48 C 35/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 21 131,73 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobu odůvodnila žalobkyně tak, že žalovaná byla na základě této smlouvy odběratelem zemního plynu dodávaného žalobkyní v odběrném místě na adrese [adresa žalované], že za období od [datum] do [datum] žalovaná neuhradila ve lhůtě splatnosti celkem částku 20 631,73 Kč, vyúčtovanou na základě faktury [číslo] splatné dne [datum]. Žalovaná byla upomínána k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], přičemž žalobkyně dále požadovala uhradit částku 500 Kč, představující smluvní pokutu (2x 250 Kč) za nedodržení platebních povinností dle smluvních ujednání. Žalobkyně požadovala dlužnou jistinu ve výši 21 131,73 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 631,73 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila. 3. Přípisem ze dne [datum] soud vyrozuměl žalobkyni o zahájeném insolvenčním řízení žalované. Žalobkyně následně podáním ze dne [datum] navrhla soudu přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), do doby rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku žalované. 4. Soud nicméně neshledal, že byly naplněny podmínky pro přerušení řízení a jelikož dosud nebylo rozhodnuto o úpadku žalované a k přerušení řízení tak nedochází ze zákona, shledal jako vhodnější v řízení nadále pokračovat, neboť jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro vydání meritorního rozhodnutí, a proto návrh žalobkyně zamítl (výrok I.). 5. Účastníci byli dále vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, měl soud proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 6. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. 7. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalované zemní plyn do odběrného místa a žalovaná se zavázala zemní plyn odebírat a platit za něj smluvenou cenu. Z faktury [číslo] soud zjistil, že žalobkyně žalované vyúčtovala cenu za odběr plynu celkem částkou 20 631,73 Kč splatnou dne [datum]. Z čl. IV. bod 3 smlouvy soud zjistil, že pakliže dojde k prodlení s úhradou ceny za poskytnutá plnění, je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném úhradu nákladů s vymáháním pohledávek ve výši dle Ceníku nadstandardních služeb, a to ve formě smluvní pokuty ve výši 250 Kč v případě vystavení druhé a každé další upomínky k úhradě dlužné částky. Z upomínky ze dne [datum] a z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, představující dlužnou cenu za odběr plynu a smluvní pokutu za nedodržení platebních povinností, tj. celkem ve výši 21 131,73 Kč. 8. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen„ energetický zákon“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). 9. Podle § 72 odst. 2 věta první energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. V projednávané věci bylo zjištěno, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu vznikl mezi účastníky závazkový právní poměr, podle něhož byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni cenu dodaného plynu a v případě porušení platební povinnosti byla rovněž povinna uhradit smluvní pokutu za druhou a každou další upomínku pro nedodržení platebních povinností. Žalovaná svou povinnost dle smlouvy řádně a včas nesplnila. Jelikož nebylo zjištěno, že by žalovaná na svůj dluh něčeho uhradila nebo že by dluh z jiného důvodu zanikl, soud žalobě ohledně tohoto nároku částečně vyhověl (výrok II.). 11. Soud však z listinných důkazů zjistil a má za prokázáno, že žalovaná byla žalobkyní před podáním žaloby vyzvána upomínkou toliko dvakrát, a to upomínkou ze dne [datum] a ze dne [datum]. S ohledem na znění čl. IV. odst. 3 smlouvy, který zakládá právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 250 Kč v případě vystavení teprve druhé (nikoli i první) a každé další upomínky, proto žalobkyni vznikl nárok na pouze jednu smluvní pokutu ve výši 250 Kč, nikoliv na dvě smluvní pokuty v celkové výši 500 Kč, jak plyne z žaloby, a soud tak žalobu co do částky 250 Kč zamítl (výrok III.). 12. Co se týká úroku z prodlení z dlužné částky, přiznal soud žalobkyni úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v zákonné výši (ke dni [datum] – 11,75 %) tak, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části (žaloba byla zamítnuta ohledně částky 250 Kč, úspěšná však byla ohledně částky 20 881,73 Kč), plnou náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 846 Kč, dále odměna advokáta podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za 2 úkony právní služby á 300 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby tj. ve výši 600 Kč, 2x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 100 Kč tj. ve výši 200 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, dále podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu za 1 úkon právní služby á 1 980 Kč spočívající v písemném podání ve věci samé (návrh na přerušení řízení), 1x paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu a náhrada za 21% DPH ze shora uvedených částek ve výši 647 Kč, jíž je zástupce žalobkyně plátcem. Celkem náklady řízení žalobkyně, které je žalovaná povinna jí uhradit, činí 4 573 Kč O povinnosti uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 14. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 části věty první před středníkem o.s.ř., když za řízení nevyšly najevo okolnosti svědčící pro lhůtu delší či pro plnění ve splátkách.