45 C 39/2021-88 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 19. 10. 2017 s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet 103 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 200 Kč, počínaje dnem 18. 11. 2017, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků, s roční sazbou ve výši 12,7 %. Žalovaná splnila svůj závazek a dne 19. 10. 2017 žalované poskytla shora uvedenou částku, leč žalovaná neplnila svou povinnost v podobě splácení úvěru řádně a včas. Z tohoto důvodu využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva a úvěr zesplatnila. Ačkoliv bylo žalované navrženo smírné čili mimosoudní řešení sporu, následně předžalobní výzva, přesto žalovaná ničeho neuhradila a nikterak nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnila a rovněž nezpochybnila listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně v žalobním návrhu a žalovaná konkludentně, neboť se na výzvu soudu spojenou s doložkou ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. v dané lhůtě nevyjádřila) soud postupoval podle § 115a o. s. ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova] č. úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru dne 19. 10. 2017, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tento úvěr splácet 103 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 200 Kč, a to vždy k 18. dne v měsíci, spolu s úrokem ve výši 12,70% (RPSN 13,76 %), přičemž celková splatná částka, kterou měla žalovaná uhradit činila 330 900,13 Kč. 5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. SPR [číslo] soud zjistil, že smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a z přípisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 28. 2. 2020 vyplývá, že žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. 6. Z výzvy žalobkyně ze dne 31. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 251 314,41 Kč s příslušenstvím. 7. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, který je shodný s uvedenými skutkovými zjištěními, přičemž z provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaná dlužnou částku uhradila, poněvadž se sama k žalobě nikterak nevyjádřila a tím pádem nerozporovala tvrzené skutečnosti předložené žalobkyní. 8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že věřitel může celou pohledávku nebo i její část i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená včetně zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). 9. Soud v prvé řadě konstatuje, že má za to, že došlo k platnému postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou, pročež uzavřel, že žalobkyně je v dané věci aktivně legitimována. 10. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované sjednanou částku ve výši 200 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala uhradit částku spolu s úrokem ve výši 12,70 % ročně ve103 měsíčních splátkách. Pro případ prodlení byla žalovaná povinna zaplatit mj. úrok odpovídající zákonnému úroku z prodlení. 11. Soud smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud má dále za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni nevrátil zpět. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně a včas, jak se k této smlouvě zavázala, a dostala se tím do prodlení ve smyslu § 1968 o. z., vznikl žalobkyni mimo nároku na zaplacení dlužné jistiny a úroků také nárok na ujednaný„ zákonný“ úrok z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni žádané nároky v plné výši. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 644,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 754 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 193 821,45 Kč sestávající z částky 8 860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 430 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 8 860 Kč za sepis podaného elektronického platebního rozkazu ze dne 12. 5. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 050 Kč ve výši 4 840,50 Kč.