16 C 66/2022-87 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 9. 11. 2022 domáhali na žalované zaplacení každý částky 63 900 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u [název soudu] (dále jen„ [anonymizováno] [obec]“) pod sp. zn. 60 D 1307/2001 (dále též jako„ posuzované řízení“). 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 1. 2023, č. j. 16 C 66/2022-52, bylo spojeno řízení ve věcech vedených u podepsanému soudu pod sp. zn. 16 C 66/2022 a 49 C 29/2022. 3. Žalobci uvedli, že posuzované řízení bylo zahájeno již dne 29. 11. 2001. Žalobci následně ke dni 7. 1. 2002 přihlásili do posuzovaného řízení svoji pohledávku v celkové výši 4 480 760 Kč, kterou měli za zůstavitelem z titulu smlouvy o půjčce. Od zahájení posuzovaného řízení byly provedeny některé dílčí procesní kroky, nicméně k pravomocnému ukončení řízení, ani k pravomocnému vypořádání jednotlivých pohledávek přihlášených do řízení dosud nedošlo. V průběhu posuzovaného řízení došlo k opakovanému přeposílání spisu mezi soudem a soudním komisařem. Řízení bylo v podstatě celou dobu vedeno u soudu prvního stupně, opravný prostředek ve věci byl podán pouze jednou, a to dne 4. 7. 2007, přičemž k jeho vyřízení došlo ke dni 12. 2. 2008. Průtahy řízení tedy nelze omluvit skutečností, že by v řízení bylo podáváno velké množství opravných prostředků, ale spíše naopak, skutečnost, že byl podán pouze jeden opravný prostředek, který byl vyřízen poměrně rychle, a přesto řízení trvá bezmála 21 let, je jasným důkazem toho, že délka posuzovaného řízení je zcela nepřiměřená. O skutečnosti, že dědictví je předluženo, bylo rozhodnuto až po téměř 10 letech od zahájení řízení, konkrétně dne 14. 2. 2011 O následné likvidaci dědictví pak bylo rozhodnuto dne 7. 3. 2011, přičemž usnesení o tomto nabylo právní moci dne 2. 4. 2011. Přes všechny uvedené skutečnosti však likvidace dědictví není dosud pravomocně skončena, a ke dni podání této žaloby dosud nebylo žalobcům na jimi přihlášenou pohledávku uhrazeno ničeho. To přesto, že o likvidaci pozůstalosti bylo rozhodnuto již v roce 2011. V době od právní moci usnesení o likvidaci dědictví mělo dojít ke zpeněžení majetku v pozůstalosti a rozvržení výtěžku mezi jednotlivé přihlášení věřitele. Přípisem soudního komisaře [anonymizována dvě slova] ze dne 26. 3. 2018 byli žalobci informováni o skutečnosti, že prodejem zůstavitelova majetku byl získán výtěžek v celkové výši 2 777 085,87 Kč. 4. V důsledku extrémně dlouhé doby, po kterou je posuzované řízení vedeno, vzniká žalobcům zásadní újma na jejich právech. Žalobcům je totiž tímto postupem znemožněno uspokojit alespoň část své pohledávky v rámci rozvrhu vypořádaného dědictví. Současně je jim tím znemožněno jakkoli disponovat se svými finančními prostředky v poměrně značné hodnotě, čímž tak přichází o další příjmy. Popsanou situaci žalobci považují za zcela nepřípustnou v demokratickém právním státě, který má občanům prostřednictvím soudů zabezpečit právo na právní ochranu. Žalobcům tedy vznikl nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup, spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Průtahy v posuzovaném řízení, resp. nesprávný úřední postup soudu, ostatně zkonstatovala i sama žalovaná, a dokonce i příslušné soudy (zdejší soud a soud odvolací), a tedy právní titul žalobců na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je dán. Žalovaná poprvé zkonstatovala nesprávný úřední postup v rámci posuzovaného řízení ve stanoviscích ze dnů 31. 7. 2012 a 9. 8. 2012, ve kterých současně dospěla k závěru, že za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v rámci posuzovaného řízení, je žalobcům třeba přiznat zadostiučinění v penězích. Za období ode dne přihlášení pohledávky žalobců, tj. ode dne 7. 1. 2002, do dne 30. 6. 2011 bylo každému ze žalobců přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 40 500 Kč (dále jen„ prvé období“). Následně se otázka nesprávného úředního postupu, resp. průtahů v posuzovaném řízení dostala k posouzení zdejšímu soudu a soudu odvolacímu. Soudy obou stupňů se jasně shodly na průtažnosti posuzovaného řízení i na tom, že je třeba poškozeným účastníkům (přihlášeným věřitelům) přiznat zadostiučinění v penězích. Žalobce v této souvislosti zmínil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen„ OS Praha 2“) ze dne 10. 6. 2020, č. j. 28 C 116/2019-78, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen„ MS Praha“). Zjevně pod tíhou označených soudních rozhodnutí přiznala žalovaná žalobci přiměřené zadostiučinění za další období, dosud neodškodněné, a to právě ve výši stanovené těmito soudními rozhodnutími. Stanovisky ze dne 24. 11. 2021 a dne 30. 11. 2022 žalovaná opět zkonstatovala nesprávný úřední postup v rámci posuzovaného řízení a za další období, tj. ode dne 1. 7. 2011 do dne 18. 6. 2021, přiznala každému žalobci odškodnění ve výši 107 550 Kč (dále jen„ druhé období“). 5. S ohledem na uvedené jsou žalobci přesvědčeni, že za prvé období trvání posuzovaného řízení jim bylo zjevně poskytnuto peněžité zadostiučinění pouze částečné. Nárok poškozených věřitelů na peněžité zadostiučinění definovaly soudy obou stupňů až v kalendářním roce 2020 O konkrétní výši peněžitého zadostiučinění, v jaké by mělo poškozeným věřitelům, a tedy i žalobcům, náležet, takto neměla žalovaná v době vydání stanoviska pro prvé období žádné povědomí. Žalovaná proto poskytla za prvé období zadostiučinění za způsobenou újmu v částce podstatně nižší, než k jaké dospěly soudy a než jakou sama žalovaná přiznala za druhé období. Žalobcům by však za prvé období trvání posuzovaného řízení mělo být přiznáno zadostiučinění v téže výši, samozřejmě s výjimkou prvních dvou let řízení, za které se zadostiučinění přiznává v rozsahu jedné poloviny, jako jim bylo přiznáno za druhé období. Žalobci jsou tedy přesvědčeni, že ji za prvé období svědčí nárok na doplacení peněžitého zadostiučinění, které jim bylo dosud přiznáno a vyplaceno jen z části. 6. Vyčíslení nároku žalobců by mělo vycházet z označeného rozsudku MS Praha a současně ze stanoviska žalované pro druhé období, která jsou co do výše přiznaného peněžitého zadostiučinění v souladu. Odvolací soud při určení výše přiměřeného zadostiučinění vyšel ze základní částky 18 000 Kč za každý rok trvání posuzovaného řízení, což za dobu trvání prvého období, tedy za dobu 10 let a 8 měsíců, dává částku ve výši 192 000 Kč. Výslednou částku následně soud snížil o 40 % z důvodu složitosti věci, a dále o 20 % z důvodu sdílené újmy žalobců. Za každý měsíc posuzovaného řízení má takto být poškozeným věřitelům (každému z žalobců) přiznána částka ve výši 900 Kč. Žalobci tedy mají za to, že za prvé období jim každému svědčí nárok na peněžité zadostiučinění ve výši 104 400 Kč (při snížení na polovinu za první dva roky řízení), dosud jim však bylo přiznáno a vyplaceno zadostiučinění pouze částečné, a to v částce 40 500 Kč. Žalobci proto požadovali doplacení každý částky 63 900 Kč. 7. Takto formulované nároky žalobci uplatnili u žalované žádostí ze dne 20. 4. 2022, žalovaná však jejich nároky odmítla, resp. nepovažovala žádosti žalobců za důvodné, a to s odůvodněním, že tyto žádosti byly ve smyslu § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. podány po uplynutí promlčecí lhůty. Takovou argumentaci považovali žalobci s ohledem na skutečnost, že posuzované řízení dosud pravomocně neskončilo, za nepřiléhavou. Podanou žalobou se tak každý ze žalobců domáhal zaplacení částky 63 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení do 21. 10. 2022 do zaplacení. 8. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení byl žalovanou konstatován několikrát. Žalovaná pak namítla, že věřitel zůstavitele se dle současné právní úpravy (§ 117 odst. 1 z. ř. s.) i dle předchozí právní úpravy (§ 175b o. s. ř.) stává účastníkem řízení až dnem vydání, resp. nabytí právní moci usnesení o nařízení likvidace. Do té doby není účastníkem řízení, popř. je účastníkem řízení pouze ve specifických případech, které v posuzovaném řízení nenastaly. V projednávaném případě bylo usnesení o nařízení likvidace dědictví vydáno dne 7. 3. 2011 a nabylo právní moci dne 2. 4. 2011. Do té doby nebyli žalobci dle platné právní úpravy vůbec účastníky řízení a nenáleží jim žádný nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu. Nemajetková újma způsobená nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení může dle zcela konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) vznikat pouze a jenom účastníkům řízení. Žalobci tedy od doby, kdy přihlásili do dědického řízení svou pohledávku, do doby vydání rozhodnutí o nařízení likvidace dědictví nebyli účastníkem dědického řízení a nemají nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé za toto období. Skutečnost, že mu ze strany žalované byla za toto období poskytnuta náhrada ve výši 40 500 Kč, by tak měla být pro žalobce dostatečným odškodněním. Dále žalovaná namítla, že v případě, že se ž