48 C 97/2024-33 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlém zdejšímu soudu dne 4. 3. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Původním věřitelem pohledávky žalobkyně za žalovaným byla společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 8. 12. 2022. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 20.4.2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, prostřednictvím stránek , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytnul žalovanému úvěr v původní výši 10 000 Kč, kterou následně žalovaný se souhlasem žalobkyně navýšil na částku 25 000 Kč, a který měl být splacen nejpozději dne 23.6.2023. Původní věřitel úvěr poskytl na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 20.4.2023, žalovaný úvěr čerpal, avšak do data splatnosti úvěr nesplatil a dostal se tak do prodlení. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 5 690 Kč. Žalobkyně se tak s neuhrazenou částkou nesplaceného úvěru společně se smluvním úrokem a příslušenstvím obrátila na soud. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne 17. 11. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání dne 30. 7. 2024, ze kterého se žalobkyně omluvila prostřednictvím právního zástupce. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy či žádosti o odročení. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků.4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 4. 2023, uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalovaným, zjištěno, že společnost , právnická osoba, , se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal jej zaplatit včetně úroku ve výši 2 300 Kč, s tím, že úvěr má být splacen jednorázově do 20.5.2023. Celková výše RPSN byla sjednána ve výši 1 141,2 %. Dále bylo z dokumentu označeného jako Navýšení zjištěno, že dne 21.4.2023 společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému v rámci uzavřené smlouvy o úvěru navýšení úvěru, a to na částku 25 000 Kč, s tím, že úvěr má být splacen jednorázově do 20.5.2023. Celková výše RPSN byla sjednána ve výši 1 175,3 %, odpovídající úrok vycházel na výši 5 690 Kč. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, , č. výpisu , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný provedl verifikační platbu ve výši 1 Kč. Z potvrzení o provedené platbě vystavené , právnická osoba, zjištěno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému částku 10 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, dne 20. 4. 2023, tedy na účet žalovaného, který byl označen ve smlouvě o úvěru jako číslo účtu žalovaného. Dne 21. 4. 2023 pak společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému na tento účet další částku ve výši 15 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, uzavřené mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní, coby postupníkem, a seznamem postoupených pohledávek mezi těmito smluvními stranami zjištěno, že došlo k postoupení pohledávky z předmětné smlouvy o zápůjčce vůči žalovanému na žalobkyni. Z dokumentu označeného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 11. 2023 podepsané společnosti , právnická osoba, , adresované žalovanému, zjištěno, že postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 11. 2023 sepsané právním zástupcem žalobkyně, adresované žalovanému, zjištěno, že žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému výzvu k úhradě pohledávky před podáním žaloby.6. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně.7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „SpotřÚv“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚv poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚv poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč coby spotřebiteli. Ze shora citovaných ustanovení vyplývala právnímu předchůdci žalobkyně coby poskytovali spotřebitelského úvěru, povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Podle § 87 odst. 1 věty druhé SpotřÚv platí, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Soud tedy je oprávněn i bez námitky žalovaného coby spotřebitele, a aniž by byl vázán jakoukoli lhůtou v tomto směru, posoudit, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného13. Žalobkyně k předběžné výzvě soudu dle § 118a o. s. ř. ze dne 30.5.2024 svá tvrzení ohledně rozhodné skutečnosti, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného předtím, než s ním uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru nedoplnila. Soud v tomto směru dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla již břemeno ohledně této rozhodné skutečnosti, neboť aby žalobkyně mohla rozhodnou skutečnost prokázat, musí ji nejprve tvrdit. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, resp. se z něj omluvila a souhlasila s projednáním v její nepřítomnosti, nemohl jí soud poskytnout procesní poučení o tom, že neunáší břemeno tvrzení a potažmo ani důkazní břemeno ohledně shora specifikované rozhodné skutečnosti. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutích sp.zn. 32 Cdo 2528/2010 či sp.zn. 28 Cdo 3665/2009, tato rozhodnutí, jakož i další citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Právní povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak nelze mít za tvrzenou, tím méně za prokázanou a tudíž ani za splněnou. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je zákonem o spotřebitelském úvěru ukládána poskytovateli úvěru, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzený úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Za situace, kdy posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo v řízení žalobkyní ani tvrzeno, je třeba uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně povinnost uloženou v § 86 odst. 1 SpotřÚv nesplnil a předmětnou smlouvu je proto třeba vyhodnotit jako absolutně neplatnou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).14. Avšak převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 87 odst. 1 věty třetí SpotřÚv a to ve lhůtě, kterou soud stanoví. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve vý