47 C 297/2022-45 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze 17. 12. 2022 domáhal na žalované náhrady škody ve výši 16 335 Kč s příslušenstvím s tím, že mu dne 13. 3. 2021 byl doručen záznam o sdělení podezření pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Následně dne 24. 3. 2021 pod č. j.: 1 ZK 78/2021-21 státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] podal dle § 179c odst. 2 písm. a) tr. řádu na žalobce návrh na potrestání k Okresnímu soudu v Šumperku. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 2 T 45/2021 (dále jen„ napadené řízení“). Dne 10. 3. 2022 vydal Okresní soud v Šumperku rozsudek č.j. 2 T 45/2021 – 99, jímž žalobce podle § 226 písm. a) tr. řádu návrhu na potrestání Okresního státního zastupitelství v [obec] zprostil. V souvislosti s uvedeným trestním řízením vznikly žalobci náklady právního zastoupení ve výši 16 335 Kč, jež představují odměnu za 7,5 úkonů právní služby á 1 500 Kč (převzetí věci, porada 27. 4. 2021, odpor, nahlížení do spisu dne 1. 2. 2022, porada dne 3. 2. 2022, účast u hlavního líčení dne 7. 2. 2022, porada dne 7. 3. 2022 a účast u hlavního líčení dne 10. 3. 2022), náhradu hotových výdajů 8x á 300 Kč, to vše s DPH. Závěrem uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne 13. 6. 2022, nicméně ke dni podání žaloby nebyl jeho nárok projednán. 2. Žalovaná v podání z 2. 2. 2023 doplněné podáním z 15. 2. 2023 navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobce u ní dne 13. 6. 2022 uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 45/2021 podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Nároku na náhradu nákladů trestního řízení nevyhověla ani z části, neboť žalobce i přes výzvu žalované ze 17. 1. 2023 nedoplnil faktury za právní služby vystavené na jméno žalobce, případně výpis z bankovního účtu či příjmový pokladní doklad prokazující úhradu tvrzené škody s tím, že věc byla již žalována. S ohledem na uvedené navrhla žalobu zamítnout, neboť nebylo prokázáno, že žalobce byl adresátem a plátcem nákladů právního zastoupení. 3. Žalobce dne 2. 2. 2023 doplnil žalobu o doklady o platbě faktur č. 210100013 a 220100010. Žalovaná přesto nárok neuznala, když uvedla, že označení adresáta předmětných faktur zcela absentuje, nebo z jejich označení nelze jednoznačně určit, že by jím žalobce. 4. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav: 6. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu škody dne 13. 6. 2022. 7. Z faktury č. 210100013 soud zjistil, že byla vystavena právní zástupkyní žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], (dále jen„ právní zástupkyně žalobce“) na částku 10 000 Kč a jejím předmětem bylo poskytnutí právních služeb. Odběratel je na faktuře označen jako [anonymizováno], [obec]. 8. Z faktury č. 220100010 vzal soud za prokázané, že jej vystavila právní zástupkyně žalobce na částku 6 335 Kč, jejím předmětem bylo taktéž poskytnutí právních služeb a odběratel je označen iniciály [anonymizována dvě slova]. 9. Ze záznamu o průběhu konzultace na čl. 13 se podává, že žalobce uskutečnil s právní zástupkyní dne 17. 3. 2021 poradu v čase od 10 – 12 hodin. 10. Ze záznamu o průběhu konzultace na čl. 13 se podává, že žalobce uskutečnil s právní zástupkyní dne 24. 4. 2021 poradu v čase od 14 – 16 hodin. 11. Ze záznamu o průběhu konzultace na čl. 14 se podává, že žalobce uskutečnil s právní zástupkyní dne 3. 2. 2022 poradu v čase od 13 – 16 hodin. 12. Ze záznamu o průběhu konzultace na čl. 14 se podává, že žalobce uskutečnil s právní zástupkyní dne 7. 3. 2022 poradu v čase od 14 – 15,30 hodin. 13. Z potvrzení o platbě na čl. 33 a 34 vyplývá, že z účtu [bankovní účet] byla dne 18. 3. 2021 zaslána na účet právní zástupkyně žalobce částka 10 000 Kč a dne 11. 3. 2022 částka ve výši 6 335 Kč. 14. Ze sdělení na čl. 42 vzal soud za prokázané, že majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] je žalobce. 15. Ze spisu Okresního soudu v Šumperku (dále jen„ okresní soud“) sp. zn. 2 T 45/2021 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 13. 3. 2021 byl žalobci doručen záznam o sdělení podezření pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Dne 26. 3. 2021 pod č. j.: 1 ZK 78/2021-21 státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] podal dle § 179c odst. 2 písm. a) tr. řádu na žalobce návrh na potrestání k Okresnímu soudu v Šumperku, a to pro přečin nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Dne 22. 4. 2021 byl vydán trestní příkaz č. j.: 2 T 45/2021-56, jenž byl žalobci doručen dne 7. 5. 2021, když právní zástupkyně žalobce podala dne 29. 4. 2021 proti němu odpor (jí byl trestní příkaz doručen již dne 28. 4. 2021). Ze záznamu o nahlížení do spisu na čl. 68 vyplývá, že obhájkyně žalobce nahlížela uvedeného dne do spisu, a to v čase od 12:56 hodin do 13:05 hodin. Z protokolu o hlavním líčení ze 7. 2. 2022 vyplývá, že se jej účastnil žalobce osobně spolu se svou obhájkyní a že líčení trvalo v čase od 8,30 hodin do 9,21 hodin. Z protokolu o hlavním líčení z 10. 3. 2022 vyplývá, že se jej účastnil žalobce osobně spolu se svou obhájkyní a že líčení trvalo v čase od 12,30 hodin do 13 hodin (poté bylo na 10 minut hlavní líčení přerušeno a následně byl vyhlášen rozsudek). Dne 10. 3. 2022 vydal Okresní soud v Šumperku rozsudek č.j. 2 T 45/2021 – 99, jímž žalobce podle § 226 písm. a) tr. řádu návrhu na potrestání Okresního státního zastupitelství v [obec] zprostil. 16. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil. 17. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 18. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 19. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 20. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 21. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 22. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 23. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z."). 24. Podle § 31 OdpŠk odst. 1 náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. 25. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání (ve zde projednávané věci záznam o sdělení podezření) je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně