48 C 126/2024-38 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4.4.2024 domáhala po žalované zaplacení částky 39 732,88 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , RČ, , která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, Předmětem byla částka 20 000 Kč. Žalobkyně po žalované požadovala jistinu 19 417,39 Kč, poplatky ve výši 20 315,49 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 19 417,39 Kč za období od 15.11.2022 do 27.9.2023, kapitalizovaným úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 19 417,39 Kč za období od 22.6.2021 do 27.9.2023, úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 19 417,39 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 19 417,39 Kč od 28.9.2023 do zaplacení. Žalobkyně uvedlo, že do podání žaloby byla žalovanou zaplacena toliko částka 2 400 Kč, po podání žaloby již žalovaná neuhradila ničeho. K posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a patří mezi ně: pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce a nájemní/podnájemní smlouva. Právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Zákaznická karta je pak dostatečným podkladem pro závěr o posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání, při kterém dal žalobkyni potřebné procesní poučení a výzvu podle § 118a odst. 3 o.s.ř.4. Ze provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná požádala dne 14.5.2021 právního předchůdce žalobkyně o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, uvedla, že je svobodná, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájmu, peníze potřebovala na vybavení domácnosti. Má 1 vyživovanou osobu, je na mateřské dovolené, auto nevlastní Čistý příjem žalovaná uvedla 10 000 Kč, další blíže nespecifikovaný příjem 10 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč. Čistý příjem měl být ověřen z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznané dávce (zjištěno ze zákaznické karty ze dne 14.5.2021). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 17.5.2021 na celkovou výši spotřebitelského úvěru 20 000 Kč. , adresa, 000 Kč byla poskytnuta žalované dne 17.5.2021 (zjištěno z tabulky umoření ze dne 2.10.2023) Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně se poté dne 21.9.2023 dohodli na postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.9.2023 podaným na poště dne 27.10.2023 (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19.9.2023 a podacího lístku ze dne 27.10.2023). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou ze dne 15.2.2023, podanou na poště dne 15.2.2023 (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 15.2.2023 a podacího lístku ze dne 15.2.2023).5. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „SpotřÚv“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚv poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚv poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Ze shora citovaných ustanovení vyplývala právnímu předchůdci žalobkyni coby poskytovali spotřebitelského úvěru, povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Podle § 87 odst. 1 věty druhé SpotřÚv sice v době podpisu smlouvy platilo, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, tedy mělo by jít o neplatnost relativní, nicméně toto ustanovení je neaplikovatelné s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, kterým bylo rozhodnuto o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“ (důraz přidal soud). V tomto směru soud odkazuje na obdobné závěry, které vyslovilo plénum Ústavního soudu v usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp.zn. Pl.ÚS 3/20, kterým byl odmítnut návrh Krajského soudu v Brně na zrušení § 87 odst. 1 věty druhé zákona SpotřÚv. V tomto směru pak poukazuje soud na to, že působení nové judikatury se řídí zásadou tzv. incidentní retrospektivity, tedy nová judikatura se užije i v těch řízeních, která mají základ v minulosti, ale ještě nebyla pravomocně skončena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1980/2019). Jinými slovy, předmětné závěry SDEU ohledně výkladu unijního práva se použijí i v situaci, kdy smlouva mezi účastníky byla uzavřena přede dnem vyhlášení rozsudku SDEU.10. Soud tedy je oprávněn i podle právní úpravy platné v době sjednávání úvěru a i bez námitky žalované coby spotřebitele, a aniž by byl vázán jakoukoli lhůtou v tomto směru, posoudit, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Pouze pro úplnost soud dodává, že v současném znění zákona o ochraně spotřebitele je již rozsudek SDEU reflektován druhou větou § 87 odst. 1, a to že „soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu“.11. Soud v tomto směru dospěl k závěru, že povinnost právního předchůdce žalobkyně (důsledky jejíhož splnění či nesplnění dopadají i na žalobkyni) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů v daném případě nelze mít za splněnou. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je zákonem o spotřebitelském úvěru ukládána poskytovateli (žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzený úvěruschopnosti spotřebit