11 C 82/2025-50 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 6. 5. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 152 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u , soud A, (dále jen „, soud A, “) pod sp. zn. , sp. zn., (dále též jako „posuzované řízení“).2. Žalobkyně uvedla, že se žalobou podanou dne 13. 4. 2017 domáhala vůči , adresa, , , jméno FO, , adresa, určení vlastnického práva k pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, tak, že žalobkyně a , osoba A, byli rovnodílnými spoluvlastníky uvedené nemovitosti. První jednání ve věci bylo nařízeno až na den 20. 6. 2018, tj. 1 rok a 2 měsíce po podání žaloby. Na dalším jednání konaném dne 13. 7. 2018 soud vyhlásil rozsudek, jehož písemné vyhotovení bylo žalobkyni doručeno až dne 9. 10. 2018. Žalobkyně podala dne 19. 10. 2018 odvolání, jednání u odvolacího soudu bylo nařízeno na den 20. 3. 2019, tj. 5 měsíců po podání odvolání. Toto jednání pak bylo odročeno na neurčito z důvodu úmrtí , osoba A, , k němuž ale došlo již dne 23. 12. 2018, tedy před tím, než bylo uvedené jednání nařízeno. Další jednání pak bylo nařízeno na den 18. 3. 2020, toto jednání pak bylo odročeno na den 6. 5. 2020, tj. 19 měsíců po podání odvolání. Na uvedeném jednání , Anonymizováno, (dále jen „, soud B, “) zamítavý rozsudek soudu prvého stupně potvrdil a rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedený rozsudek byl žalobkyni doručen dne 29. 5. 2020. Žalobkyně proti předmětnému rozsudku podala dne 27. 7. 2020 dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud (dále jen „NS“) rozsudkem ze dne 4. 2. 2021, jímž zrušil rozsudky odvolacího soudu i soudu prvého stupně. Rozsudek NS byl žalobkyni doručen dne 19. 3. 2021. Další jednání ve věci pak , soud A, nařídil na den 15. 9. 2021, tj. až 7 měsíců po zrušení předchozích rozsudků. Na tomto jednání soud prvého stupně žalobu opět rozsudkem zamítl bez toho, aby řádně provedl dokazování. Dne 2. 11. 2021 žalobce podal proti rozsudku odvolání. Odvolací soud nařídil jednání na den 2. 3. 2022, tj. za další 4 měsíce. Ve věci pak tento soud rozhodl rozsudkem ze dne 14. 12. 2022, který byl žalobkyni doručen dne 6. 2. 2023. Dne 6. 4. 2023 podala žalobkyně dovolání, které bylo usnesením NS ze dne 3. 1. 2024 odmítnuto. Žalobkyně podala proti usnesení NS dne 14. 3. 2024 ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2024. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 13. 8. 2024.3. Posuzované řízení tedy trvalo celkem 7 let a 4 měsíce a dle žalobkyně je evidentní, že tato délka řízení je zcela jistě nepřiměřená a neodpovídá standardní délce řízení. V průběhu řízení došlo k projednávání věci ve všech stupních soudní soustavy, žalobkyně se na nepřiměřené délce řízení nijak nepodílela, v řízení docházelo opakovaně k neodůvodněným průtahům. Soud prvého stupně vydal své první rozhodnutí ve věci po 1 roce a 3 měsících trvání řízení, ačkoliv v řízení prakticky neprováděl dokazování, což se později ukázalo jako jeden z důvodů, pro který byl jeho rozsudek následně jako nezákonný zrušen NS. O odvolání žalobkyně proti prvnímu rozsudku soudu prvého stupně bylo rozhodnuto až po 1 roce a 7 měsících trvání řízení. Po téměř 4 letech trvání řízení byly oba rozsudky nižších soudů zrušeny rozsudkem NS jako nezákonné. Nařízení dalšího jednání trvalo soudu prvého stupně dalších 7 měsíců, řízení před odvolacím soudem pak trvalo přes 1 rok. Rozhodnutí ve věci přitom bylo pro žalobkyni zcela zásadní, neboť předmětem posuzovaného řízení bylo určení vlastnického práva k nemovitosti, která byla současně v jiném řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. , sp. zn., předmětem zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Rozhodnutí v této věci pak bylo určující pro závěr o velikosti spoluvlastnického podílu žalobkyně v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Na včasném vyřešení tohoto sporu tak měla žalobkyně zvláštní zájem.4. V důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla žalobkyni nemajetková újma, za kterou požadovala poskytnout zadostiučinění v penězích, a to částkou 152 000 Kč. Při určení výše zadostiučinění žalobkyně vyšla ze základní částky 20 000 Kč za rok trvání řízení, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení, kterou s ohledem na poměrně dlouhou celkovou dobu řízení a s ohledem na to, že se jednalo o otázce pro žalobkyni zcela zásadní, navýšila o 10 %. O dalších 10 % pak žalobkyně základní částku navýšila s ohledem na postup orgánů veřejné moci během řízení, v němž lze shledat opakované průtahy.5. Takto formulovaný požadavek žalobkyně uplatnila u žalované dopisem ze dne 11. 11. 2024, žalovaná však její žádost dosud nijak nevyřídila. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 152 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 5. 2025 do zaplacení.6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně uplatnila dne 11. 11. 2024 předmětný nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 7. 5. 2025, ve kterém konstatovala, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když celková délka posuzovaného řízení nebyla přiměřená, a poskytla žalobkyni zadostiučinění v penězích ve výši 57 000 Kč. K věci samé pak žalovaná po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení (obdobně jako žalobkyně), uvedla, že posuzované řízení probíhalo po dobu 7 let a 4 měsíců opakovaně na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Soud prvého stupně rozhodl ve věci dvakrát, dvakrát rozhodl odvolací soud a také dovolací soud. Ústavní soud rozhodl ve věci také dvakrát. Provedeným šetřením nebylo zjištěno, že by v řízení docházelo k výrazným prodlevám, veškeré úkony byly provedeny v přiměřených lhůtách. Negativní vliv na délku řízení však mělo zrušení rozsudku soudu prvého stupně a soudu odvolacího NS. Předmětem řízení byla žaloba na určení vlastnictví k části pozemku. Žalobkyně koupila spoluvlastnický podíl na pozemku, následkem toho se stala účastníkem řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, v němž byl celý pozemek přikázán do vlastnictví , osoba A, . Rozhodnutí ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví byla následně zrušena. , osoba A, převedl část pozemku do vlastnictví svých synů. Žalobkyně tak musela prokázat existenci naléhavého právního zájmu, dále se soudy zabývaly námitkou neplatnosti darovací smlouvy mezi žalovanými, a to pro rozpor s dobrými mravy nebo pro obcházení zákona. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování, i ohledně zdravotního stavu , osoba A, . Řízení bylo na necelý jeden rok přerušeno kvůli probíhajícímu dědickému řízení, v době přerušení soud nemůže činit v řízení žádné úkony, ačkoli je doba přerušení započítána do celkové délky řízení, je nutné ji zohlednit snížením základní částky zadostiučinění. Žalobkyně, ani ostatní účastníci se na délce řízení nepodíleli. Význam řízení shledala žalovaná jako standardní. S tímto typem řízení není spojen presumovaný zvýšený význam pro jeho účastníky. Žalobkyně koupila spoluvlastnický podíl na pozemku v průběhu řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, k pozemku neměla žalobkyně žádný předcházející vztah. Žalovaná při mimosoudním projednání nároku dospěla k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění žalovaná vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení, když okolnosti, které by měly vést k závěru o navýšení základní shledány nebyly. Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci a stupně soudní soustavy o 40 %. Takto poskytnuté zadostiučinění žalovaná považuje za zcela přiměřené a dostačující.7. V podání došlém soudu dne 31. 8. 2025 žalobkyně uvedla, že jí žalovaná na základě stanoviska ze dne 7. 5. 2015, které jí bylo doručeno dne 12. 5. 2015, zaplatila dne 9. 5. 2025 přiznanou částku 57 000 Kč. V požadavku na zaplacení této částky s příslušenstvím tak vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět.8. K obraně žalované pak žalobkyně namítla, že s ohledem na celkovou délku řízení je namístě, aby se při stanovení základní částky zadostiučinění vycházelo z částky 20 000 Kč za každý rok řízení, nikoliv z nejnižší možné částky 15 000 Kč za rok řízení, jak provedla žalovaná. Současně žalobkyně nesouhlasila se snížením částky zadostiučinění o 40 %. Skutečnost, že věc byla projednávána na více stupních soudní soustavy, nemůže být kladena žalobkyni k tíži. Současně nelze považovat za důvodnou argumentaci žalované ohledně údajně rozsáhlého dokazování. Soud prvého stupně rozsáhlé dokazování neprováděl, o čemž svědčí i skutečnost, že ve věci rozhodl již na druhém jednání a po vrácení věci pak rozhodl na jediném jednání. Nedostatečně provedené dokazování přitom