16 C 7/2024-162 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 153 998 000 Kč s příslušenstvím coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou insolvenčního řízení vedeného u , Anonymizováno, pod sp. zn. , insolvenční spisová značka, . Žalobce uvedl, že podal proti dlužníku , jméno FO, , nar. , datum, , u , Anonymizováno, insolvenční návrh podle zákona č. 182/2006 Sb., kterým se domáhal zjištění úpadku dlužníka a uspokojení své pohledávky za dlužníkem ve výši 407 500 Kč. Řízení bylo skončeno usnesením o zrušení konkurzu, které nabylo právní moci dne 16. 9. 2023. Peníze od insolvenčního správce dle rozvrhového usnesení obdržel žalobce dne 17. 7. 2023. Doba řízení rozhodná po posouzení celkové doby řízení trvala 8 let a 4 měsíce. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, naopak neformálně se snažil řízení zrychlit, podal také stížnost na nečinnost insolvenčního správce, a návrh na určení lhůty. Složitost řízení nijak nevybočovala ze standardu, když v řízení vystupovalo pouze 12 věřitelů, majetková podstata obsahovala pouze několik položek, incidenční spory čítaly dva spory o popření přihlášených pohledávek a jeden o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V postupu soudu lze shledat průtahy, např. při rozhodování o odvolání, při rozhodováním o samotném insolvenčním návrhu, při provedení rozvrhu výtěžku zpeněžením majetkové podstaty mezi nezajištěné věřitele. Žalobce s dlužníkem byli společníky obchodní společnosti , právnická osoba, , každý s podílem 50 %, průtahy s prohlášením konkurzu a se zpeněžením obchodního podílu dlužníka tísnivě prodlužovaly žalobcovu nejistotu ohledně dalšího osudu společnosti, vyvinula se u něj nedůvěra v právní stát a orgány státu. Žalobce požadoval za každý rok řízení 17 500 Kč (za první dva roky snížené na polovinu), a tuto částku dále navýšil o 20 % za jeho pozitivní vliv na délku řízení. Tvrzený nárok předběžně žalobce uplatnil u žalované dne 15. 11. 2023, ta reagovala stanoviskem ze dne 24. 1. 2024, v němž uvedla, že je třeba hodnotit délku řízení jako přiměřenou, zmatečně ovšem následně uvedla, že konstatování porušování práva je dostatečnou náhradou škody.2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného , Anonymizováno, pod sp. zn. , insolvenční spisová značka, . Žalovaná konstatovala nepřiměřenou délku řízení a žalobci se omluvila. Žalovaná upozornila, že je třeba vzít na zřetel specifikum konkurzního řízení, přičemž správce konkurzní podstaty je soukromou osobou, která činí úkony vlastním jménem a na svou odpovědnost, soud zejména vykonává dohled nad činností správce a schvaluje významné úkony správce, což soud řádně v tomto řízení činil. Pouze na první fázi konkurzního řízení (od podání návrhu na prohlášení konkurzu do vydání usnesení o prohlášení konkurzu) je možno nahlížet jako na typické soudní řízení. Žalovaná považovala za snížení význam řízení pro žalobce s ohledem na to, že se jednalo o řízení konkurzní. Podstatná je také hodnota uplatněného peněžitého nároku, určující je částka, jaká se mu v konkurzu dostala na uspokojení jeho pohledávky, pokud nevyjdou najevo jiné skutečnosti. V předmětném konkurzním řízení byla pohledávka žalobce uspokojena ve výši 24 115,77 Kč (uspokojení ve výši 5,91797996122605 %), jak plyne z rozvrhového usnesení ze dne 12. 5. 2023, č. j. , insolvenční spisová značka, . Žalovaná měla za to, že konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a vyřčená omluva je dostačující zadostiučinění, a navrhla zamítnout žalobu v celém rozsahu.3. V replice ze dne 11. 5. 2024 reagoval žalobce tak, že uvedl, že se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup insolvenčního správce, když státní agendu převede na soukromou osobu. Stát si navíc ponechává klíčovou rozhodovací a dohlédací činnost, činnost soudu nelze shledávat jako řádnou, když o insolvenčním návrhu bylo rozhodnuto až po jednom roce od jeho podání, navíc toto rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Po zrušení tohoto rozhodnutí byl opět soud několik měsíců nečinný. Dále soud nedodržel tříměsíční lhůtu pro určení způsobu řešení úpadku. Rok trvalo insolvenčnímu soudci rozhodnout o námitkách podaných do usnesení vydaným asistentem soudce. V dohlédací činnosti insolvenční soud rovněž selhal, insolvenčnímu správci neukládal povinnosti a nedával pokyny k rychlému uspokojení věřitelů. Žalobce nesouhlasí, že by řízení pro něj mělo snížený význam, naopak se domnívá, že konkrétní konkurzní řízení mělo pro žalobce zvýšený význam. Dále uvedl, že výsledek řízení není pro posouzení věci významný.4. Následně zdejší soud rozhodl rozsudkem č. j. 16 C 7/2024-111 ze dne 21. 5. 2024 tak, že žalobci přiznal 24 115,77 Kč s úrokem z prodlení, žalobu zamítl co do 129 882,23 Kč a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že dle judikatury Nejvyššího soudu se při odškodnění délky insolvenčního řízení vychází z částky, která byla rozvrhovým usnesením přiznána.5. Odvolací soud k odvolání žalobce rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 zrušil s tím, že v poměrech insolvenčního řízení se obecný předpoklad snížené významnosti předmětu řízení pro věřitele a obecný limit pro výši přiměřeného zadostiučinění vycházející ze skutečně získaného plnění uplatní pouze tehdy, netvrdil-li a nedoložil-li věřitel, že byly dány konkrétní subjektivní okolnosti (skutečnosti), z důvodu, kterých byl pro něj význam insolvenčního řízení naopak standardní nebo zvýšený, příp. v důsledku kterých mohl očekávat vyšší uspokojení své pohledávky. Žalobce již v žalobě a jejím doplnění namítal a snažil se doložit konkrétní skutečnosti, které měly mít z jeho subjektivního hlediska zásadní vliv na vnímaní významu předmětu řízení a na limit pro výši zadostiučinění. Jednak šlo o zvýšenou nejistotu o výsledku řízení, zapříčiněnou majetkovou provázanosti s dlužníkem ve společnosti , právnická osoba, . A jednak o předpoklad zásadně vyššího uspokojení jeho pohledávky, než tomu nakonec bylo, a to na základě majetkové situace dlužníka v úvodu insolvenčního řízení.6. Žalovaná při jednání dne 4. 2. 2025 uvedla, že žalobce neměl přehled o mnohosti věřitelů, proto i první insolvenční návrh byl neúspěšný, mohl se pohledávky domáhat cestou civilního a exekučního řízení, žalobce však zvolil nejisté insolvenční řízení v situaci, kdy žalobce neměl informaci o mnohosti věřitelů. Od roku 2017 bylo zřejmé, jaká je majetková situace dlužníka, tak od té doby bylo zřejmé, že je vyloučeno, aby došlo k uspokojení jeho pohledávky. Nadto od července 2019 nakládal se společností jako jediný společník, to jsou důvody pro omezení významu řízení.7. Zástupce žalované založil do spisu potvrzení o tom, že bylo na základě předchozího rozsudku, který byl zrušen i ve vyhovující části, tak přiznanou částku žalobci plnil, a to i včetně nákladů řízení a včetně úroku z prodlení, což i potvrdil žalobce. Uvedl, že v této části by nemělo být žalobě vyhověno, neboť by byl zakládán nový exekuční titul.8. V reakci na to právní zástupce žalobce vzal zpět žalobu co do částky 24 115,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 115,77 Kč od 16. 5. 2023 do 28. 6. 2024, kdy s tímto zpětvzetím žalovaná při jednání vyjádřila souhlas. O částečném zastavení řízení bylo rozhodnuto samostatným usnesením.9. Soud poučil žalobce ve smyslu § 118 odst. 3 o.s.ř., že neprokazuje subjektivní zvýšený význam řízení pro žalobce a v tomto rozsahu neplní břemeno důkazní.10. Žalobce na to reagoval doplněním ze dne 14. 2. 2025, když uvedl, že mimořádný význam spojuje žalobce s nejistotou ohledně budoucího osudu společnosti , Anonymizováno, . Nejistota spojená s budoucím osudem neskončila dražbou, neboť dlužník dražbu zpochybnil žalobou o určení neplatnosti dražby a jistotu, že se dražba nebude opakovat a pohledávky nezíská někdo jiný, nabyl žalobce až právní mocí rozsudku, kterým byla žaloba zamítnuta (6. 4. 2022). Dále vnímání újmy žalobcem prohlubovaly ekonomické dopady nepřiměřeně dlouhého řízení na podnikání společnosti , Anonymizováno, a žalobce vnímal újmu manželky jako svou vlastní. Nepřiměřeně dlouhé řízení znemožňovalo rozvoj společnosti, pouze se zachovával provoz, vynucení majetkové expozice manželů, aniž by měli tito jistotu, že budou společnost kontrolovat. Manželé vložili do společnosti formou úvěrů a půjček v letech 2016 až 2018 více než 4 000 000 Kč, prostředky získali prodejem rodinných nemovitostí a úvěrem manželky žalobce zajištěným domem, ve kterém manželé společně bydlí. V roce 2020 museli manželé odvrátit platební neschopnost přeúvěrováním pohledávek ve výši 3 000 000 Kč, za úvěr se žalobce s manželkou museli zaručit svým osobním majetkem. Žalobce se významně osobně účastnil na podnikání, když pro společnost pracoval na několika pozicích jako ředitel, sládek, obchodní zástupce a skladník, a to vše bez nároku na odměnu. Žalobce neinvestoval pouze kapitálově ale i