45 C 199/2020-171 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 35 000 Kč a dále omluvy v souvislosti s nesprávným úředním postupem žalovaného, který zveřejňoval oznámení, které žalobce podal podle zákona o střetu zájmů a to v období od června 2019 do listopadu 2020. Žalobce uvedl, že je uvolněným starostou v obci [anonymizována čtyři slova], tedy veřejným funkcionářem ve smyslu zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů. Žalobce nesouhlasil se zveřejňováním oznámení, které podával podle zákona o střetu zájmů, neboť tímto zveřejňováním docházelo k nepřiměřenému zásahu do jeho práva na soukromí. Žalobce pak vyplnil poslední průběžné oznámení za rok 2019 s termínem podání do 30.6.2020, aby splnil svou zákonnou povinnost. Přitom učinil vůči správci registru – Ministerstvu spravedlnosti ČR jednoznačnou výzvu, aby stát nakládal s podaným oznámením při zachování respektu k jeho soukromí, tedy učinil taková opatření, aby nedocházelo k porušování ústavního práva žalobce na ochranu soukromí. Jelikož žalobcem podaná oznámení byla i po 30.6.2020 zveřejněna bez jakéhokoliv oznámení, adresoval žalobce žalovanému výzvu k okamžité nápravě závadného stavu, avšak bezvýsledně. Od okamžiku, kdy byla přijata novela č. 14/2017 Sb. zákona o střetu zájmů, Sdružení místních samospráv ČR, kam spadá i obec, v níž žalobce působil, namítalo její protiústavnost, spočívající právě v plošném zveřejňování oznámení v centrálním registru oznámení. Do té doby byla podaná oznámení k dispozici (nahlédnutí) na obecním úřadě a v žádném případě nebyla plošně zveřejňována způsobem umožňující dálkový přístup. Když následně Ústavní soud v návrhu skupiny senátorů, která napadala jak původní novelu č. 14/2017, tak další změnu novely č. 112/2018 Sb. u Ústavního soudu, následně Ústavní soud ČR přesně tuto zásadní vadu právní úpravy ve svém nálezu vytknul a zrušil pro protiústavnost klíčové ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), b), c), zákona o střetu zájmů ve znění zákona č. 14/2017, tak i ve znění zákona č. 112/2018 Sb. Stát však práva žalobce zjevně poškodil a přestal s plošným zveřejňováním údajů z registru oznámení až po zaslání výzvy žalobce a soustředěnému tlaku organizací hájících zájmy samospráv. Žalobci tak vznikla újma na jejich právech, garantovaných dokonce na ústavní úrovni, neboť plošné zveřejnění jejich oznámení, podané žalobcem podle zákona o střetu zájmů, porušuje jejich právo na ochranu soukromí. Proti ústavnosti plošného zveřejňování podaných oznámení rozhodl ústavní soud, jehož vykonatelný nález je závazný pro všechny orgány a osoby, a to bez ohledu na to, že se jedná o tzv. derogační nález. I v případě odložené vykonatelnosti má derogační nález bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, v nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována. Dopady nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 se musejí soudy zabývat navzdory tomu, že byla odložena jeho vykonatelnost, z toho totiž ještě neplyne, že nález po dobu odložení své vykonatelnosti neexistuje. Žalobce tak zveřejňování uvedených údajů poškodilo, neboť vykonává veřejnou funkcí v menší obci již od roku 2010. Na místo ocenění za tuto činnost a vyjádření respektu k jeho právům, stát rozhodl, že u žalobce uskuteční majetkový striptýz a jeho majetkové a osobní poměry zveřejní všem k dispozici. K zveřejňování majetkových přiznání pak docházelo setrvale od podání oznámení žalobce za rok 2019, tj. od června 2019 do listopadu 2020. S ohledem na to žalobce požadoval, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně dne 24.9.2020 uplatnil nárok na nemajetkovou újmu z důvodu popsaných v žalobním návrhu ve výši 35 000 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne 9.3.2021, žalovaná neshledala ve věci nesprávný úřední postup. Žalovaná k věci samé uvedl, že Ministerstvo spravedlnosti ČR je podle zásady legality státní moci, jakožto orgán moci výkonné, vázáno zákonem dokud je tento platný a účinný. Ústava ani žádný jiný právní předpis nižší právní síly nesvěřuje správním úřadům kompetenci posoudit soulad aplikovaného zákona s ústavou a pro případ jeho protiústavnosti zákon neaplikovat. Dne 30.11.2017 podala skupina 42, resp. 60 senátorů Senátu Parlamentu ČR k Ústavnímu soudu ústavní stížnost, kterou se domáhali zrušení ustanovení § 2 odst. 1 písm. q), § 10 odst. 2 a 3, § 11 odst. 3 a § 14b zákona č. 159/2006 ve znění zákona č. 14/2017 a zákona č. 112/2018, neboť tato ustanovení podle jejich názorů porušovaly základní lidská práva zaručená Listinou základních práv a svobod. Ústavním nálezem ze dne 11.2.2020 vyhlášeném dne 11.3.2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů ve znění zákona č. 14/2017, upravující rozsah nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů zastávajících funkci starostů, primátorů a jejich zástupců, jakož i členů Rady kraje nebo hlavního města Prahy, neboť tím docházelo k porušování článku 10 Listiny. Tato ustanovení pak byla zrušena uplynutím 31.12.2020. V souladu s výše uvedeným nelze než konstatovat, že při výkonu veřejné moci nemohlo dojít k protiprávnímu jednání v podobě publikace oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení po dni 11.2.2020, když vykonatelnost předmětného nálezu byla z důvodu dostatečného časového prostoru pro přijetí nové právní úpravy odložena až uplynutím roku 2020. Nad to žalovaná doplnila, že vznik újmy požadované k náhradě v daném případě je třeba dát primárně do souvislosti s přijetím protiústavní právní úpravy a nikoliv s postupem žalované. Legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup. V tomto směru žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.4.2008, sp. zn. 25 Cdo 215/2006. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. 3. Žalobce se prvního jednání, které se ve věci konalo dne 24.1.2023 bez omluvy nezúčastnil a nemohl být proto vyzván k doplnění svých tvrzení ve vztahu k zásahům, k nimž u něho tvrzeným nesprávným úředním postupem mělo dojít, čímž neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo a dobrodiní poučení ztrácí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 832/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1793/2011). 4. Předžalobní výzvou ze dne 29.9.2020 žádal žalobce žalovanou o upuštění od plošného zveřejňování oznámení v Centrálním registru oznámení. 5. Uplatněním nároku na zadostiučinění způsobené nesprávným úředním postupem ze dne 24.9.2020 žádal žalobce žalovanou o předběžné projednání nároku, uplatněného žalobou. 6. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 9.3.2021 byla žádost žalobce o předběžné projednání nároku vypořádána a žalovaná nárok odškodnit odmítla. 7. SMS ČR zveřejnila dne 25. 6. 2020 na svých webových stránkách informace komunálním politikům k podání průběžného oznámení s tím, že svým členským obcím rozeslala manuál, jak správně vyplnit průběžné oznámení s termínem podání do 30. 6. Doporučovala, aby veřejní funkcionáři při vyplňování do poznámky uvedli, že s ohledem na nález Ústavního soudu z 11. 3. 2020 nesouhlasí s tím, aby údaje z průběžného oznámení byly komukoli zpřístupněny bez dostatečné identifikace nahlížejícího. Pokud by k plošnému zveřejnění takovýchto údajů došlo a soud uznal, že se jednalo o nesprávný úřední postup, bude stát se všemi důsledky odpovídat za porušování ústavních práv komunálních politiků na ochranu jejich soukromí. 8. Dopisem SMS ČR ze dne 28. 7. 2020, adresovaným ministryni spravedlnosti [jméno] [příjmení], upozorňovalo SMS ČR na to, že přetrvávající praxí plošného zveřejňování podaných oznámení stále dochází k porušování ústavně zaručených práv, jak toto ve svém nálezu konstatoval Ústavní soud. To vedlo řadu komunálních politiků k tomu, že v termínu do 30. 6. 2020 nepodali průběžné oznámení, což na nich dle SMS ČR nelze vymáhat pod hrozbou sankce. SMS ČR tak vyzývala, aby stát respektoval ústavně zaručená práva komunálních politiků, tj. jejich práva na ochranu soukromí zaručeného čl. 7 a 10 LZPS, a přestal bezodkladně plošně zveřejňovat jejich podaná oznámení v CRO do doby, než zaručí soulad svého postupu s dotčenými ústavně zaručenými právy veřejných funkcionářů. 9. Sdělením tiskového mluvčího Ministerstva spravedlnosti ze dne 10. 11. 2020 s názvem„ Nejvyšší správní soud omezil nahlížení do Centrálního registru oznámení“ žalovaná v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 9 As 173/2020 – 32, omezila od 6. 11. 2020 plošný přístup k oznámením veřejných funkcionářů s tím, že údaje v registru b