42 C 228/2018-161 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce (resp. každý ze dvou původních žalobců, viz níže) se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000,- Kč, způsobené mu nezákonným exekučním příkazem soudního exekutora JUDr. , jméno FO, Exekutorského úřadu , adresa, ze dne 29. 6. 2016, č. j. , Anonymizováno, kterým byla oběma tehdejším účastníkům exekučního řízení uložena společně a nerozdílně pokuta ve výši 25 000 Kč za nesplnění povinnosti odstranit specifikovanou stavbu. Dle soudního exekutora měla být pokuta motivací pro oba tehdejší povinné, když je zcela ve schopnostech obou povinných odstranění stavby, když byli schopni ji vybudovat, a to ať už vlastními silami nebo zadáním stavební firmě. Podáním ze dne 20. 7. 2016 navrhl žalobce zastavení exekuce ohledně exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. , jméno FO, Exekutorského úřadu , adresa, ze dne 29. 6. 2016, č. j. 203 , Anonymizováno, , kterým byla oběma povinným uložena společně a nerozdílně pokuta ve výši 25 000 Kč za nesplnění povinnosti odstranit specifikovanou stavbu. Žalobce namítl nezákonnost uložené pokuty, když v předmětné věci se jedná o plnění zastupitelné a exekutor sám se měl postarat o to, aby předmětné práce provedl pro oprávněného někdo jiný, nedohodl-li se s oprávněným jinak. Po uplynutí jednoho kalendářního roku po podání žalobce ze dne 20. 7. 2016 byl Okresním soudem v , adresa, žalobce dotázán, zda trvá na svém návrhu na zastavení exekuce ze dne 20. 7. 2016, který byl exekučnímu soudu postoupen soudním exekutorem. Oprávněný podáním ze dne 9. 8. 2017 navrhl zamítnutí návrhu na zastavení exekuce. Okresní soud v , adresa, jako soud exekuční usnesením ze dne 18. 9. 2017, č. j. , Anonymizováno, rozhodl tak, že exekuce, jejímž vedením byl usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 30. 8. 2010, č. j. , Anonymizováno, pověřen JUDr. , jméno FO, , soudní exekutor Exekutorského úřadu , adresa, , se zastavuje v části, v níž byla exekučním příkazem č. j. , Anonymizováno, ze dne 29. 6. 2016 uložena pokuta oběma povinným společně a nerozdílně ve výši 25 000 Kč, a to za nesplnění povinnosti odstranit v exekučním příkaze specifikovanou stavbu. Exekuční soud se s právním názorem žalobce ztotožnil s tím, právě soudní exekutor je v této fázi řízení povinen se postarat (a nese za porušení takové povinnosti odpovědnost) o hospodárné provedení exekuce tak, že k uskutečnění předmětných prací zajistí třetí osobu, nedohodne-li se s jinak s oprávněným. V této souvislosti dále žalobce uvedl, že dříve než byl vydán exekuční příkaz soudního exekutora JUDr. , jméno FO, Exekutorského úřadu , adresa, ze dne 29. 6. 2016, č. j. , Anonymizováno, , kterým žalobci 1) a 2) byla uložena společně a nerozdílně pokuta ve výši 25 000 Kč za nesplnění povinnosti odstranit specifikovanou stavbu, bylo vydáno usnesení soudního exekutora JUDr. , jméno FO, Exekutorského úřadu , adresa, ze dne 24. 8. 2015, č. j. , Anonymizováno, , kterým uložil oběma povinným de facto totožnou povinnost, avšak tento byl zrušen usnesením Krajského soudu v , adresa, — pobočka v Olomouci ze dne 22. 12. 2015, č. j. , Anonymizováno, bylo rozhodnuto tak, že usnesení soudního exekutora se zrušuje a věc se vrací tomuto soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. Žalobce uplatnili podáním, doručeným dne 4. 4. 2018 nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované, žalovaná se však k žádosti žalobce nevyjádřila. Žalobce se společně s druhým povinným ocitl v situaci, ve které byli nuceni strpět nezákonnost, která vůči nim ze strany soudního exekutora byla uplatněna a obavy z dalších možných očekávaných pokut, které mohou být až likvidační, neboť nejsou zastropovány. V případě vymožení pokuty by to byl dle žalobce především sám stát, který by se tím bezdůvodně obohatil. Povinní byli ze strany soudního exekutora nezákonným způsobem zastrašování, a ocitli se tak v roli oběti jakýchsi pokoutných pokusů ze strany soudního exekutora při výkonu jeho pravomoci, která však nebyla souladná s pravomocí, která mu byla svěřena na základě zákona. Nejednalo se přitom o ojedinělé právní jednání v rozporu se zákonem, ale o opakované, které nelze bagatelizovat či přehlížet, natož je považovat za normální. Mělo tak dojít k již specificky citelnému zásadu, že jejich újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává jimi požadovaná částka. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce (resp. tehdy ještě oba žalobci) dne 4.4.2018 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu nemajetkové újmy celkem ve výši 500.000,- Kč vzniklé tvrzeným pochybením soudního exekutora, JUDr. , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalovaná požadavku žalobců nevyhověla ani z části, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 19. 2. 2019. Žalovaná stručně shrnula průběh daného řízení s tím, že čistě z formálního hlediska lze exekuční příkaz ze dne 29. 6. 2016, č. j. , Anonymizováno, , považovat za nezákonné rozhodnutí. Žalobcům však žádné zadostiučinění nenáleží, neboť nemajetkovou újmu nijak řádně netvrdí ani netvrdili, přes výzvu ji nijak neprokázali, byli povinnými z exekuce, kdy ani přes rozhodnutí soudu neplnili své povinnosti, a lze si jen těžko představit, že v důsledku předmětného exekučního příkazu vznikla jakákoli nemajetková újma, když tento nemůže být vykonán před tím, než bude rozhodnuto o návrhu na zastavení exekuce. Přiznání jakéhokoli zadostiučinění by bylo navíc zřejmě v rozporu s dobrými mravy. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.3. Protože v průběhu řízení druhá žalobkyně (, Jméno zainteresované osoby 1/0, , Datum narození zainteresované osoby 1/0, , bytem , adresa, , , právnická osoba, ) zemřela. Usnesením ze dne 10.3.2020 č.j. 42 C 228/2018-66 poté bylo nejprve řízení přerušeno do doby skončení dědického řízení po zemřelé druhé žalobkyni. Následně soud usnesením ze dne 18.4.2023 č.j. 42 C 228/2018-95 nejprve rozhodl o pokračování v řízení a následně část řízení ve vztahu k druhé žalobkyni vyloučil k samostatnému projednání, když dědické řízení není dosud skončeno a v řízení lze pokračovat ve vztahu k prvnímu žalobci.4. Žádostí na náhradu nemajetkové újmy ze dne 3.4.2018, podané dle razítka podatelny Ministerstvu spravedlnosti 4.4.2018, žádali původní žalobci (Ing. , Jméno zainteresované osoby 0/0, a , Jméno zainteresované osoby 1/0, ) náhradu nemajetkové újmy, způsobené jim exekučním příkazem exekučním příkazem čj. , Anonymizováno5. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 19.2.2019 byl nárok původních žalobců vypořádán s tím, že z čistě formálního hlediska lze daný exekuční příkaz považovat za nezákonné rozhodnutí. Žalobcům však žádné zadostiučinění nenáleží, neboť nemajetková újma není dostatečně tvrzena.6. V řízení bylo dále ze spisu soudního exekutora sp.zn. , Anonymizováno, a samostatně předloženými důkazy z uvedeného spisu zjištěno následující:7. Výzvou soudního exekutora ze dne 7.11.2012 č.j. , Anonymizováno, byli povinní vyzváni, aby sdělili, zda již splnili povinnost uloženou usnesením o nařízení exekuce (tzn. odstranění stavby železobetonové zdi blíže specifikovaných rozměrů při hranici se sousedním pozemkem). Současně soudní exekutor upozornil povinné, že mu již bylo doručeno z Krajského soudu v Ostravě rozhodnutí z 5.9.2012, č.j. 22A 37/2010 – 61, o zamítnutí jejich žaloby ve věci přezkoumání exekučního titulu, tedy rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 15.2.2010, které nabylo právní moci 19.10.2012 pod č.j. , Anonymizováno, . Exekutor v posledním odstavci konstatoval, že v případě, že požadované povinní nesdělí, bude přistoupeno k provedení exekuce, vedoucí ke splnění uložené povinnosti, provedením prací a výkonů, a to na vrub povinných. To povede, vzhledem k nutnosti zajištění stavební firmy, ke zvýšení nákladů exekuce, jež budou následně vymáhány.8. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, čj. , Anonymizováno, ze dne 22.12.2015 bylo usnesení soudního exekutora ze dne 24.8.2015, č.j. , Anonymizováno, zrušeno a věc byla vrácena soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. Soud v dané věci uvedl, že „dle obsahu spisu soudní exekutor napadeným usnesením uložil povinným společně a nerozdílně pokutu ve výši 25 000 Kč za nesplnění povinnosti uložené jim vykonatelným exekučním titulem, přičemž přehlédl, že uspokojení práv na nepeněžité plnění dle ustanovení § 75 e. ř. vyžaduje zvláštní procesní postup, který soudní exekutor nedodržel. Jestliže soudní exekutor ve věci nerozhodl exekučním příkazem a následně nebyly námitky povinného přezkoumány exekučním soudem postupem dle § 72 odst. 3 e. ř., potom usnesení soudního exekutora neobstojí a bylo třeba zrušit a věc vrátit soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení (§ 219 a odst. 1 písm. b), § 221 odst. 1 písm. a