48 C 203/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 132 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od [datum] do zaplacení z titulu nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 167/2013 (dále také jen„ posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo pravomocně skončeno [datum] a jeho celková délka činila 3 577 dnů. Řízení nebylo složité, žalobce nezavdal příčinu k průtahům. Žalobce s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009, vyčíslil požadovanou částku na 132 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum]. 2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] nárok uplatnil. Žalovaná jeho nárok projednala dne [datum], přičemž konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a žádosti žalobce tak nevyhověla. Žalovaná poukázala na to, že posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum], nicméně vůči žalobci, který byl v procesním postavení žalovaného až dne [datum]. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, proti kterému bylo podáno odvolání, nicméně dne [datum] bylo řízení přerušeno pro insolvenci žalovaného, která skončila dne [datum]. Řízení bylo poté pro zpětvzetí žaloby zastaveno s právní mocí dne [datum]. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako významně snížený, a to vzhledem k insolvenci žalobce, který nemohl být v žádné nejistotě ohledně své solventnosti. Celkově žalovaná dospěla k závěru, že délka posuzovaného řízení je přiměřená. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání ve vyjádření ze dne [datum] (č.l. 13) a žalobce se k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 13.12.2023, č.j. 48 C 203/2023- 22, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil a ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. 4. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to podáním doručeným žalované dne [datum]. Nesporným bylo i stanovisko žalované ze dne [datum], kterým žalovaná nárok žalobce projednala, přičemž dospěla k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. 5. Z listinných důkazů učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu. [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] 8. Ze shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení bylo zahájeno z hlediska posuzované nemajetkové újmy žalobce dne [datum], kdy mu byla doručena žaloba a skončeno bylo dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení. Dále bylo prokázáno, že dne [datum] bylo řízení pro insolvenci žalobce v pozici procesního žalovaného přerušeno do [datum]. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce činí 7 let a 1 měsíc. 9. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. 10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 12. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 17. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.). 18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda délka předmětného soudního řízení byla přiměřená, tedy zda procesní obvodní soud ve věci rozhodl v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně (k posuzovanému řízení srov. dále) stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura ESLP za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 19. Z ustálené judikatury dovolacího soudu plyne závěr, že pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zák. č. 82/1998 Sb., je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhá a třetí zák. č. 82/1998 Sb. k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 4923/2009). Soud se proto zabýval i tím, zda délka insolvenčního řízení, do jehož skončení bylo posuzované řízení ze zákona přerušeno, byla přiměřená. 20. Z konstantní judikatury dovolacího soudu dále vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba cel