19 C 18/2024-33 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlém zdejšímu soudu dne , datum, se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Původním věřitelem pohledávky žalobce za žalovaným byla , právnická osoba, , která pohledávku postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené den , datum, . Původní věřitel elektronicky uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, přes webové stránky , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytnul dne , datum, žalovanému bezúročnou zápůjčku ve výši 20 000 Kč, která měla být jednorázově splacena dne , datum, společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 7 600 Kč. Žalovaný ve smlouvě výslovně potvrdil schopnost zápůjčku řádně a včas platit. Žalobce zápůjčku poskytl na účet žalovaného č. , č. účtu, , ten zápůjčku ve smluvené výši čerpal, avšak po datu splatnosti ničeho nevrátil, pročež mu žalobce zaslal dne , datum, předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:4. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalovaným, soud zjistil, že , právnická osoba, se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku v celkové výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši 7 600 Kč, s tím, že zápůjčka má být vrácena do , datum, . Celková výše RPSN byla sjednána ve výši 4933,41 %.5. Z rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem, coby postupníkem, a následně z uzavřené realizační smlouvy o postoupení pohledávek č. , hodnota, mezi těmito smluvními stranami má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky z předmětné smlouvy o zápůjčce vůči žalovanému na žalobce.6. Z potvrzení o provedené platbě vystavené společností , právnická osoba, ze dne , datum, má soud za prokázané, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , poskytl žalovanému částku 20 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, , tedy na účet žalovaného, který byl označen ve smlouvě o zápůjčce jako číslo účtu žalovaného.7. Z dokumentu označeného standardní informace o zápůjčce , Anonymizováno, č. , hodnota, mezi věřitelem , právnická osoba, a žalovaným soud zjistil, že v tomto dokumentu byly sjednány detaily poskytnuté zápůjčky.8. Z dokumentu označeného oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, podepsané společnosti , právnická osoba, , adresované žalovanému, je zřejmé, že postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému oznámeno.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, sepsané právním zástupcem žalobce, adresované , anonymizováno, , tedy žalovanému, je zřejmé, že žalobce zaslal prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému výzvu k úhradě pohledávky před podáním žaloby.10. Pokud jde o úvěruschopnost, pak žalobce k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neoznačil další důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného, tedy soud nemá za prokázaná tvrzení, jakým konkrétním způsobem žalobce, respektive právní předchůdkyně žalobce, posoudila úvěruschopnost žalovaného.11. Závěrem tedy soud uvádí, že soud nezjistil, i přes poučení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že by byla ověřena úvěruschopnost žalovaného tak, jak žalobce tvrdí. Z provedeného dokazování rovněž soud nezjistil, a toto ani nebylo tvrzeno, že by strany jednaly o navrácení předmětných částek z titulu bezdůvodného obohacení.12. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení:13. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ZSU) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; podle odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 téhož zákona (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. do , datum, ) pak poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Žalobce v řízení prokázal, že na něho byla postoupena pohledávka společnosti , právnická osoba, vůči žalovanému, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve celkové výši 20 000 Kč.18. Žalobce však již v řízení dostatečně konkrétně netvrdil, že by řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného a prověřil jeho majetkové poměry. Nedostatečné žalobní tvrzení soud shledává, zejména v absenci ověření příjmů a výdajů žalovaného, jak byly zjištěny a ověřena jejich správnost. Žalobce jeho neúčastí na ústním jednání dne , datum, se připravil o tzv. dobrodiní poučení a soud jej nemohl vyzvat postupem podle § 118a odst. 1, 3. o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného a důkazů k jejich prokázání.19. Bez těchto tvrzení nelze posoudit podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském účtu (dále jen „ZSU“), zda žalobce jako poskytovatel před uzavřením smlouvy o zápůjčce, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru, posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a databází nebo i z jiných zdrojů.20. Není tak zřejmé, zda žalobce poskytl úvěr (§ 2 395 občanského zákoníku) bez důvodných pochybností žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, což má za následek podle § 87 ZSU neplatnost smlouvy o úvěru a povinnost žalovaného jako spotřebitele vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pro úplnost soud dodává, že ustanovení § 87 je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu a soud posuzuje z úřední povinnosti dodržování unijního práva zajišťující ochranu spotřebitele (např. SD EU ze dne , datum, , , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ). Soud tak žalovanou částku posoudil jako bezdůvodné obohacení a tuto částku žalobci přiznal.21. Žalovaný se jednání též neúčastnil, netvrdil a neprokazoval, jaké jsou jeho možnosti vrátit jistinu úvěru. Soud proto dovodil, že doba tří dnů od právní moci rozsudku jako lhůta k plnění předvídaná zákonodárcem je dobou dostatečnou a žalobě částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.22. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a skutečnost, že se žalovaný dostane do prodlení až po právní moci rozsudku (srov. , Anonymizováno, ), soud zbývající žalobní žádání zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř., tedy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 27 600 Kč.