20 C 184/2023-155 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 168 363 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 11. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná částka představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout nepřiměřenou délkou v řízení vedeném u , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)(dále jen „zákon“). Žalobce požaduje odškodnění nepřiměřené délky posuzovaného řízení za období od 19. 12. 2013 do 19. 5. 2023 z důvodu, že svou účast v řízení odvozuje od společnosti , právnická osoba, ., jehož je univerzálním nástupcem. Žalobce soudu vytýká, že délku řízení nelze považovat za přiměřenou z důvodu, že řízení trvá více než 9,5 let, došlo v něm k nedůvodným prodlevám a k rušení rozhodnutí ve věci. Právní předchůdce žalobce zanikl fúzí sloučením do , Anonymizováno, , na jehož účet jakožto obhospodařovatel vlastním jménem jedná žalobce. O procesním nástupnictví bylo v posuzovaném řízení rozhodnuto usnesením ze dne 7. 2. 2023. Předmětem posuzovaného řízení byl peněžitý spor, který nevykazoval složitost. Žalobce ani jeho právní předchůdce se na délce řízení nepodíleli. Nárok žalobce u žalované předběžně uplatnil dne 19. 5. 2023.2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobce, uplatněný u ní dne 19. 5. 2023, neuznává, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne 3. 11. 2023. Posuzované řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé a došlo v něm dne 7. 2. 2023 vydání usnesení o tom, že namísto 3. žalované bude nadále pokračováno s žalobcem. K odvolání bylo rozhodnutí potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 29. 8. 2023, na kterém však dosud není vyznačena doložka právní moci a žalobce se tak nestal účastníkem řízení. I v případě, že se žalobce účastníkem stal, délka řízení vůči jeho osobě činí 2 měsíce a v tomto období k nečinnosti soudu nedocházelo. S ohledem na to, že žalobce je akciovou společností, nelze u něho ani předpokládat intenzitu nemajetkové újmy takového rozsahu, který by odůvodňoval odškodnění v penězích. Dále žalovaná poukázala na složitost věci a sdílenou újmu na straně žalovaných v posuzovaném řízení.3. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl, že nesouhlasí s argumentací žalované, neboť je univerzálním nástupcem svého právního předchůdce, z tohoto důvodu pravomocně vstoupil do posuzovaného řízení a převzal újmu zaniklého právního předchůdce. Žalobce se rovněž ohradil vůči tomu, že by jeho újma bez uvedení konkrétních důvodů ze strany žalované byla nižší oproti újmě, která by vznikla osobě fyzické, a že by proto neměl právo na přiznání finančního odškodnění.4. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce dopisem ze dne 19. 5. 2023, podaným žalované téhož dne, uplatnil nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení a požadoval zaplacení částky 168 363 Kč jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona. Žalovaná dne 3. 11. 2023 vydala k uplatněnému nároku zamítavé stanovisko. Uvedené ani mezi účastníky nebylo sporné.5. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 19. 12. 2013 podala společnost , Anonymizováno, (dále jako žalobkyně), žalobu proti společnosti , právnická osoba, . (dále jen jako žalovaná), o zaplacení částky 12 584 554 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo ze dne 10. 4. 2012 a návrh na vydání předběžného opatření. , jméno FO, .6. Z projektu sloučení ze dne 22. 9. 2022, včetně dvou příloh, společnosti , Anonymizováno, jako přejímajícího fondu a , právnická osoba, . jako zanikajícího fondu a úplného výpisu z obchodního rejstříku pořízeného ke dni 3. 2. 2023 k osobě , právnická osoba, . soud zjistil, že , právnická osoba, . byla ke dni 21. 11. 2022 vymazána z obchodního rejstříku z důvodu zániku fúzí sloučením do přejímajícího fondu , Anonymizováno, jako přejímajícího fondu, na základě projektu ze dne 22. 9. 2022.7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprovedl zbylé důkazy duplicitní k provedenému spisu. Soud žádný důkazní návrh nezamítl, byly provedeny všechny důkazní návrhy8. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.Podle § 31a odst. 3 zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.9. Žalobce požadoval zaplacení částky 168 363 Kč s příslušenstvím, která má představovat finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.10. Předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona jsou jednak existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody na straně poškozeného subjektu a příčinná souvislost mezi uvedenými. Podmínky pro projednání nároku žalobce u soudu v podobě předběžného uplatnění nároku u žalované před podáním žaloby jsou ve věci splněny.11. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením tohoto nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. („…přechodné ustanovení umožní v určitém rozsahu aplikaci nových ustanovení na případy, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona, čímž se otevře možnost jejich případnému vyřešení před českými orgány a na základě českého právního řádu, bez toho aniž by je musel vyřizovat Evropský soud pro lidská práva.“). Není proto pochyb o tom, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou ESLP, tj. zejm. aby výklad rozhodujícího pojmu přiměřenosti lhůty k proje