28 C 215/2023-485 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované v záhlaví uvedené částky, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání proti jeho osobě. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, SKPV, Odbor závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení, ze dne , datum, , čj. OKFK-5168-108/TČ-2013-251102 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Žalobce byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17.1.2022, sp. zn. 8 T 40/2017 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14.9.2022, sp. zn. 5 To 164/2022 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2023, čj. 5 Tdo 252/2023-8042 zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Žalobci hrozil trest odnětí svobody od 2 let do 8 let nebo zákaz činnosti a délka trestního stíhání činila více jak 7 let a 5 měsíců. V důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání se u žalobce koncem roku 2015 začaly objevovat silné a opakující se bolesti hlavy, které musel žalobce řešit i například na pohotovosti v neurologické ambulanci, kde dostával nitrožilní medikaci. Bolesti hlavy se v průběhu let nijak nezlepšovaly, žalobce podstupoval různá vyšetření a diagnostiku, přičemž obzvláště silné ataky bolesti hlavy se u žalobce začaly projevovat koncem roku 2019, kdy byl dva týdny v pracovní neschopnosti, později na přelomu roku 2020 byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Následně byl žalobci diagnostikován specifický typ migrény, který je způsoben silnými depresemi, o kterých žalobce nevěděl, neboť měl i podle lékařských závěrů, mít silný sklon si je nepřipouštět. Od roku 2021 žalobce permanentně podstupuje biologickou léčbu a jednou měsíčně si aplikuje injekci do svalu. Touto léčbou došlo k postupnému zlepšení zdravotního stavu žalobce, kdy tento již nemá tak silné a časté ataky bolesti hlavy; bolesti však zcela nevymizely. Žalobce vnímal celé trestní stíhání velmi osobně, a to i vzhledem k tomu, že byl trestně stíhán v souvislosti s trestným jednáním, které měl způsobit v rámci svého zaměstnání, kdy žalobce vždy svou práci považoval za svoje životní poslání a vnímal to tak, že veškeré jeho mnohaleté snažení bylo obráceno proti němu (žalobce pracoval jako generální ředitel v pojišťovně EGAP). Žalobce musel opustit své původní zaměstnání, ale byl rovněž připraven o možnost podílet se na startupu nové společnosti, neboť peníze připravené na investici do tohoto projektu musel vynaložit na svoji obhajobu v trestním řízení. Projekt tak musel být ukončen, protože již dohodnutý investor odmítl poskytnout financování bez finanční účasti autorů projektu, přičemž žalobce byl jedním ze dvou autorů a jeho účast na projektu byla rozhodující. Po neúspěchu uvedeného projektu žalobce nemohl najít pracovní uplatnění, ucházel se o mnohé pozice u různých zaměstnavatelů, avšak bez odezvy, neboť v kruzích, kde se žalobce předtím pracovně pohyboval, se o jeho trestním stíhání vědělo, a to i díky rozsáhlé medializaci. Také jeho bývalí obchodní partneři nebo kolegové mu nezvedali telefony, či odpovídali velmi vyhýbavě a v tomto směru nemohl najít uplatnění v oboru, ve kterém dosud působil. Žalobce v průběhu roku 2017 a 2018 vyzkoušel alternativní zaměstnání, například si udělal rekvalifikaci a pracoval jako masér, dále jako realitní makléř, avšak tato zaměstnání ho neuživila. Žalobce také v zaměstnání byl omezen svým výše popsaným zdravotním stavem, takže se práci nemohl věnovat naplno. Od podzimu 2018 byl zaměstnán u analytické společnosti IDC, avšak i zde v důsledku stresu, bolestem hlavy a zhoršující se schopnosti soustředit se, začal mít horší pracovní výsledky a nakonec musel ze zdravotních důvodů po dlouhé pracovní neschopnosti v roce 2020 tuto práci opustit. Trestní stíhání zasáhlo i do rodinného života žalobce, neboť započalo týden po narození jeho dítěte. To pro něj bylo nesmírně citelným zásahem, a to obzvláště ihned po tak stresujících událostech jakým narození dítěte a následná péče o něj jsou. Bylo těžké zabezpečit rodinu, když žalobce nemohl pracovat z důvodu zdravotních komplikací a péči a výchově prvního dítěte se nemohl věnovat tak, jak by bez trestního stíhání očekával a chtěl. V případě jeho trestní kauzy také probíhala velmi intenzivní medializace, která způsobila difamaci jeho osoby, což pociťoval jako velmi citelný zásah do své osobnostní a morální roviny. Tento potencionál pak byl umocněn neustálým zprošťováním a následným rušením zprošťujících rozsudků, kdy i toto vyvolalo vyšší míru medializace a žalobce tak byl nucen vysvětlovat okolnosti trestního stíhání nejen svým blízkým, ale i svým obchodním partnerům a svému okolí. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 10.3.2023, avšak do dne podání žaloby stanovisko od žalované neobdržel.2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce dne 10.3.2023 uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 700 000 Kč a nárok na omluvu doporučeným dopisem, to vše v souvislosti s trestním řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 40/2017. Žalovaná po projednání této žádosti uzavřela, že ve věci je dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 25.3.2015 a žalobci poskytla písemnou omluvu a současně i peněžité zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Toto mu sdělila stanoviskem ze dne 18.12.2023. Žalovaná také nesporovala průběh trestního řízení, jak jej popsal žalobce, tedy, že usnesením Policie ČR ze dne , datum, , čj. OKFK-5168-108/TČ-2013-251102 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, která byla usnesením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 20.7.2015, čj. 2 Nzt 7/2015-31 zamítnuta jako nedůvodná. Následně byla dne 12.4.2017 k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podána obžaloba. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14.9.2017, sp. zn. 8 T 40/2017 bylo rozhodnuto o vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Proti tomuto usnesení si podal Vrchní státní zástupce stížnost. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20.12.2017 bylo zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu I. stupně a bylo mu uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24.9.2019 byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22.6.2020 byl zrušen rozsudek soudu I. stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23.9.2020 byl žalobce opět zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a). K odvolání státního zástupce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 2.6.2021 napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k novému rozhodnutí. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17.1.2022 byl žalobce opětovně zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání, přičemž usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14.9.2022 bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Následně ve věci podal nejvyšší státní zástupce dovolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2023 tak, že bylo dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnuto. K věci samé žalovaná uvedla, že v rámci mimosoudního projednání nároku shledala za prokázaný zásah do osobní sféry života žalobce a to především do rodinného života. Rovněž žalovaná vzala za prokázané i zásahy do zdravotní sféry žalobce, neboť tyto vyplývají z lékařských zpráv doložených žalobcem. Dále žalovaná přihlédla k tomu, že žalobci hrozil trest uložení povinnosti nahradit poškozené škodu v řádech stovek milionů. Obdobně pak žalovaná uzavřela, že skutečnost, že žalobce trpěl silnými bolestmi hlavy a s tímto problémem se dlouhodobě léčil, způsobilo to, že nemohl vykonávat stejné zaměstnání jako doposud a tím tedy došlo k zásahům do profesní sféry žalobce, který musel opustit dosavadní zaměstnání a zkoušet se prosadit v jiných oborech. Žalovaná proto dospěla k závěru, že jako vhodné zadostiučinění je poskytnutí částky 100 000 Kč, přičemž vycházela z obdobné věci, konkrétně z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 28.4.2021, čj. 39 Co 254/2020-140 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24.6.2020, čj. 14 C 125/2019-97, kdy ve srovnávaném případě se jednalo o stejnou trestnou činnost jako v případě žalobce, avšak s nižší sazbou a o rok a půl kratším trestním stíháním. Rovněž v posuzovaném případě byly shledány zásahy do profesní sféry poškozeného, tento byl v pozici správce konkurzní podstaty a jeho věc byla značně medializována