43 C 149/2021-166 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal náhrady škody způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce vedeným převážně u [název soudu] pod sp. zn. 2 T 69/2019 [název soudu] rozsudkem ze dne 13. 1. 2020, č. j. 2 T 69/2019-1570 zprostil podle § 226 písm. b) tr. ř. žalobce obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, když [název soudu] usnesením ze dne 22. 6. 2020, č. j. 10 To 66/2020-1609, odvolání státní zástupkyně ohledně žalobce zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Na základě rozhodnutí zaměstnavatele o zproštění výkonu služby ze dne 8. 11. 2018, [číslo jednací], bylo v souvislosti se zahájením trestního stíhání rozhodnuto o krácení měsíčního platu žalobce o 50%. Po skončení trestního stíhání bylo žalobci doplaceno zkrácení platu ve výši 880 742 Kč hrubého za období 18 měsíců. Žalobci však nebyly doplaceny odměny, které byly vyplaceny jeho zástupci po dobu zproštění z funkce, které by žalobci nepochybně vyplaceny byly, pokud by nebyl zproštěn z funkce. Zástupci [titul] [jméno] [příjmení] byly vyplaceny v období od 11/ 2018 do 8/ 2020 odměny v celkové výši 470 000 Kč. Žalobci byly odměny vždy přiznány a vyplaceny. Žalobce byl za všechna léta služby hodnocen jako vynikající a byl označen za všeobecně uznávaného odborníka. Žalobci dále vznikla ztráta na stravném ve výši 30 940 Kč. Nárok vyplývá z Kolektivní smlouvy uzavřené mezi [anonymizována tři slova] [stát. instituce] a [jméno] [příjmení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [číslo jednací], konkrétně [číslo listu] [číslo]. V rozhodném období zproštění výkonu služby se jedná celkem o 442 pracovních dnů po 70 Kč. Dne 1. 11. 2018 uzavřel žalobce Smlouvu o poskytnutí právní pomoci k obhajobě v trestním řízení s advokátem [titul] [jméno] [příjmení]. Byla dohodnuta odměna ve výši 1 800 Kč + DPH za každou započatou hodinu právní pomoci. Advokát vykonal právní službu v rozsahu 51,5 hod., která byla vyfakturována spolu s cestovným fakturou [anonymizováno] [rok] ze dne 10. 7. 2020 na celkovou částku 119 336 Kč. Výše smluvní odměny je přiměřená a není ve zřejmém nepoměru ke složitosti věci. Podle advokátního tarifu bylo vykonáno celkem 29 úkonů se sazbou 1 500 Kč úkon a 5 úkonů se sazbou 750 Kč. Žádostí ze dne 22. 4. 2021 uplatnil žalobce nárok na náhradu škody ve výši 620 276 Kč u žalované. Žalovaná do dne podání žaloby náhradu škody nepřiznala. 2. Žalovaná nárok neuznala. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 26. 4. 2021 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 620 276 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 119 336 Kč, v náhradě ztráty na výdělku ve výši 470 000 Kč a v náhradě ztráty na stravném ve výši 30 940 Kč, vzniklých v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u [název soudu] pod sp. zn. 2 T 69/2019. Žalovaná požadavku žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení vyhověla co do částky 53 542,50 Kč. V případě náhrady ztráty na výdělku a náhrady ztráty na stravném žalovaná nevyhověla ani částečně, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 11. 3. 2022. Žalovaná uzavřela, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 10. 2018. Žalobce má dle žalované nárok dle ust. 31 zákona č. 82/1998 Sb. pouze na účelně vynaložené náklady, které jsou ohodnoceny v souladu s mimosmluvní odměnou dle advokátního tarifu. Žalovaná shledala nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů obhajoby důvodným pouze v částce 53 542,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce ani přes výzvu žalované ze dne 22. 2. 2022 nedoložil výpočet cestovného a technický průkaz použitého vozidla, nemohlo být dle žalované přistoupeno v této části k projednání žádosti. K odměně žalovaná uvedla, že je nenárokovou složkou platu, určenou zejména k motivaci zaměstnanců, u níž i po splnění předepsaných kritérií záleží na rozhodnutí zaměstnavatele, zda danou složku platu konkrétnímu zaměstnanci přizná. Na odměnu je nutno dle žalované nahlížet jako na fakultativní složku platu, na kterou nelze založit právo. Odměny, kterých se žalobce domáhá, byly vyplaceny zástupci žalobce za jeho vykonanou práci. Za diskutabilní lze navíc dle žalované označit případnou výši odměny, které se žalobce domáhá, a zda by vůbec byla žalobci vyplacena, pokud by nebyl zproštěn výkonu služby. Ze žalobcem zmíněné Kolektivní dohody mezi [anonymizována tři slova] [stát. instituce] a základní odborovou organizací [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [stát. instituce], [číslo jednací], dle žalované vyplývá, zejména z [číslo listu] [číslo], že státní zaměstnanec má nárok na v dohodě blíže uvedené příspěvky pouze v případě, že v tomto dni odpracoval alespoň 3 hodiny. Žalobce byl zproštěn výkonu služby na základě rozhodnutí o zproštění výkonu služby ze dne 8. 11. 2018, [číslo jednací]. Žalobci nevznikl nárok v podobě ztráty na stravném z důvodu absence počtu odpracovaných hodin stanovených kolektivní dohodou. Na žalobcem požadované stravné nelze dle žalované nahlížet jako na skutečnou škodu či ušlý zisk. 3. Na základě částečného zpětvzetí žaloby odůvodněného částečným plněním žalované nalézací soud usnesením ze dne 12. 4. 2022, č. j. 43 C 149/2021-60, rozhodl o částečném zastavení řízení co do částky 53 542,50 Kč představující část nároku na náhradu nákladů právního zastoupení. Předmětem řízení tak zůstal nárok na náhradu ztráty na výdělku ve výši 470 000 Kč, nárok na náhradu ztráty na stravném ve výši 30 940 Kč a nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 65 793,50 Kč. 4. Soud I. stupně rozsudkem č. j. 43 C 149/2021-75 ze dne 13. 6. 2022 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 19 520 Kč (výrok I), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 547 213,50 Kč (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 684 Kč (výrok III). 5. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem č. j. 35 Co 287/2022-103 ze dne 25. 10. 2022 rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé I. ohledně částky 13 068 Kč změnil tak, že co do zaplacení částky 4 356 Kč žalobu zamítl, jinak jej potvrdil, v zamítavém výroku o věci samé II. ohledně částky 500 940 Kč a ve výroku o nákladech řízení III. jej zrušil a věc v uvedeném rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud neshledal správným závěr soudu I. stupně, že odměny za období od listopadu 2018 do srpna 2020 a příspěvek na stravné jsou nenároková plnění s tím, že nárok žalobce na náhradu škody představující nevyplacené odměny za období od listopadu 2018 do srpna 2020 a příspěvek na stravné, je namístě posoudit podle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2021, č. j. 30 Cdo 1156/2020-301, kde Nejvyšší soud vyslovil právní větu, podle které průměrný výdělek pro účely ušlého zisku ve smyslu § 28 zákona č. 82/1998 Sb. se i v případě příslušníka ozbrojeného sboru, jehož služební poměr podléhá zákonu č. 361/2003 Sb., stanoví za použití zásad obsažených v zákoníku práce. Podle Nejvyššího soudu je namístě se nárokem zabývat, zjišťovat pravděpodobnost výplaty odměn a výši částky postupem podle § 355, event. § 353 zákoníku práce. Dle odvolacího soudu se soud I. stupně s ohledem na nesprávný právní závěr o nedůvodnosti žaloby nezabýval výpočtem výše nároku a neposkytl žalobci příslušná poučení. Uložil soudu I. stupně, aby žalobce vyzval k tvrzení a prokázání vzniku a rozsahu škody, představující odměny za období od listopadu 2018 do srpna 2020 a příspěvek na stravné, které mu v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí nebyly zaměstnavatelem vyplaceny. 6. V návaznosti na závěry odvolacího soudu uvedené v rozsudku ze dne 25. 10. 2022 soud I. stupně žalobce na jednání konaném dne 3. 3. 2023 v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval, aby doplnil tvrzení, že nebýt tvrzeného nezákonného rozhodnutí, žalobci by za období od listopadu 2018 do srpna 2020 byly vyplaceny jeho zaměstnavatelem mimořádné odměny ve výši 470 000 Kč a příspěvek na stravné v souhrnné výši 30 940 Kč a aby k těmto označil důkazy. Žalobce v reakci uvedl, že pokud by nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, žalobce by obdržel na mimořádných odměnách minimálně v březnu 2019 částku 81 000 Kč, v červnu 2019 částku 81 000 Kč, v říjnu 2019 částku 163 000 Kč, v dubnu 2020 částku 75 000 Kč a v červenci roku 2020 částku 70 000 Kč, kdy příslušné odměny byly místo žalobci vyplaceny zástupci žalobce, a to [titul] [příjmení]. Dále uvedl, že před rokem 2018 byl žalobce hodnocen jako vzorný pracovník a vždy mu odměny byly přiznávány s tím, že je zde tudíž velká pravděpodobnost, že by mu byly přiznávány i nadále. Žalobce současně předložil a navrhl k důk