14 C 297/2022-29 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 14. 1.2 2022 domáhal na žalované zaplacení shora uvedené částky, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 24/2015 (dále jen„ posuzované řízení“). Žalobce uvedl, že předmětem žaloby podané dne 22. 12. 2014 byl spor účastníků o úhrady faktur vystavených za odběr tepelné energie zdejším žalobcem. Celková délka posuzovaného řízení činila 6 let a 10 měsíců a 9 dnů. Žalobce má za to, že délka řízení je nepřiměřená a požaduje za téměř sedm let trvání řízení přiměřené zadostiučinění ve výši 122 500 Kč. Žalobce se svým nárokem předběžně obrátil na žalovanou dne 10. 12. 2021. 2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce mimosoudně uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 24/2015 dne 10. 12. 2021. Žalovaná po projednání žádosti o odškodnění dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 72 188 Kč. Žalovaná ve svém vyjádření shrnula průběh posuzovaného řízení a uzavřela, že celková délka posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci činí 7 let a 5 měsíců. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval meritorně dvakrát, odvolací soud jednou a Nejvyšší soud také jednou. Postup soudu I. stupně hodnotila žalovaná jako nekoncentrovaný, v roce 2017 došlo k několikaměsíčnímu průtahu. Žalobce se na délce řízení dle žalované částečně podílel, žádal o odročení nařízeného jednání, byl vyzýván k doplnění blanketního odvolání. Význam posuzovaného řízení pro žalobce hodnotila jako standardní. Žalovaná uzavřela, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, přičemž při výpočtu přiměřeného zadostiučinění vycházela z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky v poloviční výši. Základní částku ve výši 96 250 Kč následně snížila o 20 % z důvodu rozhodování soudu na třech stupních soudní soustavy a dále o 5 % s ohledem na podíl žadatele na délce řízení. 3. Podáním ze dne 20. 3. 2023 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 72 188 Kč s odůvodněním, že žalovaná po předběžném projednání nároku poskytla žalobci zadostiučinění v uvedené výši. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 5. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobcem soud v souladu s citovanými ustanoveními řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I.). 6. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora cit. ust. § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. 7. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se předběžně se svým nárokem na nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 24/2015 obrátil na žalovanou dne 10. 12. 2021. Žalovaná po projednání tohoto nároku dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívající v nepřiměřené délce uvedeného řízení a žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 72 188 Kč, což mu sdělila stanoviskem ze dne 8. 2. 2023. [Obsah přílohového spisu] 9. Skutkovým zjištěním soudu je, že žalobce vystupoval v řízení vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 24/2015 v pozici žalovaného. Předmětem řízení byly neuhrazené faktury za dodávky tepelné energie. V řízení bylo prováděno široké dokazování listinami, výslechy svědků a účastnickým výslechem žalovaného. Ve věci samé soudy rozhodovaly na třech stupních soudní soustavy. Skutkový stav má soud za zjištění v souladu s obsahem přílohového spisu. 10. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 11. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002, Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízení tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz. rozsudek ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 3. 2003). 12. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou ESLP pro lidská práva a judikaturou NS ČR a posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30