdy první složkou je morální poškození osobnosti žalobce. Druhá složka představuje porušení práva na spravedlivý proces způsobený nesprávným úředním postupem. Žalobce požaduje náhradu imateriální újmy za morální poškození osobnosti, narušení jeho soukromého, rodinného a profesního života, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2773/2011. S ohledem na a) povahu trestní věci byl ohrožen trestem odnětí svobody s trestní sazbou, jejíž horní hranice činí 5 let, tedy trestem dlouhého trvání, jehož uložení by mělo pro žalobce zcela zásadní dopady. Co do b) délky trestního řízení, pak toto bylo zahájeno dne 2. 11. 2016 a pravomocně skončeno zprošťujícím rozsudkem dne 13. 5. 2021, délka trestního stíhání činila tedy 4,5 let. Co do c) následků způsobených trestním řízením, toto mělo negativní dopady do osobnostní sféry žalobce, poškodilo to jeho čest a dobré jméno. Trestní řízení mělo primárně vliv na žalobcův život ve věznici, kde si v době vyšetřování odpykával svůj dřívější trest odnětí svobody, neboť se zhoršilo chování dozorců a vězňů vůči žalobci. Po propuštění z věznice mělo vyšetřování negativní důsledky na život žalobce zejména v pracovní oblasti. Žalobce nebyl schopen najít zaměstnání, jelikož na něj bylo hleděno jako na trestně stíhaného s vidinou opětovného nástupu do vězení. V očích případných zaměstnavatelů se žalobce jevil jako neperspektivní a nedůvěryhodný. S ohledem na skutečnosti shora uvedené Žalobce považuje za odpovídající kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. Za nesprávný úřední postup spočívající v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě dle ustanovení § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona o odpovědnosti za škodu, po jehož dobu byl udržován ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, kdy žalobce se sám na této délce řízení nepodílel a význam řízení pro něj byl vysoký, požaduje přiměřené zadostiučinění v penězích, jelikož způsobenou nemajetkovou újmu není možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva se nejeví jako dostačující. Co se týče výše přiměřeného zadostiučinění, Žalobce odkazuje na ustálenou soudní judikaturu, viz sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp.zn. Cpjn 206/2010 a požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za jeden rok trvání trestního stíhání, přičemž za první dva roky trestního stíhání požaduje částku poloviční, tj. 10 000 Kč. Celková výše požadovaného přiměřeného zadostiučinění tedy činí 80 000 Kč. 2. Žalovaná co do náhrady škody žalobci v průběhu řízení částečně plnila. Pokud jde o požadovanou relutární satisfakci ohledně nemajetkové újmy, učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 26. 10. 2021 (podáním ze dne 25. 10. 2021) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č, 82/1998 Sb., v celkové výši 280 000 Kč, sestávající se z částky ve výši 200 000 Kč, představující kompenzaci nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s trestním stíháním žalobce a částky ve výši 80 000 Kč představující kompenzaci nemajetkové újmy vzniklé v souvislostí s délkou trestního stíhání. Žalovaná vyslovila žalobci omluvu za nezákonné trestní stíhání (odkázala na usnesení ze dne 27. 12. 2012, sp.zn. 30 Cdo 3076/2012, dle něhož konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., dále rozsudek ze dne 29. 6. 2011, sp.zn. 30 Cdo 1684/2010) a s ohledem na absenci odpovědnostního titulu u nároku na kompenzaci nemajetkové újmy vzniklé v souvislostí s délkou trestního stíhání, tento nárok zcela odmítla, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 16. 5. 2022. Učinila rovněž nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 2. 11. 2021 (podáním z téhož dne) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ve výši 71 552,14 Kč, představující náklady vynaložené na obhajobu. Žalovaná požadavku žalobce na náhradu účelně vynaložených nákladů obhajoby vyhověla co do částky 68 830 Kč, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 17. 5. 2022. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon obhajoby v předmětné věci činí dle ustanovení § 10 odst. 3 písm. b) vyhlášky č, 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve spojení s ustanovením § 7 bodu 4, vyhlášky č, 177/1996 Sb., advokátní tarif, částku 1 500 Kč. Oproti předloženému seznamu účtovaných úkonů obhajoby žalovaná ověřila, že účtované úkony jsou co do druhu, délky a použité sazby odměny v souladu s obsahem trestního spisu s výjimkou návrhu na doplnění dokazování ze dne 13. 2. 2017, kdy tento úkon je toliko úkonem procením, a proto za něj v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. d) vyhlášky č, 177/1996 Sb., advokátní tarif, náleží odměna ve výši jedné poloviny sazby, Nelze uznat prostudování spisu ze dne 28. 5. 2021, neboť úkon byl proveden po právní moci zprošťujícího rozhodnutí, tedy po odklizení nezákonného rozhodnutí a náklady vynaložené na tento úkon tak nelze považovat za účelně vynaložené náklady na změnu nebo zrušení nezákonného rozhodnutí, S ohledem na výše uvedené žalovaná žalobci nahradila účelně vynaložené náklady na změnu nebo zrušení nezákonného rozhodnutí a to ve výši 68 830 Kč. Vyslovenou omluvu považuje žalovaná i nadále za dostačující zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy, ani v žalobě žalobce neuvádí takové skutečnosti, pro které by mělo být přistoupeno k peněžité satisfakci, navíc zvláště v této věci je třeba přihlédnout k okolnostem daného případu, kdy z odůvodnění zprošťujícího rozhodnutí se podává, že i když žalobce byl obžaloby zproštěn, nešlo o trestní stíhání naprosto bezpodstatné, když skutek pro který byl žalobce stíhán, se stal. Nelze rovněž opomenout skutečnost, kdy z provedeného prověřování [příjmení], oddělení prověřování a dokumentace, pracoviště [obec] vyplynulo, že žalobce uvedl do trestního oznámení nepravdivé údaje, jež byly způsobilé přivodit stíhání konkrétních osob, nicméně prověřování trestné činnosti těchto žalobcem nařčených osob bylo dne 14, 6. 2016 odloženo usnesením podle § 159a odst. 1 tr. řádu s tím, že ve věci nejde o podezření z trestného činu. V předmětné věci bylo zjištěno, že řízení bylo vedeno v celkové délce čtyř let a šesti měsíců, Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy lze celkovou délku řízení hodnotit jako zcela přiměřenou. Žalovaná je toho názoru, že zde chybí odpovědnostní titul státu za tvrzenou škodu, neboť ve výše popsaném postupu orgánů činných v trestním řízení nelze spatřovat nesprávný úřední postup dle ustanovení § 13 zákona č, 82/1998 Sb. 3. V průběhu řízení v důsledku plnění (částečného) v rozsahu 71 552,14 Kč (majetkové škody) bylo řízení pro částečné zpětvzetí žaloby, v tomto rozsahu zastaveno. 4. Předmětem řízení pak zůstala částka nemajetkové ú