11 C 139/2024-132 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou došlou původně Okresnímu soudu Plzeň-město soudu dne 28. 3. 2024 domáhala na žalované zaplacení částky 133 350 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „OS , adresa, “) pod sp. zn. , posuzované řízení, (dále též jako „posuzované řízení“).2. Žalobkyně uvedla, že dne 4. 11. 2011 podala u OS , adresa, žalobu, kterou se domáhala určení, že je dědičkou po zůstaviteli a svém bratrovi , osoba A, , zemřelém dne , datum, (dále jen „zůstavitel“), ze závěti pořízené dne , datum, ve formě notářského zápisu č. , notářský zápis A, . Žalovanými byli účastníci dědického řízení. Žalobkyně po smrti zůstavitele zjistila, že dne , datum, byla ve formě notářského zápisu č. , notářský zápis B, sepsána závěť, jíž zůstavitel odvolal všechny své předchozí závěti. Žalobkyně však považovala závěť ze dne , datum, za neplatnou, neboť zůstavitel dne , datum, v 14:15 hodin zemřel na oddělení JIP nemocnice v , Anonymizováno, , kam byl přemístěn v časných ranních hodinách téhož dne. OS , adresa, po provedeném dokazování, které trvalo několik let, rozhodl dne 23. 5. 2019 tak, že žalobu zamítl a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalovaných i náhradě nákladů státu. K odvolání žalobkyně byl rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v , adresa, (dále jen „KS , adresa, “) ze dne 30. 7. 2020 s odůvodněním, že OS , adresa, pochybil, když na základě dvou znaleckých posudků ze dvou lékařských odvětví s odlišně vyznívajícími závěry sám posoudil odbornou otázku. KS , adresa, tak věc vrátil OS , adresa, k dalšímu řízení, přičemž mu současně uložil ustanovit znalecký ústav z oboru lékařství k zodpovězení otázky, zda zůstavitel v okamžiku sepisu závěti dne , datum, byl schopen posoudit následky svého právního úkonu, anebo tento právní úkon ovládnout, popř. obojí. Po doplnění dokazování OS , adresa, rozsudkem ze dne 29. 3. 2022 žalobu znovu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení žalovaných a státu. K odvolání žalobkyně KŚ , adresa, rozsudkem ze dne 11. 10. 2022 napadený rozsudek potvrdil co do výroku I a VII. Výrok I b) až f) napadeného rozsudku KS , adresa, změnil tak, že snížil nároky žalovaných č. 1 a 2 na náhradu nákladů řízení, když při stanovení odměny za zastupování za část řízení před soudem prvého stupně aplikoval na rozdíl od OS , adresa, tzv. přísudkovou vyhlášku. K ústavní stížnosti žalovaných podané dne 10. 1. 2023 byl rozsudek KS , adresa, ve výroku I b) a c) zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2023, když Ústavní soud neshledal, že by v řízení byly dány výjimečné okolnosti pro postup podle tzv. přísudkové vyhlášky. Ve zbývající části byla ústavní stížnost žalovaných zamítnuta. Současně s tím byl zamítnut i návrh žalobkyně, která navrhovala, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. KS , adresa, následně usnesením ze dne 11. 5. 2023, které nabylo právní moci dne 29. 5. 2023, změnil nákladový výrok II a III rozsudku OS , adresa, .3. Délku posuzovaného řízení trvajícího celkem 11 let a 206 dní považovala žalobkyně za nepřiměřenou a představující nesprávný úřední postup, v důsledku kterého jí vznikla nemajetková újma, za kterou požadovala poskytnout zadostiučinění v penězích, a to částkou 267 750 Kč. Při určení této částky žalobkyně vyšla dle stanoviska Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. Cpjn 206/2010 ze základní částky ve výši 15 000 Kč za rok řízení (přičemž však namítla, že částky uvedené ve stanovisku NS byly určeny před více než 10 lety, resp. částky v judikatuře ESLP, ze které stanovisko vychází, byly určeny před 20 lety, a tudíž v žádném případě neodpovídají současné situaci, minimálně z hlediska inflace), kterou z důvodů okolností posuzovaného případu navýšila o 70 %. Žalobkyně v době skončení posuzovaného řízení nedisponovala finančními prostředky pro úhradu nákladů řízení úspěšným účastníkům řízení, kdy ve vztahu k pohledávce státu se jí alespoň podařilo sjednat splátkový kalendář. Tento splátkový kalendář žalobkyně plní, s ohledem na minimální příjem a životní náklady je však schopna splácet pouze 1 500 Kč měsíčně. V důsledku posuzovaného řízení, konkrétně v důsledku jeho nepřiměřené délky, která byla způsobena pochybením ze strany soudů, se tak žalobkyně dostala do nepříznivé finanční situace. Přiznáním požadovaného zadostiučinění se tak žalobkyně domáhá toho, aby ji alespoň nyní byla kompenzována nemajetková (a ostatně i majetková) újma, která ji prokazatelné vznikla nesprávným úředním postupem. Takto formulovaný nárok žalobkyně uplatnila dne 17. 8. 2023 u žalované, která ve stanovisku ze dne 9. 2. 2024 přiznala žalobkyni peněžité zadostiučinění ve výši 134 400 Kč, kdy vycházela ze základní částky 16 000 Kč za rok řízení, kterou pak snížila o 20 % z důvodu složitosti řízení. Přiznaná částka 134 400 Kč byla žalobkyni uhrazena dne 2. 3. 2024. Takto přiznané zadostiučiněné však žalobkyně nepovažuje za adekvátní, resp. za odpovídající povaze vzniklé nemajetkové újmy. Žalobkyně se neztotožňuje s názorem žalované ohledně snížení základní výše zadostiučinění z důvodu složitosti řízení, kdy má naopak za to, že z důvodu složitosti řízení, jednání žalobkyně, postupu (nejen) OS , adresa, a významu předmětu řízení pro žalobkyni by naopak základní výše zadostiučinění měla být navýšena.4. Pokud jde o složitost řízení, žalobkyně uvedla, že si je vědoma skutečnosti, že v průběhu řízení před OS , adresa, bylo zapotřebí provést účastnické výpovědi, dále svědecké výpovědi rodinných přátel a taktéž bylo nutné vypracovat několik znaleckých posudků. Žalobkyně má však za to, že žádná z těchto skutečností není důvodem pro to, aby k vydání prvního rozhodnutí ve věci došlo až po téměř 8 letech ode dne zahájení soudního řízení. Důvodem, proč došlo k vydání rozhodnutí ve věci až dne 23. 5. 2019, byla pravděpodobněji skutečnost, že OS , adresa, nařídil první jednání ve věci až po téměř roce a půl po zahájení řízení, přičemž i další jednání byla nařizována taktéž až několik měsíců po vypracování znaleckých posudků. Nelze ani opomenout to, že OS , adresa, sám posoudil odbornou otázku, což mělo za následek opětovné prodloužení soudního řízení. Toto nemělo co do činění se složitostí předmětu sporu a tuto skutečnost lze dle názoru žalobkyně přičítat jedině k tíži soudu. Pokud pak žalovaná ve stanovisku uvedla, že ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, kdy soud prvého stupně ve věci rozhodl dvakrát, soud druhého stupně třikrát a Ústavní soud rozhodl nálezem, a délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, žalobkyně odkázala na judikaturu týkající se tzv. soudního ping-pongu, který nelze přičítat k tíži účastníků. Žalobkyně tak shrnula, že posuzované řízení se svou složitostí nevymykalo z obecných standardů, kdy uvedené skutečnosti naopak odůvodňují zvýšení základní částky minimálně o 20 %.5. Pokud jde o jednání žalobkyně, tato žádným způsobem posuzované řízení vědomě či nevědomě neprodlužovala. Pokud v řízení podala opravný prostředek, jednalo se vždy o důvodné uplatnění jejího práva, které jí v žádném případě nelze klást k tíži. Prvnímu opravnému prostředku žalobkyně bylo navíc KS , adresa, vyhověno, kdy KS , adresa, konstatoval pochybení OS , adresa, . Taktéž i druhému opravnému prostředku žalobkyně bylo KS , adresa, částečně vyhověno, minimálně co do části týkající se náhrady nákladů řízení, které byla žalobkyně povinna uhradit žalovaným. Uvedené skutečnosti dle názoru žalobkyně odůvodňují zvýšení základní částky minimálně o 10 %.6. Žalobkyně je přesvědčena, že hlavní příčina nepřiměřené délky posuzovaného řízení tkví zejména (nikoliv však výlučně) v postupu OS , adresa, , který, jak již bylo uvedeno, nařizoval jednání s velkými prodlevami a nesprávně sám posoudil odbornou otázku klíčovou pro určení, zda je žalobkyně dědičkou po zůstaviteli či nikoliv. K urychlení vyřízení věci taktéž nevedlo, že od podání žaloby do vydání prvního rozhodnutí proběhlo ve věci celkem 9 ústních jednání. Pochybení pak žalobkyně spatřuje i ve vztahu k nesprávnému užití tzv. přísudkové vyhlášky ze strany KS , adresa, .7. Konečně se pak žalobkyně neztotožňuje se závěrem žalované, že význam předmětu posuzovaného řízení byl pro ni standardní. Předmět posuzovaného řízení měl pro žalobkyni naopak velký význam. Jádrem sporu bylo zodpovězení otázky, zda byla žalobkyně závětní dědičkou po svém bratrovi (zůstaviteli) či nikoliv, přičemž odpověď na tuto otázku byla podstatná jak pro osobní, tak i majetkové poměry žalobkyně. Tyto skutečnosti dle názoru žalobkyně odůvodňují zvýšení základní částky minimálně o 20 %.8. S ohledem na uvedené se tak žalobkyně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 133 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 267 750 Kč od 18. 8. 2023 do 2. 3. 2024 a z částky 133 350 Kč od 3. 3. 2024 do zaplacení.9. Žalovaná žalobou uplatn