28 C 122/2024-31 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky představující dluh žalované spojený s uzavřenou smlouvou o úvěru ze dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „předchůdce žalobkyně“) a žalovanou. Podle této smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů a tímto zahájila kroky ke zřízení uživatelského účtu. Poté zaslala žalovaná žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl zaslán, v rámci webového rozhraní, návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhnutou výší úvěru a splatností. Žalovaná odsouhlasila znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, který nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Žalovaná tedy akceptovala návrh smlouvy a předchůdce žalobkyně žalované dne , datum, úvěr vyplatil na bankovní účet žalované. Žalovaná však úvěr v datu splatnosti nevrátila, ani po písemné upomínce, která jí byla zaslána dne , datum, . Na žalobkyni pak předmětný nárok přešel na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, a následně mezi touto společností a žalobkyní na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Předmětem žaloby je pak pohledávka sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, , z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úroku ve výši , částka, podle čl. II. 2. b. úvěrové smlouvy.2. Žalovaná se k žalobnímu žádání nevyjádřila.3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o. s. ř. podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s projednání věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná konkludentně za použití ust. § 101 odst. 4. o. s. ř. rovněž, postupoval soud podle tohoto zákonného ustanovení.4. Z listinných důkazů – smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěruschopnosti klienta k půjčce č. , hodnota, , potvrzení o platbě ze dne , datum, , potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, , sdělení , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, , smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 29024 a předžalobní upomínky ze dne , datum, , včetně podacího lístku má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . uzavřela s žalovanou dne , datum, prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz úvěrovou smlouvu (se současnou úhradou , částka, žalovanou na účet předchůdce žalobkyně), jejímž předmětem byl spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 s úrokem ve výši , částka, a poplatkem za sjednání úvěru ve výši , částka, , tj. celkem , částka, , který se žalovaná zavázala uhradit do 30 dnů ode dne odeslání finančních prostředků na účet žalované, tj. do , datum, . Částka ve výši , částka, byla žalované odeslána na její účet vedený u , Anonymizováno, , Anonymizováno, a. s. dne , datum, . Před poskytnutím úvěru zkoumal právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované formou výpisu z příslušných registrů a dále vyplněním standardního formuláře žalovanou, kde tato uvedla, že je zaměstnána s příjmem ve výši , částka, , výdaje činí měsíčně částku , částka, , z tohoto , částka, jsou náklady na bydlení a , částka, jsou další výdaje (telefon, internet, jízdenky apod.). Žádné závazky a dluhy formou hypotéky, bankovních či nebankovních úvěrů žalovaná neuvedla. Na žalobkyni pohledávka za žalovanou přešla na základě uzavřené dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, se společností , právnická osoba, ., přičemž tato společnost získala danou pohledávka na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi ní a společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . (předchůdce žalobkyně). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení upomínky ze dne , datum, , která byla odeslána na adresu žalované téhož data.5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Z ust. § 9 odst. 1 zákona plyne povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tedy předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele negativní, spotřebitele nezadlužovat. Na straně druhé by měl být i odpovědný přístup spotřebitelů samotných, kteří by měli být sami schopni vyhodnotit, nakolik spotřebitelský úvěr odpovídá jejich potřebám a finanční situaci a zadlužovat se jen tehdy, budou-li schopni nabízený spotřebitelský úvěr řádně splácet. Primárním cílem § 9 je tedy ochrana individuálního spotřebitele „před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů." Věřitel, by proto měl posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit, resp. objektivně podložit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit (viz. komentář k § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb.).9. Ve svém rozhodnutí ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024 Nejvyšší soud uvedl, že: „to