27 C 29/2023-60 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 68 167,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], dříve [právnická osoba]) uzavřela s žalovanou prostřednictvím webových stránek [webová adresa] dne 28. 3. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 68 167,31 Kč. Úvěr se zavázala splatit do 10. 8. 2022. Původní věřitel ověřoval úvěruschopnost výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům ponechává rezervu 10 % rozdílu, která se musí rovnat životnímu minimu. Dále žalovanou lustrovala prostřednictvím databází ISIE, CEE, CRKI, EUCB. Úvěr byl poskytnut na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Původní věřitel pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Žalobkyně oznámila postoupení pohledávky žalované dne 22. 9. 2022. Žalovaná do dne splatnosti peněžní prostředky nevrátila ani před upomínky žalobkyně. Žalobkyně doplnila, že žalovaná celkem čerpala finanční prostředky ve výši 106 871 Kč. 2. Žalovaná sporovala tvrzení žalobkyně o tom, že by vůči ní měla jakékoliv finanční závazky. <b>3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu:</b> 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, standartní informace o spotřebitelském úvěru vystavené spol. [právnická osoba], dokument označeného jako [jméno] [anonymizována dvě slova], kopie občanského průkazu žalované a obchodních podmínek spol. [právnická osoba] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v ČR bylo zjištěno, že žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru dne 28. 3. 2018. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr splácet minimálními splátkami ve výši odpovídají 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší, a to vždy do 30. dne každého kalendářního měsíce počínaje 28. 3. 2018. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Úvěr byl poskytnut s úrokovou sazbou 8,5 % měsíčně, RPSN činila 258,02 %. Žalovaná se dále zavázala hradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání. V případě prodlení byl právní předchůdce oprávněn požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti se splacením kterékoliv částky ve výši 250 Kč, úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byla žalovaná v prodlení. 5. Dle výpisu z úvěrového účtu, potvrzení o provedené platbě vystavené [anonymizováno] [právnická osoba] ze dne 31. 3. 2022 a výpisů z účtu žalovaná na jistině úvěru čerpala celkem 106 871 Kč, celkově na úvěr právnímu předchůdci žalobkyně a žalobkyni uhradila 201 385,82 Kč. Žalovaná čerpala peněžní prostředky na svůj účet [číslo] což dokládá i potvrzení o provedení transakce vystavené [anonymizována dvě slova] ze dne 18. 4. 2023. 6. Z výzvy k plnění ze dne 10. 2. 2022 včetně potvrzení o podání soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění a upozorněn na skutečnost, že pokud dlužná částka nebude zaplacena do 17. 3. 2022 stane se dluh tímto dnem splatným. Výzva byla žalovanému zaslána dne 11. 2. 2022. 7. Z platební informace adresovaná žalované, vystavitel [právnická osoba] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně sdělil žalobkyni platební informace a částku k úhradě po datu splatnosti, která činila 68 472,03 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 9. 2022, výzvy k plnění ze dne 22. 9. 2022 a podacího lístku z téhož dne bylo prokázáno postoupení pohledávky na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná současně vyzvána k zaplacení dlužné částky, a to do tří dnů od doručení výzvy. <b>9. Na základě provedeného dokazování soud věc posoudil následovně:</b> 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 13. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně (resp. právní předchůdce) jakkoliv ověřovala příjmy a výdaje žalované, jinak řečeno zkoumala úvěruschopnost. K jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila, žalobkyně se z jednání omluvila v podání ze dne 5. 5. 2023 a 12. 6. 2023 a požádala o zaslání výzvy s přiměřenou lhůtou před jednáním pro případ, že by její skutková tvrzení či navržené důkazy nebyly dostačující. Soud při jednání hodlal žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby označením dalších důkazů a doplněním tvrzení prokázala, že u žalované zkoumala úvěruschopnost. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně zkoumání úvěruschopnosti. 15. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. 16. Žalovaná od právního předchůdce žalobkyně převzala na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru částku 106 871 Kč, přičemž jí uhradil částku 201 385,82 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena podle § 1879 o.z,. nijak neobohatila, a to ani po zohlednění zákonného úroku z prodlení. Vzhledem k výše uvedenému proto soud žalobu zamítl. 17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustavením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť v řízení zcela úspěšné žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. náleží náhrada jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč za podání vyjádření k žalobě. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.