45 C 186/2023-52 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované jednak zaplacení částky 277 876 Kč s příslušenstvím představující jednak nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč, která žalobkyni vznikla v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí soudního exekutora JUDr. , jméno FO, , Exekutorský úřad Praha-východ dne 19. 11. 2019 pod čj. 149 EX 5939/19-7– vyrozumění o zahájení exekuce, jednak nemajetkovou újmu ve výši 69 204 Kč za vydání nezákonného rozhodnutí – exekučního příkazu na přikázání pohledávek z bankovního účtu žalobkyně, ze dne 21. 11. 2019, čj. 149 EX 5939/19-10, jednak nemajetkové újmy ve výši 58 672 Kč za nesprávný úřední postup – nepřiměřenou délku předmětného exekučního řízení sp.zn. 149 EX 5939/19 a s tím související náhradu škody ve výši ve výši 4 226 Kč představující ušlé úroky z bankovních vkladů. Žalobkyně v žalobě popsala, že dne 17.10.2019 bylo proti její osobě (jako povinné) zahájeno exekuční řízení ze strany oprávněných. Obvodní soud pro Prahu 4 dne 7. 11. 2019 pod čj. 67 EXE 3452/2019-12 pověřil soudního exekutora JUDr. , jméno FO, , Exekutorský úřad Praha-východ, provedením exekuce na majetek žalobkyně pro uspokojení peněžité pohledávky oprávněných ve výši 104 994 Kč s příslušenstvím. Exekuční řízení probíhalo ode dne 17. 10. 2019, kdy byl podán exekuční návrh, do dne 5. 9. 2022, kdy bylo pravomocně zastaveno pro neexistenci exekuované pohledávky již před datem zahájení exekučního řízení. K exekučnímu návrhu oprávněných ze dne 18. 10. 2019, doručenému soudnímu exekutorovi dne 17. 10. 2019 vydal exekuční soud dne 7. 11. 2019 pod čj. 67 EXE 3452/2019-12 pověření pro exekutora k provedení exekuce vůči povinné k uspokojení pohledávky oprávněných ve výši 104 994 Kč s přísl. z titulu přísudku nákladů řízení při zpětvzetí žaloby povinnou v jiném soudním řízení. Na základě pověření exekučního soudu exekutor vydal dne 19. 11. 2019 pod čj. 149 EX 5939/19-7 vyrozumění o zahájení exekuce a dne 2. 12. 2019 jej doručil povinné. Povinná dne 5. 12. 2019, tj. ve lhůtě 30 dnů od doručení vyrozumění, podala k exekutorovi návrh na zastavení exekuce z důvodu její nepřípustnosti, neboť exekuovaná pohledávka zanikla započtením ještě před podáním exekučního návrhu. Dne 5. 9. 2022 nabylo právní moci usnesení exekučního soudu ze dne 4. 3. 2022, čj. 67 EXE 3452/2019-244 , ve spojení s usnesením odvolacího Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, čj. 54 Co 158/2022-342, kterými byla exekuce skutečně zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. jako nepřípustná, neboť byla vedena pro pohledávku, která ještě před podáním exekučního návrhu zanikla započtením ze strany povinné na její pohledávky vůči oběma oprávněným, na což oprávnění upozornili již v samotném exekučním návrhu. Podle žalobkyně bylo vyrozumění o zahájení exekuce nezákonné rozhodnutí, i když nelze považovat za rozhodnutí a není proti němu přípustný opravný prostředek. V důsledku vyrozumění o zahájení exekuce vzniklo ze zákona generální inhibitorium na veškerý majetek žalobkyně, a to 50% spoluvlastnický podíl na třípodlažním rodinném domě (kolaudace 2002) a pozemcích v , adresa, , Anonymizováno, , adresa, , a dále majetek ve výlučném vlastnictví povinné - zejména třípodlažní rodinný dům (kolaudace 2015) a pozemky ve , adresa, , osobní auto , jméno FO, , jméno FO, , veškeré úspory povinné na několika bankovních účtech u několika bank, stroje a zařízení truhlářské dílny a všechny ostatní její movité věci – vše v hodnotě mnoha milionů korun. Generální inhibitorium trvalo po celou dobu vedení exekuce a žalobkyně tak po víc jak dva roky a deset měsíců se svým majetkem nemohla nakládat, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti a uspokojování základních životních potřeb. Tato skutečnost měla podstatný vliv na osobní život žalobkyně, neboť bylo zasaženo do jejího soukromí a vlastnického práva zaručených Listinou základních práv a svobod. Dle žalobkyně je třeba za nezákonné rozhodnutí považovat i exekuční příkaz ze dne 21. 11. 2019 k přikázání pohledávky z účtu povinné na částku 138 047 Kč u , Anonymizováno, a.s., neboť tento je vykonatelný bez ohledu na právní moc a exekuce byla jako nepřípustná (dle žalobkyně tudíž nezákonná) posléze zastavena. Podle výše specifikovaného exekučního příkazu přikázáním pohledávky povinné z účtu u peněžního ústavu žalobkyně nemohla od 22.11.2019 do 5.10.2022 nakládat s penězi do výše exekuované částky 138 407 Kč. V důsledku uvedeného také banka žalobkyni po doručení exekučního příkazu zrušila předschválený úvěr ve výši 150 000 Kč a dodnes pro žalobkyni žádnou úvěrovou nabídku nemá. Žalobkyně se tak jako dosud bonitní klient stala pro banku neúvěrovatelnou. Z uvedeného je zřejmé, že nebýt vydání exekučního příkazu a jeho doručení bance, nedošlo by k zásahu do dobré pověsti žalobkyně jakožto bonitního klienta banky. Za tuto nemajetkovou újmu žalobkyně nárokovala částku 69 204 Kč (tj. ve výši poloviny „toho, co bylo v sázce“). Žalobkyně také měla na účtu GARANT, složeny peníze ve výši 138 407 Kč, tyto byly v době blokace byl úročeny tehdy obvyklou sazbou 0,10 % p. a. a jsou tak úročený dodnes. Z tohoto důvodu si založila spořící účet NEO s úrokovou sazbou 0,25% ročně u , Anonymizováno, a. s. a 10. 5. 2021 na něj převedla všechny peníze uložené na jiných účtech. S exekučně blokovanou částkou 138 407 Kč však povinná disponovat nesměla, tudíž peníze nesměla ani převést na lépe úročený účet. Teprve po uvolnění blokace ze strany exekutora ke dni 5. 10. 2022 dokonce měsíc po nabytí právní moci usnesení soudu o zastavení exekuce a po zániku exekučního příkazu, povinná převedla původně blokovanou částku z účtu GARANT u , Anonymizováno, a.s., úročeného dosud sazbou 0,10 % p. a., na účet NEO u téže banky, úročený aktuální sazbou 4,61 % p. a. S částkou 138 407 Kč však toto díky speciálnímu inhibitoriu učinit nemohla. Žalobkyni proto v příčinné souvislosti s blokací této částky vznikla škoda na ušlých úrocích z bankovních vkladů ve výši 4 226 Kč (od 10. 5. 2021 do 25.10.2022) A konečně žalobkyně žádala nemajetkovou újmu ve výši 58 672 Kč za nepřiměřenou délku exekučního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 67 EXE 3250/2019, v němž podle žalobkyně docházelo k neodůvodněným průtahům Žalobkyně základní částku stanovila na 20 000 Kč, za rok trvání řízení, tedy za dva a půl roku trvání řízení na částku 30 000 Kč. Tuto částku navýšila o 20% z důvodu průtahů na straně orgánů státu a o 40% z důvodu vysokého významu řízení pro její osobu, tedy celkem o 60%. Žalobkyně předběžně svůj nárok uplatnila u žalované dne 10. 12.2022, žalovaná však nároku žalobkyně nevyhověla.2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 10. 12. 2022 uplatnila nárok na náhradu škody v celkové výši 282.101,74 Kč, sestávající se z nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 150.000,- Kč z titulu nezákonného rozhodnutí soudního exekutora JUDr. , jméno FO, , Exekutorský úřad Praha – východ, ze dne 19. 11. 2019, č.j. 149 EX 5939/19-7, z nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 69.204,- Kč z titulu nezákonného rozhodnutí soudního exekutora JUDr. , jméno FO, , Exekutorský úřad Praha – východ, ze dne 21. 11. 2019, č.j. 149 EX 5939/19-10, z nároku na náhradu ušlého zisku ve výši 4.225,74 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí soudního exekutora JUDr. , jméno FO, , Exekutorský úřad Praha – východ, ze dne 21. 11. 2019, č.j. 149 EX 5939/19-10 a z nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 58.672,- Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce exekučního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 3452/2019 a soudního exekutora JUDr. , jméno FO, , Exekutorský úřad Praha – východ, pod sp. zn. 149 EX 5939/19. Žalovaná nárokům žalobkyně nevyhověla ani z části, což jí sdělila stanoviskem ze dne 12. 10. 2023. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že povinná s výjimkou návrhů na zastavení řízení či na odklad exekuce žádné další procesní úkony vůči soudnímu exekutorovi či soudu neučinila, navzdory skutečnosti, že je osobou s vysokoškolským vzděláním v oboru právo a je zaměstnána jako vedoucí právního oddělení u Českého telekomunikačního úřadu, jak ostatně sama zdůraznila. V exekuci je nutné rozlišovat úkony, které směřují k zajištění majetku povinného (tj. vydání exekučního příkazu) a pak úkony, které směřují k samotnému provedení exekuce, tj. realizaci vydaných exekučních příkazů. V této exekuci soudní exekutor pouze zajistil majetek povinné prostřednictvím vydaných exekučních příkazů, avšak nemohl přistoupit k samotnému provedení exekuce, neboť nebyly splněny podmínky pro její provedení – jelikož povinná podala návrh na zastavení exekuce ve lhůtě podle § 46 odst. 6 ex. řádu, ta tak nemůže být do právní moci rozhodnutí o tomto návrhu exekuce provedena (§ 47 odst. 2 písm. b) ex. řádu). Povinná svou údajnou nemajetkovou újmu dovozuje z důsledků, které jsou automaticky spojeny se zahájením exekuce a s vydáním exekučních příkazů, tj. se vznikem generálního a speciálního inhibitoria. Povinná si jakožto osob