47 C 129/2023-24 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím představující dlužné nájemné za nájem movitých věcí, které žalobkyně jako pronajímatel poskytovala žalované jako nájemci do užívání spolu se souvisejícími službami na základě smluv o podnikatelském nájmu věcí movitých č. VP/50/21 /00400 ze dne 25.3.2021, č. VP/50/21 /00582 ze dne 30.4.2021, č. VP/50/21 /01068 ze dne 2.7.2021, č. VP/50/21 /01493 ze dne 7.9.2021, č. VP/13/21 /00812 ze dne 9.9.2021, č. VP/11/21 /00667 ze dne 1.10.2021, č. VP/11/21 /00721 ze dne 18.10.2021, č. VP/50/21 /01839 ze dne 21.10.2021 a č. VP/13/21 /00994 ze dne 5.11.2021. Žalovaná pak byla povinna žalobkyni hradit nájemné na základě vystavených daňových dokladů, tj. faktur. Do dnešního dne však nebyly ze strany žalované uhrazeny všechny takto vystavené faktury. Žalovaná podepsala žalobkyni dne 22.2.2022 uznání dluhu a dohodu o jeho zaplacení, v němž uznala dlužnou částku ve výši 361.635 Kč ke dni 22.2.2022. Žalovaná se zavázala zaplatit tento dluh žalobkyni v měsíčních splátkách od 28.2.2022 do 30.7.2022, avšak zaplatila pouze dne 3.3.2022 částku 60.270 Kč a dne 31.3.2022 částku 60.272 Kč Tyto splátky započetla žalobkyně na nejdříve splatné faktury, které byly součástí celkové pohledávky vyčíslené v dohodě ke dni 22.2.2022 a touto žalobou se domáhá zaplacení pouze zbývajících neuhrazených faktur v celkové částce 240.013 Kč. Žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce žalované dne 14.7.2022 předžalobní výzvu k zaplacení dlužné pohledávky, avšak žalovaná přesto neuhradila ničeho. 2. Dne 3. 7. 2023 bylo žalované doručeno fikcí usnesení ze dne 21. 6. 2023, kterým soud žalované ve smyslu ust. § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) uložil, aby se ve věci písemně vyjádřila a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě, aby označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně soud žalované určil lhůtu k vyjádření ve věci samé, a to 30 dnů ode dne doručení usnesení, když zároveň žalovanou poučil, že pokud se bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Žalovaná se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřila. 3. Podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen z části, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání jen, navrhne-li to žalobce. Podle odst. 3 citovaného ustanovení, rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle odst. 4 citovaného ustanovení jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 4. Na základě shora uvedených skutečností je zřejmé, že soud postupem podle § 114b o. s. ř. usnesením vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě ve věci písemně vyjádřila, když ji současně poučil o následcích, pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní. Žalovaná se však ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení ve věci písemně nevyjádřila, a proto má soud podle ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalobou uplatněný nárok uznala. Za této situace soud postupoval podle citovaného § 153a odst. 3 o. s. ř. a o žalobě rozhodl rozsudkem pro uznání. Žalované byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z žalované částky ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalované. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 9 601 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 240 013 Kč sestávající z částky 3 x 9 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 800 Kč ve výši 6 048 Kč Náklady řízení žalobkyně celkem ve výši 44 449 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.