11 C 60/2023 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala ve výrocích uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr 30 000 Kč při posouzení jeho úvěruschopnosti na základě dokladů od žalovaného, nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a žalobkyně po něm ničeho nevymáhala. Žalovaný zaplatil ve splátkách celkem částku 70.191 Kč (celkem 33 měsíčních splátek ve výši 2.127 Kč v období od [datum] do [datum]. Žalobkyně se domáhala nesplacené jistiny 5.498,50 Kč, smluvního úroku 675,50 Kč, smluvních pokut 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného 3.000 Kč, smluvní pokuty 937,84 Kč, úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet 207 Kč, a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Mezi účastníky nebyly nesporné žádné skutečnosti. 4. Jednání dne [datum] proběhlo podle § 115a o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, který se nedostavil bez omluvy a rovněž v nepřítomnosti žalobkyně, která se z nařízeného jednání omluvila, nemohla tak být soudem poučena podle § 118a odst. 1 o. s. ř., že nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti, proto jí soud uložil při jednání tvrdit, jakým konkrétním způsobem žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tak nemohla být ani upozorněna na následky nesplnění výzvy, jímž se vystavuje neúspěchu ve sporu. 5. Žalobkyně odkázala na hodnocení klienta přiložené k žalobě, dle kterého měl mít žalovaný měsíční příjem 15 078 Kč spočívající ve starobní důchodu, měl žít s životním minimem 3 410 Kč, hradit 1 300 Kč na bydlení a počítat s 500 Kč rezervou. Žalovaný měl mít maturitní vzdělání. 6. Soud právně posoudil věc tak, že žalobkyně v řízení dostatečně konkrétně netvrdila, že by řádně ověřovala úvěruschopnost žalovaného a prověřila jeho majetkové poměry. Nedostatečné žalobní tvrzení soud shledává, zejména v absenci ověření výdajů žalovaného, jak byly zjištěny a ověřena jejich správnost. To je dáno i nízkou výší těchto výdajů, když se jeví jako velmi nepravděpodobné, že by žalovaný vyžil na životním minimu s náklady na bydlení pouhých 1 300 Kč. 7. Bez těchto tvrzení nelze posoudit podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském účtu (dále jen„ ZSU“), zda žalobkyně jako poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a databází nebo i z jiných zdrojů. 8. Není tak zřejmé, žalobkyně poskytla úvěr (§ 2 395 občanského zákoníku) bez důvodných pochybností žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, což má za následek podle § 87 ZSU neplatnost smlouvy o úvěru a povinnost žalovaného jako spotřebitele vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pro úplnost soud dodává, že ustanovení § 87 je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu a soud posuzuje z úřední povinnosti dodržování unijního práva zajišťující ochranu spotřebitele (např. SD EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C -679/18). 9. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a skutečnost, že žalovaný zaplatil žalobkyni již částku více jak dvojnásobně přesahující poskytnutou jistinu úvěru, a žalovaný se dostane do prodlení až po právní moci rozsudku (srov. NS 33 Cdo 3675/2021), soud žalobní žádání zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný byl ve věci úspěšný, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.