48 C 110/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení shora uvedené částky s tím, že aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] v níž se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 3 590 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 19,29 % ročně a dalšími poplatky stanovenými v ceníku. Celkem bylo sjednáno 5 pravidelných měsíčních splátek po 790 Kč. Jelikož se žalovaná dostal do prodlení se splácením úvěru a porušila tím své smluvní povinnosti, právní předchůdce využil svého práva a zesplatnil úvěr ke dni [datum]. Dlužná částka je představovaná dlužnou jistinou ve výši 2 391,96 Kč, poplatky ve výši 800 Kč, pokutami ve výši 31,48 Kč a pojistným ve výši 111 Kč a dále kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 70,74 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. 3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřila, a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin a skutkových tvrzení obsažených v žalobě dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované bankou poskytnut úvěr ve výši 3 590 Kč. Účastníci ve smlouvě sjednali smluvní úrokovou sazbu ve výši 19,29 % ročně, žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr v pěti splátkách po 790 Kč. Žalovaná svoji povinnost, splácet čerpaný úvěr neplnila. Dlužná pohledávka přešla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně zaslala prostř. právního zástupce žalované předžalobní upomínku. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon se nepoužije na spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, který byl sjednán s obchodníkem s cennými papíry, bankou, zahraniční bankou nebo zahraniční osobou, která je oprávněna poskytovat investiční služby, jehož účelem je provedení operace s investičním nástrojem3), s tím, že obchodník s cennými papíry, banka, zahraniční banka nebo zahraniční osoba, která je oprávněna poskytovat investiční služby, jsou do této operace zapojeni (důraz přidal soud). 11. Soud vzal na základě provedeného dokazování a právního hodnocení věci, za absence jakýchkoliv obranných tvrzení žalované za prokázáno, že nárok, který je žalobou požadován, je požadován po právu. V řízení bylo prokázáno řádné uzavření smlouvy o úvěru mezi původním žalobcem a žalovanou, na jejímž základě byly žalované k dispozici finanční prostředky v ujednané výši. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaná nesplnila podmínky uvedené smlouvy a svůj závazek řádně splácet vyčerpaný úvěr nedodržela a dostala se s hrazením povinných minimálních splátek do prodlení. Listinnými důkazy bylo rovněž prokázáno, že žalovaná byla vyzývána k zaplacení dlužné částky. Na žádnou z těchto výzev žalovaná nikterak nereagovala. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně řádně vyčíslila v souladu se smlouvou a smluvními ujednáními žalobou požadovaný nárok a žalovaná tento nárok nikterak nesporovala, ani se k žalobě nevyjádřila a neposkytla tak soudu skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl dospět k závěru, že nárok uplatňovaný žalobou není požadován po právu, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Úvěr byl právním předchůdcem žalobkyně poskytnuto coby bankou a zákon o spotřebitelském úvěru se tak na jeho sjednání nevztahuje. 12. O úrocích z prodlení rozhodl soud v souladu § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně žádala úrok z prodlení od 18. 7. 2021, tj. ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení - odměna advokáta podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, výzvě před podáním žaloby a návrhu ve věci samé. Dále je k odměně advokáta připočítaná 3x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč k uvedeným úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada za 21% DPH z přiznané odměny advokáta a z náhrad jeho hotových výdajů ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně doložila, že její zástupce je plátcem této daně. Nutno dodat, že soud rozhodl ve smyslu ust. § 14b vyhlášky, neboť soudu je z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 14 C 130/2022, 27 C 14/2022), že se v případě žalobkyně jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. 14. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.