11 C 59/2025-41 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 7. 4. 2025 domáhal na žalované zaplacení částky 18 375 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u , Anonymizováno, soudu , Anonymizováno, , adresa, (dále jen „, soud A, “) pod sp. zn. 25 C 283/2021 (dále též jako „posuzované řízení“) a částky 80 742 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody v podobě částky zbytečně vynaložené na náhradu nákladů řízení protistrany v posuzovaném řízení.2. Žalobce uvedl, že dne 30. 6. 2021 podal k , soud A, žalobu, kterou se vůči společnosti , společnost A, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (dále jen „, společnost A, “) domáhal zaplacení částky 1 800 000 Kč s příslušenstvím z důvodu, že s , společnost A, uzavřel ústní smlouvu o dílo, týkající se stavebních prací na hotelu, dílo dokončil a předal, následně vystavil souhrnný fakturační doklad, který , společnost A, neuhradila. , společnost A, od počátku navrhovala žalobu zamítnout pro nedostatek aktivní legitimace žalobce s tím, že tvrzenou pohledávku měl již téměř před třemi roky platně postoupit panu , jméno FO, , který ji dále postoupil společnosti , společnost B, , právnická osoba, (dále jen „, společnost B, “). , společnost B, se následně svého nároku v totožné věci domáhala v řízení vedeném u , soud A, pod sp. zn. 5 C 513/2020. Ve věci tak byla ze strany , společnost A, vznesena námitka litispendence, spolu s návrhem na zastavení řízení. , soud A, rozhodl usnesením ze dne 20. 1. 2022 tak, že se řízení nezastavuje, když uzavřel, že „lze konstatovat, že ani neprobíhá jiné řízení o stejném nároku mezi týmiž účastníky ... Spor o podobnou pohledávku (není vyloučeno, že jde o pohledávku stejnou) je tak veden mezi jinými účastníky, což neumožňuje konstatovat, že jde o věc totožnou.“ K odvolání , společnost A, bylo toto usnesení potvrzeno usnesením , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, (dále jen „, soud B, “) ze dne 2. 3. 2022, když , soud B, mj. uvedl, že „shodný není ani předmět řízení, ani žalovaná částka a ani důvod, ze kterého sporná pohledávka vychází, když v jednom řízení je žalována nezaplacená faktura za provedené práce a v druhém za provedené práce a dodaný materiál.“ K dovolání , společnost A, Nejvyšší soud (dále jen „NS“) usnesením ze dne 20. 9. 2023 (tedy po více než roce a půl) zrušil usnesení , soud B, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. NS své rozhodnutí odůvodnil takto: „ (…)na základě pouhého poukazu odvolacího soudu na to, že v jednom řízení je požadována platba za „provedené práce“ a ve druhém za „provedené práce a dodaný materiál“, nelze bez dalšího uzavřít, že předmět řízení (a už v celém rozsahu i např. jen v určité části) není totožný. Ani skutečnost, že v pravomocně skončeném řízení byla požadována vyšší částka než v nyní projednávané věci, neodvodňuje závěr, že totožnost předmětu řízení nemůže být dána ... Odvolací soud v řešené věci uvedl, že řízení není vedeno ohledně týchž osob, jelikož osoba žalobce je v obou řízeních odlišná, přičemž žalobce není ani právním nástupcem společnosti , společnost B, , právnická osoba, Jak však plyne z výše uvedených závěrů, řízení se týká týchž osob i v případě, vystupují-li v novém (pozdějším) řízení právní předchůdci původních účastníků řízení.“ NS tak uzavřel, že právní posouzení , soud B, ohledně otázky totožnosti jak předmětu řízení, tak osob, bylo neúplné, a tudíž nesprávné. Usnesením , soud B, ze dne 18. 12. 2023 bylo následně usnesení , soud A, zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. V návaznosti na to vydal , soud A, dne 19. 3. 2024 (tedy až po dalších třech měsících) usnesení, kdy v reakci na v něm obsaženou výzvu vzal žalobce dne 3. 4. 2024 žalobu v celém rozsahu zpět. Usnesením , soud A, ze dne 23. 4. 2024, které nabylo právní moci dne 16. 5. 2024, bylo řízení zastaveno a žalobci byla uložena povinnost zaplatit , společnost A, náklady řízení ve výši 137 826 Kč. Žalobce tak shrnul, že ačkoliv byla v řízení před soudem prvého stupně opakovaně ze strany , společnost A, vznesena námitka litispendence, obecné soudy vydaly v pořadí hned dvě nezákonná rozhodnutí, která byla následně zrušena až v návaznosti na rozhodnutí NS.3. V důsledku takto vedeného řízení, které žalobce považoval za nepřiměřeně dlouhé a zatížené řadou dalších vad, vznikly žalobci nemajetková újma a škoda:nemajetková újma4. Délku posuzovaného řízení, které trvalo téměř tři roky a v jeho průběhu se přitom nekonalo ani jedno ústní jednání před soudem, považoval žalobce za zcela nepřiměřenou okolnostem a složitostí případu. Celý spor se točil výhradně kolem relativně triviální právní otázky v podobě existence aktivní legitimace žalobce k podání žaloby a překážky litispendence. Tato záležitost nebyla natolik skutkově, resp. právně složitá, aby odůvodňovala délku trvání jejího řešení. Veškeré průtahy tak byly způsobeny výhradně důvody na straně orgánů soudní soustavy. Žalobce oproti tomu po celou dobu řízení vystupoval aktivně, včas reagoval na lhůty a poskytoval veškerou potřebnou součinnost. Otázka posouzení překážky litispendence se standardně řeší jako předběžná otázka a je povinností soudu ji zkoumat na samém počátku řízení. Není důvodu pro to, aby posouzení jedné z podmínek řízení trvalo 3 roky. Veškeré zainteresované soudy (zejm. soud prvého stupně) však nevydávaly rozhodnutí v přiměřených lhůtách, a to přesto, že k takovým prodlevám nebyl sebemenší důvod. V případě NS trvalo rozhodnutí ve věci dokonce 14 měsíců. Za vzniklou nemajetkovou újmu požadoval žalobce zadostiučinění v penězích, a to částkou 43 125 Kč. Při jejím určení žalobce vyšel ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, snížené na polovinu za první dva roky řízení, kterou navýšil o 40 % z důvodu zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce, když předmětem posuzovaného řízení byla částka ve výši téměř 2 mil. Kč, která pro žalobce představovala prakticky většinu jeho ročního příjmu a byl na ní existenčně závislý. Současně žalobce žil po dobu téměř 3 let v nejistotě za situace, kdy sám musel z titulu závazku vůči subdodavatelům plnit – k tomu žalobce odkázal na související soudní spor s jedním z údajných subdodavatelů vedený před , Anonymizováno, soudem v , Anonymizováno, pod sp. zn. 107 C 7/2021. Dále žalobce základní částku navýšil o 10 % z důvodu postupu orgánů soudní soustavy, kdy soudy prvého a druhého stupně shodně vydaly nezákonná rozhodnutí, která byla následně zrušena NS. Celé řízení trvalo téměř tři roky, a to i navzdory tomu, že se skutkově, ani právně o příliš složitou věc nejednalo. Soudy všech stupňů soudní soustavy nicméně zjevně rezignovaly na rychlé a efektivní vedení řízení, což mělo za následek naprosto zásadní porušení práv žalobce.škoda5. V posuzovaném řízení došlo k vydání hned dvou nezákonných rozhodnutí. Platí přitom, že pokud by již usnesením soudu prvého stupně bylo rozhodnuto v souladu se zákonem (tj. došlo k zastavení řízení), nevznikla by žalobci značná část nadbytečných nákladů řízení, kterou byl následně nucen uhradit , společnost A, . Veškeré úkony stran v řízení činěné po vydání usnesení soudu prvého stupně byly tedy činěny a hrazeny v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí. Žalobce má tak za to, že na jeho straně došlo k uhrazení náhrady nákladů řízení, které vznikly nadbytečně, v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem (průtahy a dvěma zrušenými rozhodnutími). Jedná se konkrétně o (i.) náklady spojené s právním zastoupením , společnost A, v celkové výši 76 472 Kč vč. DPH, tj. odměna a paušální náhrady za 4 úkony právní služby (podání odvolání ze dne 8. 2. 2022, podání dovolání ze dne 6. 5. 2022, sepis vyjádření ze dne 21. 7. 2022 a ze dne 10. 11. 2023), (ii.) soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč. Tyto nadbytečné náklady na právní služby, resp. nahrazení nákladů řízení by přitom nevznikly, pokud by soud prvého stupně byl schopen rozhodnout skutkově nikterak složitou věc již napoprvé. Žalobce tak požadoval poskytnout náhradu škody vzniklé mu v přímém důsledku vydání nezákonných rozhodnutí a nesprávného úředního postupu v celkové výši 80 742 Kč.6. Požadavek na poskytnutí zadostiučinění a náhrady škody v uvedených výších žalobce uplatnil u žalované dne 24. 6. 2024. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 13. 12. 2024, kterým žalobci přiznala zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 24 750 Kč. Při výpočtu žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení, kterou snížila s ohledem na procesní složitost projednávané věci (stupně soudní soustavy, na nichž řízení proběhlo) o 10 %. Tato namítaná „procesní složitost“ však dle žalobce nebyla nic jiného než neschopnost obecných soudů vydat včas věcně správné rozhodnutí, týkající se toliko otázky aktivní legitimace žalobce v posuzovaném řízení. Požadavek žalobce na zvýšení základní částky z důvodu zvýšeného významu předmětu posuzovaného řízení žalovaná odmítla se stručným odůvodněním, podle