11 C 52/2025-34 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 27. 3. 2025 domáhal na žalované zaplacení částky 50 333 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci (dále jen „OS Olomouc“) pod sp. zn. 22 C 15/2018 (dále též jako „posuzované řízení“).2. Žalobce uvedl, že posuzované řízení, jehož předmětem bylo vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále jen „SJM“) žalobce a , Jméno žalobce, (v posuzovaném řízení žalobkyně), bylo zahájeno dne 31. 1. 2018, žalobci jako žalovanému byla žaloba doručena dne 24. 5. 2018. První jednání bylo soudem nařízeno na den 13. 2. 2019 a bylo odročeno na neurčito. Usnesením ze dne 9. 4. 2019 byl nařízen znalecký posudek na ocenění majetku v SJM s tím, že ocenění se má provést ke dni zániku SJM, a to do dvou měsíců od doručení spisu. Spis byl odeslán znalkyni dne 30. 4. 2019 a vrácen soudu byl dne 27. 6. 2019. Žalobce poprvé žádal o nařízení jednání dne 16. 1. 2020, když tak činil zejména z důvodu, že sám platil hypotéku i za protistranu a co nejrychlejší ukončení řízení by tuto záležitost narovnalo. Další jednání bylo k této žádosti žalobce nařízeno dne 30. 1. 2020 na den 28. 2. 2020, při kterém soud odročil jednání na neurčito za účelem nařízení mediace. Mediace byla nařízena unesením ze dne 19. 5. 2020, resp. 29. 5. 2020. Žalobce si dalším svým podáním ze dne 29. 9. 2020, tedy cca měsíc po skončení mediace, stěžoval sám přímo soudu na průtahy v řízení. Dne 17. 12. 2020 byl spis odeslán znalkyni ke stanovení tržní ceny na základě usnesení ze dne 9. 12. 2020, a to ke dni ocenění. Dne 18. 1. 2021 byl spis soudu vrácen a dne 12. 5. 2021 bylo pokračováno v řízení po přerušení řízení dle usnesení soudu z května 2020. Na den 18. 6. 2021 bylo nařízeno jednání a dne 28. 6. 2021 byl vyhlášen v řízení první rozsudek nalézacího soudu. Žalobce podal proti tomuto rozsudku dne 5. 8. 2021 odvolání, spis byl odeslán odvolacímu soudu dne 11. 11. 2021. Dne 17. 3. 2022 byl odvolacím soudem první rozsudek nalézacího soudu zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému řízení a rozhodnutí. Okresnímu soudu byl spis vrácen dne 19. 4. 2022 a další jednání ve věci bylo nařízeno na den 26. 9. 2022. Dne 15. 11. 2022 byl spis odeslán znaleckému ústavu k vypracování revizního znaleckého posudku. Spis spolu s novým posudkem byl soudu zaslán dne 2. 3. 2022, následně bylo nařízeno jednání na den 24. 4. 2023, resp. 16. 5. 2023, resp. 30. 5. 2023 a odročeno na den 2. 8. 2023, dále na den 10. 8. 2023, aby byl dne 18. 8. 2023 vyhlášen v pořadí druhý rozsudek nalézacího soudu. Proti tomuto rozsudku si podaly odvolání obě strany, a to dne 27. 9. 2023 a 10. 10. 2023, dne 5. 12. 2023 byl spis odeslán na odvolací soud, který dne 9. 5. 2024 rozhodl tak, že rozsudek nalézacího soudu částečně změnil. Proti druhému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 12. 8. 2024 dovolání, o kterém dovolací soud rozhodl usnesením ze dne 28. 11. 2024, které bylo žalobci doručeno dne 19. 12. 2024. Datum 19. 12. 2024 považuje žalobce za datum ukončení celého řízení.3. Popsanou délku posuzovaného řízení 6 let a 11 měsíců považuje žalobce za nepřiměřenou, když již samotná délka řízení přesahuje obvyklou dobu občanského soudního řízení, a to několikanásobně, soud se v řízení dopustil chyb, které vedly ke zrušení prvního rozsudku nalézacího soudu, bylo přistoupeno ke zbytečnému nařízení mediace a docházelo k neodůvodněným prodlevám mezi jednotlivými úkony soudu. Pokud jde o význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce, tento je dán mj. tím, co žalobce popsal již v urgenci nařízení jednání ze dne 16. 1. 2020, tedy necelých 5 let před ukončením řízení, ve které uvedl, že (i.) stále sám i za , Anonymizováno, . , jméno FO, splácí hypotéční úvěr na pořízení domu v SJM částkou 12 767 Kč měsíčně, (ii.) má hradit k rukám , Anonymizováno, . , jméno FO, měsíčně výživné na dcery , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v částce 11 500 Kč, (iii.) se mu od doby stanovení výživného 11 500 Kč měsíčně snížil plat, proto požádal o snížení výživného na částku 8 500 Kč měsíčně, soud jeho návrh zamítl, o odvolání žalobce nebylo ještě rozhodnuto, (iv.) z důvodu, že má nižší plat, hradí nižší výživné než stanovených 11 500 Kč měsíčně, P. , jméno FO, proto na něj podala návrh na nařízení exekuce, v důsledku čehož má obstaven veškerý majetek s předpokládaným negativním dopadem na možnost splácet předmětnou hypotéku, (v.) je nyní zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou do 31. 1. 2020 a aktuálně mu bylo zaměstnavatelem sděleno, že pracovní poměr nebude prodloužen. Většina důvodů, které žalobce uváděl dne 16. 1. 2020, se dlouhým trváním posuzovaného řízení sama „vyřešila“, žabce však až do skončení řízení byl v nejistotě o tom, jak dopadne vypořádání majetku s přímým dopadem na jeho majetkové poměry, kdy až do samotného skončení věci hrozilo, že přijde o majetek v exekuci (protože soudy nechtěly uznat jeho argumentaci o velikosti podílů na majetku v SJM a zásluhách na jeho pořízení) a nebude mít možnost vyplatit protistranu.4. V důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla žalobci nemajetková újma, za kterou požadoval poskytnout zadostiučinění v penězích, a to částkou 118 333 Kč. Výši zadostiučinění žalobce stanovil na horní hranici rozpětí daného judikaturou Nejvyššího soudu (dále jen „NS“), tedy ve výši 20 000 Kč za rok trvání řízení, s přihlédnutím k tomu, jaký význam pro něj řízení mělo a že sám opakovaně urgoval co nejrychlejší (avšak zákonné a spravedlivé) rozhodnutí. Takto formulovaný nárok žalobce uplatnil u žalované přípisem ze dne 16. 1. 2025, žalovaná jeho žádost vyřídila přípisem ze dne 11. 3. 2025, ve kterém žalobci přiznala zadostiučinění ve výši 68 000 Kč, když vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení, kterou snížila o 10 % z důvodu složitosti věci a o 20 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy a navýšila o 10 % z důvodu postupu soudu prvního stupně. K tomu žalobce namítl, že od vydání sjednocujícího stanoviska NS již uběhla taková doba (k datu sepisu této žaloby 15 roků), že by měly orgány státu o výši odškodnění rozhodující tuto dobu přiměřeně zohlednit, což se nestalo. Dále má žalobce za to, že měla být zohledněna míra inflace za tuto dobu 15 roků, tedy nárůst cen o 48,3 %, jako znak celkového zdražení životní úrovně obyvatel ČR za uvedené období a že je potřeba na tento nárůst reagovat tak, jak je tomu v jiných odvětvích práva (např. zvýšení částky škody jako kvalifikačního znaku skutkové podstaty trestných činů na dvojnásobek novelou trestního zákoníku), a navýšit také výši zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení. Přitom žalobce požadoval za jeden rok posuzovaného řízení zadostiučinění ve výši 20 000 Kč, tedy částku nižší, než by odpovídalo nárůstu spodní hranice odškodnění dle stanoviska NS o 48,3 % z částky 15 000 Kč na částku 22 200 Kč. Pokud jde o kritéria zvýšení či snížení základní výše zadostiučinění, s těmito žalobce rovněž nesouhlasí, když má za to, že věc nikterak složitá nebyla, průtahy byly způsobeny vadným postupem soudu prvního stupně a chybí zcela podstatné navýšení za opakované urgence žalobce, svědčící o velkém významu a zátěži řízení pro jeho život.5. S ohledem na uvedené se tak žalobce podanou domáhal zaplacení částky 50 333 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 1. 2025 do zaplacení.6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil dne 23. 1. 2025 předmětný nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 11. 3. 2025, kterým žádosti částečně vyhověla a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 68 000 Kč. K věci samé pak žalovaná po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení (obdobně jako žalobce), uvedla, že žalobce jako žalovaný se o posuzovaném řízení dozvěděl dne 19. 4. 2018 a až od tohoto data mohl být v nejistotě ohledně výsledku řízení a mohla mu vznikat nemajetková újma. Ve vztahu k žalobci tak posuzované řízení trvalo 6 let a 8 měsíců a jeho celkovou délku lze hodnotit jako nepřiměřenou. Řízení bylo vedeno před třemi stupni soudů, ve věci rozhodoval soud prvého stupně dvakrát, soud druhého stupně rovněž dvakrát a NS jedenkrát. V řízení byl shledán nekoncentrovaný postup soudu prvého stupně. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité, o složitosti řízení svědčí i rozsah spisového materiálu čítající přes 1 114 stran. Ve věci byly provedeny listinné důkazy, vyslechnuti svědci a vypracovány znalecké posudky. Význam řízení byl pro žalobce shledán jako běžný. , Anonymizováno, . , jméno FO, se podanou žalobou domáhala vypořádání SJM, účastníci nebyli schopni uzavřít mimosoudní dohodu. Za odpovídající výši zadostiučinění žalovaná považuje částku 68 000 Kč, při jejímž určení vyšla ze základní částky ve výši 15 000 Kč za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení částkou o 15 000 Kč nižší), kterou dále ponížila o 10 % z důvodu složitosti věci a o