14 C 62/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně uzavřela dne 22. 1. 2019 se žalovaným Smlouvu o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí jsou Obchodní podmínky. Žalobkyně se na základě Smlouvy zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě povoleného přečerpání až do výše 30 000 Kč na běžném účtu žalovaného. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného, v souladu s obchodními podmínkami. Zprávou SMS žalovaný potvrdil svůj souhlas s uzavřením smlouvy o hotovostním úvěru. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ve Smlouvě byl ujednán úrok z povoleného přečerpání ve výši 18,90 %. Žalovaný se zavázal řádně a včas uhradit dlužnou jistinu a úroky z úvěru, zároveň se žalovaný zavázal zajistit na svém kontu na konci zúčtovacího období dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, pročež žalobkyně odstoupila ke dni 11. 6. 2021 od smlouvy. Dlužná částka představuje jistinu ve výši 30 049,99 Kč, dlužné poplatky ve výši 150 Kč za poslední výzvu/odstoupení od smlouvy a poplatek za výběr z bankomatu ve výši 29 Kč, a dále kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 2 342,64 Kč zúčtovaný ke dni odstoupení od smlouvy. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 18,90 % ročně z jistiny od 12. 6. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 30 228,99 Kč od 12. 6. 2021 do zaplacení. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, avšak bezúspěšně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Ze smlouvy o vedení účtu, smlouvy o povoleném přečerpání a z akceptace smlouvy soud zjistil, že účastníci na základě žádosti žalovaného uzavřeli dne 22. 1. 2019 Smlouvu o povoleném přečerpání č. GNN [bankovní účet], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému nezajištění spotřebitelský úvěr až do výše 30 000 Kč a to formou povoleného přečerpání na jeho [anonymizováno] č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal tyto prostředky nepřekročit a za sjednaných podmínek splatit povolené přečerpání a zaplatit úroky a jiné příslušenství. Povolené přečerpání bylo úročeno úrokovou sazbou ve výši 18,90 % ročně. Nedílnou součásti smlouvy byl Sazebník bankovních poplatků [anonymizováno] a Všeobecné obchodní podmínky. Pro případ prodlení si strany sjednali uhrazení poplatku, smluvní pokuty nebo jiných plateb souvisejících s prodlením dle Sazebníku. 6. Z transakční historie účtu [anonymizováno] S PP [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného za období od 16. 9. 2016 do 14. 11. 2022, z podkladů pro určení disponibilního příjmu a z výpisů z bankovního registru klientských informací [příjmení], registru CBCB soud zjistil, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, když ten měl dostatek finančních prostředků na běžném účtu (ke dni 22. 1. 2019 měl žalovaný na běžném účtu kladný konečný zůstatek ve výši 30 146,90 Kč) a jeho průměrný příjem za posledních 6 měsíců činil 18 441,33 Kč. [příjmení] dotazem do CCB/CBCB a vlastních systému zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 1 946 Kč, splátka nového úvěru činila 900 Kč, žalobkyně tak při zohlednění normativních nákladů na bydlení a životních nákladů uzavřela, že příjem žalovaného je dostatečný. 7. Z transakční historie účtu [anonymizováno] S PP [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného za období od 16. 9. 2016 do 14. 11. 2022 soud dále zjistil, že žalovaný opakovaně čerpal poskytnuté finanční prostředky až do povoleného limitu a ke dni 27. 4. 2021 měl žalovaný záporný konečný zůstatek účtu ve výši 30 049,99 Kč. Dne 12. 1. 2021 byl žalovanému zúčtován poplatek za zaslání upomínky ve výši 150 Kč a dne 12. 11. 2020 poplatek za výběr z bankomatu ve výši 29 Kč v souladu se Sazebníkem bankovních poplatků. 8. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 24. 3. 2021 a připojené dodejky zásilky zaslané na kontaktní adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení částky 2 575,06 Kč a poplatku ve výši 150 Kč za vyhotovení a zaslání další upomínky s tím, že žalovaný překročil povolené přečerpání na běžném účtu a pokud částku neuhradí, bude tato výzva zároveň odstoupením od smlouvy. 9. Z výzvy ze dne 6. 12. 2022 včetně připojeného podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení částky 47 575 Kč kvalifikovanou výzvou před podáním žaloby. 10. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému poté, co ověřila jeho úvěruschopnost, úvěr formou povoleného přečerpání až do výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal částku nepřečerpat a hradit sjednané poplatky úvěru. Žalovaný však povolený limit překročil a řádně a včas je spolu s poplatky nevrátil, žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila, od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 24. 3. 2021. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, žalovaný však ničeho neuhradil. 11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Dle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 14. Podle § 9 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 15. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Na základě shora uvedeného skutkového stavu a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V rámci dokazování taktéž bylo zjištěno, že žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, proto soud konstatuje, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena platně. Žalobkyně prokázala, že žalovanému finanční prostředky skutečně poskytla. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, a tudíž ani netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni dluh uhradil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 210 Kč a náklady právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 3 úkony á 500 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif“), za převzetí zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby, dále náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhradu DPH ve výši 21% z odměny advo